32 Cdo 3724/2020 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3724/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2021 Spisová značka:32 Cdo 3724/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.3724.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 374 odst. 1 obch. zák. § 25 odst. 11 předpisu č. 458/2000Sb. ve znění do 18.08.2011 § 28 odst. 1 písm. a) předpisu č. 458/2000Sb. § 2 odst. 2 písm. a) bod 1 předpisu č. 458/2000Sb. ve znění od 04.07.2009 § 21 odst. 4 předpisu č. 77/2002Sb. ve znění od 01.06.2008 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3724/2020-1163 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci ve věci žalobkyně ČEZ Prodej, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, PSČ 140 53, identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, proti žalované Správě železnic, státní organizaci, se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Dlážděná 1003/7, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 70994234, zastoupené JUDr. Richardem Gürlichem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, o zaplacení částky 805 473 523 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 81/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, č. j. 3 Cmo 183/2018-1025, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2019, č. j. 3 Cmo 183/2018-1025, vyjma výroku o neúčinnosti žaloby, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2018, č. j. 2 Cm 81/2010-823, se zrušují, a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v souzené věci po žalované (původně s názvem Správa železniční dopravní cesty, státní organizace) domáhala zaplacení částky 805 473 523 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu náhrady škody, jež jí měla vzniknout v důsledku toho, že žalovaná porušila svou smluvní povinnost odebrat sjednaný objem trakční elektrické energie. 2. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně změnil rozsudkem ze dne 19. 3. 2015, č. j. 3 Cmo 236/2014-306, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č. j. 2 Cm 81/2010-410, v zamítavém výroku o věci samé a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 3. Žalovaná napadla toto rozhodnutí dovoláním, v němž mimo jiné argumentovala, že není pouze provozovatelem dráhy, nýbrž současně též distributorem elektřiny, provozovatelem lokální distribuční soustavy železnice, přičemž relevantních je 50 transformátorů, jejichž vstupní napětí je 110 kV a výstupní 25 kV; licencovaná činnost pokrývá celou železniční dopravní cestu. Změny energetického zákona [tj. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)], spočívající v doplnění napěťové hladiny 25 kV v § 2 odst. 2 písm. a) bod 2 a v omezení rozúčtování pouze do napětí 52 kV v § 3 odst. 3, měly za následek nemožnost rozúčtování na „vstupní straně“ transformátoru a nutnost posunu rozhraní mezi lokální distribuční soustavou a trakční soustavou na „výstupní stranu“ transformátoru, výstupní svorky transformátorů lze tudíž chápat jako součást distribuční soustavy. Jako provozovateli této distribuční soustavy jí vznikla povinnost připojit k ní každého, kdo o to požádá, čehož využil dopravce České dráhy, a. s. (dále jen „České dráhy“), který se rozhodl sobě i ostatním dopravcům dále trakční elektrickou energii zajišťovat sám, nikoliv jejím prostřednictvím, a ona mu musela - v souladu se stanoviskem ERÚ - vyhovět. Proto dne 8. 12. 2009 uzavřela se společností České dráhy celkem osm smluv o připojení. 4. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. 1. 2018, č. j. 32 Cdo 3646/2015-680 (který je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na jeho webových stránkách), rozsudky soudů nižšího stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyslovil závazný právní názor, že pro posouzení toho, zda v dané věci byla dána okolnost vylučující odpovědnost za škodu ve smyslu § 374 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), je rozhodující vyřešení otázky, zda žalovaná měla zákonnou povinnost připojit České dráhy tak, jak učinila, v důsledku čehož vlastně sama napomohla k vytvoření situace, která následně vyústila v odepření odběru drtivé části sjednaného objemu elektřiny. 