32 Cdo 3643/2016 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3643/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 10. 2016 Spisová značka:32 Cdo 3643/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3643.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 12. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3643/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně České konsolidační agentury, naposledy se sídlem v Praze 7, Janovského 438/2, identifikační číslo osoby 70109966, proti žalovaným 1) J. N. a 2) K. H., o zaplacení 261 342,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 26 C 253/2004, o dovoláních CASPER CONSULTING a.s., se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63980401, Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu 2, Windmill Lane, 4th Floor, Hannover Building, Irská republika, obou zastoupených Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, a České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 6. 2013, č. j. 36 Co 229/2013-150, takto: I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Liberci (poté, co po zahájení řízení usnesením ze dne 7. 9. 2004, č. j. 26 C 253/2004-70, podle § 107a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“ připustil, aby na místo dosavadní žalobkyně Komerční banky, a.s., se sídlem v Praze, Na Příkopě 33, identifikační číslo osoby 45317054, vstoupila do řízení Česká konsolidační agentura, se sídlem v Praze 7, Janovského 438/2, identifikační číslo osoby 70109966 – dále jen „Česká konsolidační agentura“) rozsudkem ze dne 17. 5. 2006, č. j. 26 C 253/2004-81, uložil oběma žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 261 342,42 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhého žalovaného. K odvolání prvního žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k němu zrušil a řízení vůči němu zastavil (výrok I.). Ve vztahu ke druhé žalované, která se proti rozsudku soudu prvního stupně neodvolala, zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (výrok II.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému pro nedostatek podmínky řízení, která nepřipouští opětovné rozhodování v téže věci mezi týmiž účastníky. Rozhodl tak na základě zjištění, že ve vztahu k prvnímu žalovanému bylo o věci rozhodnuto platebním rozkazem, neboť první žalovaný odpor proti němu nepodal, když tak učinila pouze druhá žalovaná. Usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 6. 2013, č. j. 36 Co 229/2013-150, nabylo právní moci dne 27. 6. 2014. Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 16. 7. 2013, č. j. 26 C 253/2004-159, rozhodl podle § 107 odst. 3 o. s. ř. tak, že na místo dosavadní žalobkyně České konsolidační agentury vstupuje do řízení společnost Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu 2, Windmill Lane, 4th Floor, Hannover Building, Irská republika (dále jen „Apston Capital Ltd.“). Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že po vydání rozsudku ze dne 17. 5. 2006, č. j. 26 C 253/2004-81, postoupila Česká konsolidační agentura smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2007 pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi Komerční bankou, a.s. jako věřitelkou a prvním žalovaným jako dlužníkem (dále též jen „předmětná pohledávka“) na společnost Apston Capital Ltd, a to ke dni 20. 4. 2007. V průběhu řízení ztratila Česká konsolidační agentura právní subjektivitu, když zanikla podle § 20 zákona č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České konsolidační agentuře), dnem 31. 12. 2007 bez likvidace; jejím právním nástupcem se stal stát zastoupený Ministerstvem financí, na který přešla práva a závazky České konsolidační agentury ke dni jejího zániku, nikoliv však předmětná pohledávka, jejíž věřitelkou se již k 20. 4. 2007 stala společnost Apston Capital Ltd. Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 13. 11. 2013, č. j. 26 C 253/2004-167, podle § 107a odst. 2 o. s. ř. rozhodl o vstupu společnosti CASPER CONSULTING a.s., se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63980401 (dále jen „CASPER CONSULTING a.s.“), do řízení na místo žalobkyně Apston Capital Ltd. Soud prvního stupně tak vyhověl návrhu společnosti Apston Capital Ltd. (č. l. 154 spisu), odůvodněnému postoupením předmětné pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 20. 6. 2013 mezi ní jako postupitelem a společností CASPER CONSULTING a.s. jako postupníkem, která vyslovila souhlas se vstupem do řízení. Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního a třetího výroku podaly postupně obsahově totožná dovolání tři dovolatelky – CASPER CONSULTING a.s., Apston Capital Ltd. a Česká republika – Ministerstvo financí. Jeho přípustnost opírají o § 237 o. s. ř. a odvolacímu soudu vytýkají, že věc nesprávně právně posoudil ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Tvrdí, že věc rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a zejména v rozporu s výslovným zněním § 174 odst. 2 o. s. ř., jestliže na základě zjištění, že odpor podala pouze druhá žalovaná, dospěl k závěru, že platební rozkaz zůstal nedotčen ve vztahu k prvnímu žalovanému, jemuž byl doručen, a proto ve vztahu k němu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení vůči němu zastavil. Podle dovolatelek postupoval správně soud prvního stupně, pokud pokračoval v řízení s oběma žalovanými a vůči oběma také rozhodl. Dovolatelky navrhují, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o nich – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013. Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v témže časopise č. 1, ročník 2000, pod číslem 7, či jeho usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v témže časopise č. 12, ročník 2000, pod číslem 138). Podala-li dovolání Česká republika – Ministerstvo financí, bylo podáno subjektem, který není účastníkem řízení a ani v žádné jeho fázi nebyl. Pro úplnost lze dodat (jak ostatně uvedl již soud prvního stupně), že Česká republika – Ministerstvo financí se sice stala ze zákona, konkrétně podle § 20 zákona č. 239/2001 Sb. právním nástupcem České konsolidační agentury zaniklé bez likvidace dnem 31. 12. 2007, nicméně věřitelkou předmětné pohledávky se stala již k 20. 4. 2007 společnost Apston Capital Ltd. Nejvyšší soud proto dovolání České republiky – Ministerstva financí podle § 243c odst. 3 o. s. ř. věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl. Podle § 107a o. s. ř. platí, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na m