32 Cdo 2404/2015 — Nejvyšší soud

32 Cdo 2404/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 6. 2017 Spisová značka:32 Cdo 2404/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.2404.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění Postoupení pohledávky Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 35 odst. 2 obč. zák. § 266 obch. zák. § 524 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 8. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 2404/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně VODÁREK TRANSPORT s. r. o., se sídlem v Tečovicích 121, Zlín, PSČ 763 02, identifikační číslo osoby 26910748, zastoupené Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, proti žalované Česká pojišťovna a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pod křížkem 428/4, o zaplacení částky 235 710 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 68/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2012, č. j. 58 Co 408/2012-70, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 3. 2013, č. j. 58 Co 408/2012-81, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2012, č. j. 58 Co 408/2012-70, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 3. 2013, č. j. 58 Co 408/2012-81, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 3. 2012, č. j. 15 C 68/2010-32, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 3. 2012, č. j. 15 C 68/2010-32, zamítl žalobu na zaplacení částky 235 710 Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou pojišťovnou byla dne 11. 12. 2006 uzavřena pojistná smlouva o havarijním pojištění, jíž bylo pojištěno nákladní vozidlo Mercedes Benz Atego 1328 L ve vlastnictví leasingové společnosti na částku 1 964 160 Kč s 10% spoluúčastí na škodě a vinkulací pojistného plnění ve prospěch vlastníka vozidla, tj. leasingové společnosti. Dne 21. 3. 2008 došlo k poškození pojištěného vozidla při dopravní nehodě, žalovaná provedla likvidaci pojistné události jako tzv. totální škody a po odečtení hodnoty vraku vozidla a sjednané spoluúčasti poukázala dne 7. 5. 2008 na účet leasingové společnosti částku 901 890 Kč, o čemž žalobkyni informovala dopisem ze dne 5. 5. 2008. Leasingová smlouva byla ukončena dne 30. 4. 2008 z důvodu totální škody na vozidle, veškeré závazky ze smlouvy byly na základě uznání závazku a dohody o splácení uznaného závazku žalobkyní uhrazeny dne 10. 11. 2008 a vystavením faktury č. 281000521 ze dne 13. 5. 2008 přešlo na žalobkyni vlastnické právo k vraku vozidla. Leasingová společnost dne 17. 4. 2009 žalobkyni „potvrdila, že v případě přehodnocení Českou pojišťovnou výpočtu likvidace škodní události a nároku na dovyplacení mimořádného pojistného plnění, postupuje tento nárok žalobkyni, na jejíž účet by mimořádné pojistné plnění bylo také vyplaceno“. Soud prvního stupně dovodil, že k uplatnění nároku na pojistné plnění z pojistné smlouvy na základě pojistné události ze dne 21. 3. 2008 není žalobkyně aktivně legitimována. S odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 78/2001 (který je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na http://www.nsoud.cz), argumentoval, že za škodu způsobenou na pronajatém vozidle ve vlastnictví leasingové společnosti odpovídá škůdce vlastníkovi, nikoliv leasingovému nájemci. Nositelem tvrzeného nároku vůči škůdci, resp. přímého nároku vůči žalované pojišťovně je leasingová společnost jako vlastník vozidla v době pojistné události. Soud prvního stupně shledal rovněž podstatným, že žalobkyně před uplatněním nároku proti žalované vozidlo od leasingové společnosti odkoupila, a to ve stavu, v němž se nacházelo, bez uplatnění jakýchkoliv nároků vůči leasingové společnosti souvisejících se stavem vozidla, přitom to byla leasingová společnost, která byla z pojistného vztahu na základě vinkulační doložky oprávněna převzít pojistné plnění od žalované a případně se i domáhat nároků dalších či dodatečných souvisejících s pojistnou událostí, pokud jí žalovaná plnila nedostatečně. Pokud tedy leasingová společnost žalovanou k doplacení pojistného plnění nevyzvala, nelze tuto její pasivitu klást k tíži žalované. Soud prvního stupně odmítl argumentaci, jíž žalobkyně dovozovala svou aktivní legitimaci z prohlášení leasingové společnosti ze dne 17. 