5. V dalším řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 8. 2018, č. j. 2 Cm 81/2010-823, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech dosavadního řízení. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím tak, že zpětvzetí žaloby je neúčinné, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, v části, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, tento rozsudek změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 6. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu věci, jak jej zjistil soud prvního stupně: a) Dne 19. 12. 2008 byla na základě veřejné zakázky uzavřena smlouva nazvaná „SŽDC Trakce 2010“ (dále též jen „Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala na rok 2010 dodat žalované do jejího odběrného místa silovou elektřinu pro elektrickou trakci na hladině VVN a VN v objemu 1 308 770 MWh a žalovaná se tuto energii zavázala odebrat; cena byla sjednána ve výši 2 014 Kč za 1 MWh. V čl. IV odst. 2 Smlouvy bylo ujednáno, že „zákazník upřesní roční množství odběru elektřiny do 15. 10. předchozího roku“. b) Dne 4. 7. 2009 nabyla účinnosti novela energetického zákona provedená zákonem č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů, kterou došlo ke změně § 2 odst. 2 písm. a) bod 2, obsahujícího definiční vymezení distribuční soustavy, tak, že do definice byla doplněna napěťová hladina 25 kV. c) Žalovaná je držitelem licence č. 120605086 na distribuci elektřiny. Napěťová hladina trakční soustavy žalované je 25 kV. d) Dne 27. 10. 2009 žalovaná předložila Energetickému regulačnímu úřadu (dále jen „ERÚ“) návrh na zřízení odběrných míst elektrické trakce na hladině VN (27kV a 22 kV). Bylo projednáno, že žalovaná, která je na základě licence distributorem elektřiny v lokální distribuční soustavě železnic, zaregistruje odběrná místa u operátora trhu s elektřinou pro konečného zákazníka České dráhy a nákup elektřiny na těchto odběrných místech bude realizován tímto zákazníkem. ERÚ se způsobem vytvoření odběrných míst a registrací u OTE, a. s., vyslovil souhlas. e) Dopisem ze dne 5. 11. 2009 uplatnily České dráhy vůči žalované požadavek na uzavření smlouvy o distribuci a na připojení do lokální distribuční soustavy, s odkazem na to, že ERÚ schválil vytvoření odběrných míst a předávacích míst pro jejich společnost v lokální distribuční soustavě železnic. Zároveň oznámily, že nebudou od žalované na rok 2010 potřebovat původně očekávanou dodávku elektřiny, neboť si elektřinu zajistí samy cestou svého vlastního připojení k distribuční soustavě. f) Odběrné místo trakční elektřiny je v trakční napájecí stanici a za odběrné místo trakční napájecí stanice je možno považovat výstupní svorky trakčního transformátoru. g) Výstupní svorky umístěné na transformátorech neumožňují rozdělovat elektrickou energii na dva dodavatele, přes transformátor nelze realizovat dvojí dodávku ani dvojí měření trakční energie za účelem rozúčtování. Rozúčtování může v tomto uspořádání provádět jen jeden jediný subjekt. Pro dodávku trakční elektřiny je možné zřídit odběrné místo elektrické trakce pouze jednomu subjektu, který si může zvolit svého dodavatele. h) Ostatní dopravci neměli vůči dodávce trakční energie Českými dráhami namísto žalované žádné námitky. i) Dopisem ze dne 5. 11. 2009 žalovaná s odkazem na tuto změnu žalobkyni oznámila, že „upřesňuje“ roční množství elektřiny pro rok 2010 na 22 000 MWh. j) Dopisem ze dne 21. 12. 2009 žalobkyně oznámila svému dodavateli, společnosti ČEZ a. s. (dále jen „ČEZ“), že neodebere elektřinu pro období roku 2010 v celkovém ročním objemu 1 253 401 MWh v hodnotě 2 226 288 612 Kč, která jí měla být dodána na základě konfirmace dílčí smlouvy ze dne 14. 11. 2008, a to z důvodu oznámení zákazníka – žalované, že neodebere objednaný objem elektřiny. k) Dne 30. 12. 2009 byla mezi žalobkyní a společností ČEZ uzavřena smlouva označená jako dohoda o narovnání, kterou byl s odkazem na oznámení žalované, že v roce 2010 neodebere elektřinu v objemu 1 253 401 MWh, v důs