32 Cdo 3738/2011 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3738/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 8. 2013 Spisová značka:32 Cdo 3738/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3738.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ručení Smlouva úvěrová Veřejná obchodní společnost Dotčené předpisy:§ 6 odst. 2 obch. zák. ve znění do 27.12.1992 § 69 odst. 2 obch. zák. ve znění do 27.12.1992 § 86 obch. zák. ve znění do 27.12.1992 § 305 obch. zák. ve znění do 27.12.1992 § 306 obch. zák. ve znění do 27.12.1992 § 307 obch. zák. ve znění do 27.12.1992 § 308 obch. zák. ve znění do 27.12.1992 § 309 obch. zák. ve znění do 27.12.1992 § 310 obch. zák. ve znění do 27.12.1992 § 311 obch. zák. ve znění do 27.12.1992 § 312 obch. zák. ve znění do 27.12.1992 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 9. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.11.2013I.ÚS 3549/13JUDr. Ludvík Davidzastaveno14.5.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3738/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně GALILEO REAL, k. s., se sídlem v Praze 8, Thámova 181/20, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 26 17 52 91, zastoupené Mgr. Bc. Davidem Raisem, advokátem se sídlem v Prostějově, Bohumíra Šmerala 3773/19, proti žalovaným 1) Ing. S. T., 2) V. T., 3) M. M. a 4) E.M., všem zastoupeným JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 4, o zaplacení částky 34,117.068,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 9/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2011, č. j. 24 Co 133/2010-422, takto: I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2011, č. j. 24 Co 133/2010-422, v části potvrzujícího výroku ve věci samé, se zamítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou soudu dne 14. září 2004 (po částečném zpětvzetí žaloby) se žalobkyně domáhala po žalovaných jako bývalých společnících veřejné obchodní společnosti ručících za závazky společnosti zaplacení částky 10.000.000,- Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru poskytnutého společnosti TOMY, v.o.s. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 4 C 9/2005-333, ve znění usnesení ze dne 25. února 2009, č. j. 4 C 9/2005-334, a doplňujícího rozsudku ze dne 5. března 2009, č. j. 4 C 9/2005-340, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 10,000.000,- Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. a III.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že předchůdkyně žalobkyně Investiční banka, a.s. (dále jen „banka“) uzavřela 6. července 1992 se společností TOMY, v.o.s. (dále též jen „dlužník“) smlouvu o úvěru a na základě této smlouvy poskytla dlužníkovi úvěr ve výši 32,000.000,- Kč, splatný v dohodnutých splátkách do 25. června 1996. Společníky TOMY, v.o.s. byli ke dni uzavření smlouvy o úvěru a po celou dobu existence společnosti všichni žalovaní. Rozhodnutím valné hromady společnosti TOMY, v.o.s. ze dne 30. srpna 1992 došlo ke zrušení společnosti bez likvidace a její přeměně na společnost ZEMPO-TOMY, s.r.o. se shodným identifikačním číslem a sídlem (dále též jen „společnost“) a k přechodu všech práv a povinností na společnost. TOMY, v.o.s. byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 10. září 1992 a k témuž dni byla zapsána společnost. V souvislosti se zánikem dlužníka uzavřela banka a společnost dne 20. října 1992 dodatek č. 2 ke smlouvě o úvěru, kterým byl změněn „název klienta“ na ZEMPO-TOMY, s.r.o. Smlouvami o postoupení pohledávky byla pohledávka banky ze smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. Na majetek společnosti byl prohlášen 26. října 1995 konkurs. Pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 26,389.843,13 Kč banka přihlásila do konkursu 24. listopadu 1995. Pohledávka byla v plné výši zjištěna při přezkumném jednání a podle rozvrhového usnesení byla věřitelka uspokojena částkou 4,452.248,- Kč. Mimo rámec rozvrhového usnesení věřitelka obdržela z konkursní podstaty částku 12.693,50 Kč. V konkursu zůstala žalobkynina pohledávka (přihlášená v celkové výši 45,424.032,70 Kč zahrnující i dosud nesplacený úvěr z druhé smlouvy o úvěru uzavřené dne 27. července 1992, kterou byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 14,000.000,- Kč) neuspokojena ve výši 34,117.068,20 Kč a tuto částku žalobkyně uplatnila žalobou. Konkurs na majetek společnosti byl zrušen usnesením ze dne 5. února 2004, které nabylo právní moci dne 12. července 2004. Vázán právním názorem odvolacího soudu k otázce pasivní věcné legitimace žalovaných a promlčení pohledávky žalobkyně vyjádřeným v usnesení ze dne 28. června 2007, č. j. 24 Co 671/2006-257 (kterým byl zrušen v pořadí první zamítavý rozsudek soudu prvního stupně), podle něhož ručení společníků veřejné obchodní společnosti změnou právní formy nezaniklo s ohledem na ustanovení § 311, § 312 a § 305 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a počátek běhu promlčecí doby nelze vázat na zánik veřejné obchodní společnosti, ale jen na právo uplatněné žalobou, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní ručí i po zániku společnosti TOMY, v.o.s. za závazky této společnosti celým svým majetkem podle ustanovení § 86 obch. zák., ve znění k 10. září 1992, neboť po celou dobu trvání této společnosti byli jejími společníky. Změna právní formy z veřejné obchodní společnosti na společnost s ručením omezeným nic nezměnila na ručitelském závazku žalovaných. Cituje ustanovení § 69 odst. 2 a § 6 odst. 2 obch. zák. (v rozhodném znění), soud prvního stupně uvedl, že přechází-li při změně právní formy společnosti veškeré jmění zaniklé společnosti na nástupnickou společnost a jměním se rozumí soubor obchodního majetku a závazků podnikatele, tedy i závazků z úvěrů poskytnutých dlužníkovi, přešel i tento závazek ze zákona na nově vzniklou společnost. Zdůraznil, že dodatkem č. 2 ke smlouvě o úvěru nemohlo dojít k převzetí dluhu nově vzniklou společností ZEMPO-TOMY, s. r. o. podle ustanovení § 531 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť k tomu scházel nezbytný předpoklad, aby k datu převzetí dluhu existoval subjekt, který dluh převádí, a subjekt, který dluh přejímá, což v dané věci nebylo možné, když společnost TOMY, v.o.s. zanikla a na základě jejího zániku teprve vznikla společnost ZEMPO-TOMY, s. r. o. Již tato skutečnost vylučovala možnost, aby došlo k převzetí dluhu podle ustanovení § 531 obč. zák. Námitku promlčení vznesenou žalovanými neshledal důvodnou, neboť přihlášením pohledávky do konkursu dne 24. listopadu 1995 došlo ke stavení promlčecí doby podle ustanovení § 20 odst. 8 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“). Konkursní řízení bylo pravomocně skončeno 12. července 2004 a žaloba byla podána 14. září 2004. Čtyřletá promlčecí doba od splatnosti pohledávky do přihlášení pohledávky v konkursu a od data skončení konkursu do podání žaloby neuplynula, pohledávka žalobkyně není promlčena a žaloba je důvodná. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že podle upřesnění žalobkyně částka 10,000.000,- Kč, jež zůstala předmětem sporu, představuje část dosud neuhrazených splátek jistiny ze smlouvy o úvěru uzavřené 6. července 1992 splatných od 25. března 1995 do 25. června 1996. Splatnost jednotlivých dosud neuhrazených splátek a jejich výši žalobkyně specifikovala. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a odkázal na ně. Námitkami opakovanými žalovanými v odvolání, se zabýval již soud prvního stupně a s těmito námitkami se vypořádal v odůvodnění rozsudku. K námitce promlčení zdůraznil, že počátek běhu promlčecí doby u práv na plnění závazku se vztahuje podle ustanovení § 392 odst. 1 věty první obch. zák. ke dni, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním. Počátek běhu promlčecí doby je proto třeba upínat k okamžiku splatnosti dluhu. Podle smlouvy o úvěru měl být celý úvěr splacen do 25. května (správně června) 1996. Jeho splatnost však nastala dříve, v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka 16. října 1995. Nastaly tak účinky stanovené v § 14 odst. 1 písm. g) ZKV a dosud nesplatný závazek se stal