32 Cdo 3658/2015 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3658/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2016 Spisová značka:32 Cdo 3658/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3658.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 268 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 4. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3658/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce JUDr. Miroslava Müllera, advokáta se sídlem v Olomouci, Fibichova 1141/2, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 60800801, správce konkursní podstaty úpadkyně MERA – CZECH a.s., zastoupeného Mgr. Tomášem Troupem, advokátem se sídlem v Praze 9, Rubeška 393/7, proti žalovanému Městu Příbram, se sídlem v Příbrami I, Tyršova 108, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 00243132, zastoupenému JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, o zaplacení 29 246 490 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 C 55/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2014, č. j. 29 Co 684/2013-530, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2014, č. j. 29 Co 684/2013-530, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 26. září 2013, č. j. 15 C 55/2008-481, vyjma jeho výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba co do částky 23 441 020,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5% od 23. listopadu 2002 do zaplacení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhal zaplacení žalované částky z titulu náhrady škody ve formě ušlého zisku. Škoda měla úpadkyni vzniknout v důsledku neplatnosti smlouvy o dílo ze dne 26. října 2000, kterou uzavřel žalovaný s úpadkyní v rozporu se zákonem. Ušlý zisk je rozdílem mezi cenou za dílo dle předmětné smlouvy a cenou díla dohodnutou ve čtyřech smlouvách o dílo uzavřených dne 24. října 2001 mezi úpadkyní a jejím subdodavatelem, který měl pro úpadkyni za úplatu dílo provést. Žalovaný způsobil neplatnost smlouvy o dílo uzavřené mezi ním a úpadkyní zadáním veřejné zakázky v rozporu se zákonem. Okresní soud v Příbrami rozhodl rozsudkem (prvním ve věci) ze dne 21. dubna 2005, č.j. 15 C 104/2004-64, tak, že žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že vzhledem k ustanovení § 268 a § 273 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a k dohodě o narovnání uzavřené mezi účastníky dne 13. září 2001 již v této době existovaly důvodné pochybnosti o platnosti smlouvy o dílo uzavřené mezi úpadkyní a žalovaným. Úpadkyně měla podle soudu prvního stupně s ohledem na § 384 odst. 1 obch. zák. zvážit uzavření smluv se svým subdodavatelem. Úpadkyně si musela být vědoma, že nebude moci požadovat náhradu škody, neboť byly dány liberační důvody na straně žalovaného. Rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. dubna 2005, č.j. 15 C 104/2004-64, potvrdil Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. března 2006, č.j. 29 Co 533/2005-91. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž účastníci uzavřeli dne 2. srpna 2000 smlouvu o sdružení k zajištění výstavby tří bytových domů. Žalovaný učinil dne 30. srpna 2000 úpadkyni nabídku formou výzvy jednomu zájemci k podání nabídky podle § 50 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“). Žalovaný jako objednatel uzavřel dne 26. října 2000 s úpadkyní jako zhotovitelkou smlouvu o dílo podle § 536 obch. zák., jejímž předmětem byl závazek zhotovitelky provést pro žalovaného výstavbu 162 bytových jednotek a technické infrastruktury za cenu 162 890 749 Kč bez DPH. Dne 13. září 2001 uzavřeli účastníci dohodu o narovnání vzájemných vztahů, z níž vyplývá, že účastnící jsou si vědomi existence smlouvy o dílo ze dne 26. října 2000 a úpadkyně bude nadále zhotovitelkou výstavby, pokud výběr zhotovitelky nebude zpochybněn a předmětná smlouva o dílo zůstane v platnosti. Úpadkyně začala za účelem splnění závazku z předmětné smlouvy o dílo vstupovat do smluvních vztahů se svými obchodními partnery (subdodavateli). Dne 24. října 2001 uzavřela úpadkyně za účelem splnění závazku ze smlouvy o dílo uzavřené se žalovaným čtyři smlouvy o dílo se společností INVESTA Příbram a.s., která pro ni měla zajistit výstavbu předmětných bytových domů za cenu 133 644 259 Kč bez DPH. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže přezkoumal postup žalovaného při zadávání této veřejné zakázky a svým rozhodnutím č. j. S 002-R/02-VP/140/Ná ze dne 22. února 2002 uložil zadavateli (žalovanému) pokutu za závažné porušení § 3 odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek. Toto závažné porušení spočívalo v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o dílo jiným způsobem než na základě veřejné soutěže, aniž byly splněny podmínky zákona o zadávání veřejných zakázek. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž poukázal na § 70 zákona o zadávání veřejných zakázek, který vyslovuje absolutní neplatnost veřejné zakázky uzavřené v rozporu s tímto zákonem. Podle shodného názoru soudů obou stupňů, vycházejícího z citovaného rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. února 2002, zavinil neplatnost smlouvy o dílo žalovaný, když při zadávání veřejné zakázky učinil výzvu jednomu zájemci k podání nabídky podle § 50 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, aniž byly k takovému postupu splněny zákonné podmínky. Tím došlo k porušení cit. zákona, podle jehož ustanovení § 70 je smlouva uzavřená v rozporu s tímto zákonem neplatná. Za této situace byla podle odvolacího soudu na místě aplikace § 268 obch. zák. upravujícího povinnost toho, kdo způsobil neplatnost právního úkonu, nahradit škodu osobě, které byl právní úkon určen, ledaže tato osoba o neplatnosti právního úkonu věděla. Při posuzování tohoto liberačního důvodu na straně žalovaného vyšel odvolací soud i ze skutkových zjištění, která učinil z dohody o narovnání ze dne 13. září 2001 uzavřené mezi účastníky. Z jejího obsahu, zejména ze znění článku II. odstavce 2, podle něhož „za předpokladu, že nebude zpochybněn výběr zhotovitele (generálního dodavatele) na výstavbu tří bytových domů ve znění smlouvy o dílo ze dne 26. října 2000 a tato smlouva zůstane v platnosti, tj. úpadkyně bude nadále zhotovitelkou výstavby, tak jak je uvedeno ve výše uvedené smlouvě, souhlasí s postupem a vyrovnáním vzájemných vztahů dle čl. IV.“ dovodil, že v době jejího uzavření úpadkyně již nebyla v otázce platnosti smlouvy o dílo v dobré víře, jelikož již v této době existují důvodné pochybnosti o její platnosti a to s ohledem na výběr zhotovitele veřejné zakázky. Z těchto důvodů a v tomto čase s ohledem na ustanovení § 384 odst. 1 obch. zák. měla proto úpadkyně podle odvolacího soudu zvažovat uzavření smluv o dílo s třetí osobou – subdodavatelem. Pokud tak dne 29. října 2001, tj. více jak měsíc po uzavření dohody o narovnání, učinila, musela si proto být vědoma podnikatelského rizika, že nebude moci po žalovaném náhradu škody požadovat. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně proto uzavřel, že na straně žalovaného je dán liberační důvod dle § 268 obch. zák. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. března 2006, č.j. 29 Co 533/2005-91, i rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. dubna 2005, č.j. 15 C 104/2004-64, byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2008, sp. zn. 32 Odo 1087/2006, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud při posuzování otázky, jak je třeba vyložit vědomost poškozeného o neplatnosti právního úkonu a ke kterému okamžiku ji vztáhnout, nepostupoval podle ustanovení § 268 obch. zák., pokud závěr o existenci liberačního důvodu založil na pochybnosti a (nikoli vědomosti) poškozeného (úpadkyně) o neplatnosti smlouvy o dílo, kterou navíc nevztahoval k okamžiku její účinnosti (tedy k okamžiku jejího vzniku), nýbrž ji spojoval až s časově následným uzavřením dohody o narovnání. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platily i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud shora uvedeným rozsudkem i rozsudek soudu prvního stupně. Okresní soud v Příbrami následně rozhodl (v pořadí druhým ve věci) mezitimním rozsudkem ze dne 8. prosince 2008, č. j. 15 C 55/2008-167, o tom, že základ nároku je opodstatněný. Tento rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2009, č. j. 29 Co 93/2009-195, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení