32 Cdo 3751/2009 — Nejvyšší soud

32 Cdo 3751/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 11. 2009 Spisová značka:32 Cdo 3751/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3751.2009.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3751/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a  soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobce F. B., zastoupeného JUDr.  R.  J.,  advokátem  proti  žalované  R. T.,  společnost  s  ručením  omezeným,  zastoupené JUDr. V. H., advokátem  o 824 313,50 Kč s příslušenstvím, vedené  u Krajského soudu  v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 140/2004,  o dovolání  žalované proti  rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2005, č. j.  12 Cmo 214/2005-157, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2005,č. j. 12 Cmo 214/2005-157, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 8. března 2005, č. j. 55 Cm 140/2004-121, v rozsahu jeho třetího a čtvrtého bodu výroku, se zrušují a věc se  v tomto rozsahu  vrací  soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský   soud   v   Hradci   Králové,   pobočka   v  Pardubicích   rozsudkem   ze  dne 8. března 2005, č. j. 55 Cm 140/2004-121, zastavil řízení co do částky 7 079 Kč s 2% úrokem z prodlení  z  částky 4 612,10 Kč  od 1. října 2003  do  zaplacení a z částky 2 466,90 Kč od 31. října 2003  do  zaplacení (bod I. výroku), uložil  žalované  zaplatit  žalobci 94 847 Kč s 2% úrokem  z  prodlení  z částky 70 359 Kč od 3. dubna 2004 do zaplacení (bod II. výroku) a zamítl žalobu v rozsahu částky 722 387 Kč s 2% úrokem z prodlení z částky 124 479 Kč od 31. října 2003 do zaplacení, od 31. prosince 2003 do zaplacení, od 31. ledna 2004 do zaplacení, od 29. února 2004 do zaplacení, od 31. března 2004 do zaplacení, od 1. května 2004 do zaplacení a 2% úrokem z prodlení z částky 15 377 Kč od 1. října 2003 do 2. dubna 2004, z  částky  6 819,20 Kč  od   31.  října 2003  do 2. dubna 2004, z  částky   7 686 Kč  od 1. prosince 2003 do 2. dubna 2004, z částky 40 477 Kč od 31. prosince 2003 do 2. dubna 2004 (bod III. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (bod IV. výroku) a uložil žalobci doplatit soudní poplatek ve výši 9 670 Kč (bod V. výroku). Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, v níž žalobce uplatnil (po úpravách žalobního petitu a rozšíření žaloby) jednak nárok na úhradu nájemného ve výši 746 874 Kč za užívání nákladních vozidel a dále nárok na zaplacení částky ve výši 70 359,60 Kč za jejich údržbu a výměnu pneumatik. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 12. května 2003 byla mezi účastníky  uzavřena smlouva o pronájmu vozidla (dále též jen „nájemní smlouva“) podle § 630 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), kterou si žalovaná od žalobce pronajala dvě blíže specifikovaná nákladní vozidla za dohodnuté měsíční nájemné 51 016 Kč za jednu soupravu a jež zanikla ke dni 30. dubna 2004 na základě výpovědi žalobce. Mezi účastníky nebylo pochyb o tom, že žalovaná nájemné vyfakturované za období říjen 2003, prosinec 2003 až duben 2004 (dále též jen „rozhodné období“) a ani provedené opravy vozidel, jejichž specifikace je uvedena ve fakturách číslo 92/03, 94/03, 96/03 a 100/03, žalobci nezaplatila. Žalovaná se požadavku žalobce na úhradu nájemného bránila tvrzením, že jí najatá vozidla v období, za které je nájemné nárokováno, nemohla pro jejich časté opravy užívat, na což žalobce vždy upozornila. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalovaná  toto  své  tvrzení  prokázala. Z  výpovědí  svědků  B., F., P., Z. a řidičů žalované zjistil, že vozidla najatá od žalobce byla v rozhodné době opravována pro časté vady, což potvrdil i svědek P.. Listinnými důkazy (tzv. stazkami – záznamy o době řízení vozidla a bezpečnostních přestávkách, zakázkovými listy a fakturami vystavenými za opravy vozidel) vzal za prokázané, že nákladní vozidla najatá žalovanou byla v rozhodné době v opravě a nebylo možné je z důvodů potřeby těchto oprav užívat, a to jedno vozidlo po dobu 78 dní a druhé z vozidel po dobu 99 dní, celkem tedy 177 dní, přičemž žalobce byl na potřebu oprav a nemožnost užívání pro tyto opravy vždy bezodkladně žalovanou ve smyslu § 635 odst. 1 obch. zák. upozorněn. Vycházeje z propočtu, podle něhož činí nájemné za 183 dní celkem 746 874 Kč, tak představuje nájemné za 177 dní, které žalovaná není povinna platit, částku 722 386 Kč. Rozdíl obou uvedených částek činí částku 24 488 Kč, v níž soud prvního stupně shledal žalobní nárok na zaplacení nájemného oprávněným. Jako důvodný rovněž posoudil nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 70 359,60 Kč za provedené opravy vozidel. K odvolání žalobce směřujícímu proti bodům III. a IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně Vrchní soud  v  Praze  rozsudkem  ze  dne  10. listopadu  2005, č. j.  12 Cmo 214/2005-157, změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodu III. výroku tak, že uložil žalované  zaplatit  žalobci  722 387 Kč  s  2% úrokem  z  prodlení  z  částky   99 992 Kč od 31. října 2003 do zaplacení, z částky 124 479 Kč od 31. prosince 2003 do zaplacení, z částky 124 479 Kč od 31. ledna 2004 do zaplacení, z částky 124 479 Kč od 29. února 2004 do zaplacení, z  částky  124 479  Kč od 31. března 2004  do zaplacení a z částky 124 479 Kč od 1. května 2004 do zaplacení. Ve zbývající části zůstal zamítavý výrok v bodu III. nedotčen (výrok I.).  Odvolací soud    dále   změnil    rozsudek   soudu   stupně  v   bodu  IV.  výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná nemohla v rozhodném období, za  něž  je nájemné požadováno, užívat najatá vozidla po dobu 177 dní, a proto není povinna platit tomu odpovídající nájemné ve výši 722 386 Kč. V této souvislosti soudu prvního stupně vytkl, že při výpočtu dní, ve kterých údajně nemohla být pronajatá vozidla žalovanou řádně užívána z důvodu jejich oprav, vyšel převážně z tvrzení svědků žalované a jí předložených listinných důkazů, aniž přihlédl k tvrzením žalobce. Důkazy, jimiž odvolací soud opakoval dokazování a které (stejně jako z nich učiněná zjištění) podrobně popsal v odůvodnění rozsudku, má odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně za prokázané, že žalovaná  nemohla  jedno  vozidlo  užívat  z důvodu provádění jeho oprav po dobu 2 dní v září 2003  a  1 dne  v prosinci 2003 a druhé vozidlo po dobu 2 dní v listopadu 2003 a 1 dne v lednu 2004. O tom, že žalovaná vozidla po nájemní dobu užívala, svědčí podle odvolacího soudu i množství najetých kilometrů uvedených v zakázkových listech o opravách vozidel. Prokázanou nemožnost užívání pro potřebu oprav každého z obou najatých vozidel po dobu vždy tří dní v době desetiměsíčního nájmu nelze  podle odvolacího soudu hodnotit tak, že jde o skutečnost bránící žalované v řádném užívání předmětu nájmu a odůvodňující úvahu, že žalovaná nebyla povinna platit vyúčtované nájemné ve smyslu § 635 odst. 1 obch. zák. za celou nájemní dobu, ve výši požadované žalobou. Dospěl tak k závěru, že žalobci vzniklo právo na doplacení dohodnutého nájemného za rozhodné období celkem ve výši 722 387 Kč. Rozsudek  odvolacího  soudu  napadla  žalovaná  dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Podle mínění dovolatelky je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí  ve  věci, napadené  rozhodnutí  spočívá  na nesprávném  právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka poukazuje na to, že odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak  z jeho pohledu nevýznamná skutková zjištění a provedené důkazy vyhodnotil zcela opačně. Podle přesvědčení dovolatelky js