4. 2009. Uvedl, že pokud by šlo o platné postoupení budoucí pohledávky s odkládací podmínkou „váznoucí“ na vznik budoucí pohledávky ve smyslu § 524 a násl. obč. zák. (jde o zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zrušený ke dni 1. 1. 2014, dále jen „obč. zák.“), pak v tomto případě k „tomuto“ dosud nedošlo, neboť dle jazykového výkladu ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák. je vznik budoucí pohledávky vázán na přehodnocení výpočtu likvidace škodní události žalovanou a nároku na „dovyplacení“ mimořádného pojistného plnění, splnění odkládací podmínky je tedy ponecháno na vůli žalované v souvislosti s jejím pozdějším přehodnocením výpočtu likvidace pojistné události a vznikem nároku na „dovyplacení“ mimořádného pojistného plnění. Žalovaná však po dni 17. 4. 2009 výpočet likvidace pojistné události nijak nepřehodnotila, proto žalobkyni nevznikl ani nárok na „dovyplacení“ mimořádného pojistného plnění. Revizi postupu stanovení obecné ceny vozidla sice provedla, avšak ještě před uvedeným prohlášením leasingové společnosti, na základě dopisu žalobkyně ze dne 10. 10. 2008, a na stanovené ceně setrvala a nerozhodla o mimořádném pojistném plnění. Podle názoru soudu prvního stupně tedy žalobkyně „neprokázala“, že by na ni přešel nárok na výplatu pojistného plnění. Soud prvního stupně shledal s odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 78/2001 nedůvodným též požadavek žalobkyně, aby jí byla žalovaná částka přisouzena z titulu náhrady škody. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a zcela se ztotožnil též s jeho právním posouzením věci. Podle jeho mínění se tento soud řídil ustálenou judikatorní praxí, zejména závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 78/2001, vydaným v obdobné věci. Akcentoval, že také on dospěl k názoru, že žalobkyni uplatněný nárok nesvědčí, neboť v době pojistné události byla vlastníkem vozidla leasingová společnost a k likvidaci pojistné události došlo ve prospěch pojistníka, jímž byla leasingová společnost a v jehož prospěch bylo podle pojistné smlouvy pojistné plnění i vinkulováno. Vyjádřil názor, že skutečnosti, které nastaly po pojistné události, konkrétně předčasné ukončení leasingové smlouvy, odkoupení vraku žalobkyní a postoupení případné budoucí pohledávky odvozené od pojistné smlouvy na žalobkyni, na věci nic nemění. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé napadla žalobkyně dovoláním, v němž co do jeho přípustnosti odkazuje na § 237 odst. 1 písm. c) a co do důvodů na § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, namítajíc, že odvolací soud se při řešení právní otázky odchýlil od judikatury dovolacího soudu a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka zdůrazňuje, že svou aktivní legitimaci neodvozuje z prosté koupě předmětu leasingu, nýbrž z listiny, kterou na ni leasingová společnost postoupila veškeré případné pohledávky vyplývající z budoucího přehodnocení škodní události, závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 78/2001 se proto v souzené věci neuplatní. Výklad, podle něhož dokud žalovaná nárok dobrovolně neuzná, postupníkovi pohledávka za ní nevznikne, má za nepřijatelně formalistický a nesprávný. Argumentuje, že při obvyklém běhu věcí je krajně nepravděpodobné, že by leasingová společnost postupovala leasingovému nájemci spornou pohledávku z pojistné smlouvy pouze za podmínky, že pojistitel sám dobrovolně poskytne plnění, respektive že by chtěla vyloučit možnost soudního uplatnění nároku na „dolikvidaci“ pojistné události postupníkem a tuto možnost si ponechat pro sebe. Dovolatelka poukazuje na skutečnost, že za stavu, kdy veškeré nároky leasingové společnosti byly uspokojeny v rámci vypořádání předčasně ukončené leasingové smlouvy, le