32 Cdo 4295/2019 — Nejvyšší soud

32 Cdo 4295/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2021 Spisová značka:32 Cdo 4295/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.4295.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 218 písm. b) o. s. ř. § 243b odst. 5 o. s. ř. § 451 obč. zák. § 457 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 4295/2019-286 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhoda a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně B. P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, proti žalovaným 1) L. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Sokolovská 980, 2) M. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavou Kopkovou, advokátkou se sídlem ve Volyni, náměstí Hrdinů 69, o zaplacení částky 401 862 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 C 73/2015, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2019, č. j. 5 Co 1571/2018-248, takto: I. Dovolání se ve vztahu k žalovanému 2) odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2019, č. j. 5 Co 1571/2018-248, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 5. 2018, č. j. 8 C 73/2015-190, se ve vztahu k žalovanému 1) zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Strakonicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaných jako podílových spoluvlastnících pozemku parc. č. st. XY, zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro obec XY katastrální území XY, zaplacení částky 401 862 Kč s úrokem z prodlení od 22. 3. 2015 do zaplacení za dodávku betonu a armovacího železa na stavbu průmyslové haly, která je součástí tohoto pozemku. 2. Žalovaní se bránili tvrzením, že žalovaný 1) uzavřel dne 4. 10. 2013 smlouvu s podnikatelem Z. M., v níž se Z. M. zavázal provést dílo spočívající v provedení betonové podlahy a elektroinstalace v uvedené rozestavěné budově. Beton a armovací železo žalobkyně dodala na základě kupní smlouvy, kterou uzavřela se Z. M., nikoliv s žalovanými, žalovaní proto nejsou ve věci pasivně legitimováni. 3. Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 15. 5. 2018, č. j. 8 C 73/2015-190, ve výroku pod bodem I uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 401 862 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 22. 3. 2015 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v témže rozsahu povinnost plnění druhého z nich a dále tímto plněním zaniká ve stejném rozsahu povinnost k plnění panu Z. M., narozenému dne XY, trvale bytem XY, která mu byla uložena rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2015, č. j. 20 T 48/2014-3699, a ve výrocích pod body II a III rozhodl o náhradě nákladů řízení. 4. Soud prvního stupně vzal za prokázané z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2015, č. j. 20 T 48/2014-3699, že zhotovitel Z. M. byl odsouzen za zvlášť závažný přečin podvodu, kterého se dopustil tím, že dne 30. 9. 2013 prostřednictvím objednávky č. 4 objednal od společnosti B. P., jako dodavatelky dodávku betonu C 20/25 a drátku do betonu k výstavbě drátkobetonové podlahy ve skladové hale v XY ve vlastnictví M. P. a L. P., materiál byl na místo řádně dodán dne 9. 10. 2013 a následně vystavenou fakturu č. 2013506 na částku 486 253 Kč obžalovaný neuhradil. Byl to obžalovaný, kdo uzavřel smlouvu o dílo se společnostmi B. P., BETON Komplet s. r. o. (ta prováděla pokládku betonu), a to v celkovém objemu 784 333 Kč, když plnění bylo poskytnuto třetí osobě, a to přestože věděl, že jeho finanční situace je taková, že nemůže svému smluvnímu závazku dostát. Je tak prokázán jeho podvodný úmysl vůči uvedeným společnostem. 5. Soud prvního stupně vyjádřil názor, že závěr o jednání Z. M. vedeném podvodným úmyslem „naplňuje rozpor s § 37 a § 49 o. z. [(míněn zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený k 1. 1. 2014 (dále jen „obč. zák.“)], neboť Z. M. simuloval své jednání tak, že nebylo učiněno vážně, a samotné právní jednání svým obsahem odporuje zákonu a taktéž se příčí dobrým mravům, tudíž je kupní smlouva mezi žalobcem a Z. M. neplatná“. Navázal, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 351/2004, vyplývá, že nároky z neplatné smlouvy mohou vůči sobě uplatňovat pouze účastníci této smlouvy, tedy žalobkyně a Z. M. V rozsudku ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 226/2009 (správně 30 Cdo 2262/2009, pozn. Nejvyššího soudu), však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že plněním bez právního důvodu je i majetkový prospěch získaný vlastníkem nemovitosti na úkor subjektu, který na zhodnocení nemovitosti vynaložil určité majetkové hodnoty, ačkoliv investující subjekt měl mylně za to, že plnění poskytuje osobě, která se pod falešnou identitou neoprávněně vydávala vůči investujícímu subjektu za vlastníka nemovitosti a vůči skutečnému vlastníku nemovitosti za dodavatele a inkasovala od vlastníka cenu za provedené zhodnocení nemovitosti. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu, že takto zjištěný skutek lze podřadit pod skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení vzniklého plněním žalobce vůči žalovaným bez právního důvodu ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák.; v majetkové sféře žalovaných objektivně došlo ke zvětšení jejich majetku ve formě investice - zhodnocení jejich nemovitosti. S odkazem na tyto závěry se soud prvního stupně zabýval zjištěním, zda Z. M. obdržel od žalovaných náhradu za provedené dílo, neboť pokud by tomu tak nebylo, žalovaní by se podle jeho názoru bezdůvodně obohatili na úkor žalobkyně. 6. Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že Z. M. neobdržel od žalovaných žádnou finanční kompenzaci za dílo, které mělo být pouze fiktivně zhotoveno prostřednictvím této osoby; k úhradě ceny díla mělo dojít zápočtem vůči dluhu, který měl Z. M. vůči žalovanému 2). Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že na straně žalovaných vzniklo bezdůvodné obohacení. 7. Výši bezdůvodného obohacení soud prvního stupně zjistil za pomoci znaleckého posudku jako obvyklou cenu dodaného betonu a drátků do betonu. Zdůraznil, že výši bezdůvodného obohacení nebylo lze stanovit ze zhodnocení ceny nemovitosti ve vlastnictví žalovaných, neboť žalobkyně nebyla zhotovitelem díla, ale pouze dodala beton pro jeho zpracování. Samotný beton nemohl zvýšit cenu nemovitosti, k tomu došlo až jeho následným zpracováním a vyhotovením betonových podlah, které však neprováděla žalobkyně. 8. Povinnost žalovaných k úhradě soud prvního stupně provázal s výrokem rozsudku trestního soudu, jímž byla Z. M. uložena povinnost uhradit předmětnou částku žalobkyni. 9. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. 10. Odvolací soud provedl důkaz výslechem jednatele žalobkyně J. H., jenž byl soudem prvního stupně chybně vyslechnut jako svědek, který vypověděl, že byl kontaktován druhým žalovaným, vypracoval cenovou nabídku, druhý žalovaný ji odsouhlasil a domluvili si mezi sebou i konkrétní den dodávky. Asi den předtím druhý žalovaný požádal, aby tato dodávka byla přefakturována na Z. M., což je údajně běžná praxe z důvodů DPH, dotací apod. Jednatel jako svoji smluvní stranu vnímal žalované a se Z. M. se fyzicky setkal až poté, co se vymáhalo zaplacení a žalovaní jej za ním poslali. Odvolací soud dodal, že soud prvního stupně vzal správně za prokázáno, že stran dodávky betonu a drátků fakticky vše vyřizoval druhý žalovaný, předmětná podlaha byla vybudována na pozemku žalovaných a měla i jim sloužit, teprve před realizací celé dodávky přišli za žalobkyní s tím, že formálně bude objednávka i faktura znít na jméno Z. M., a listiny k tomu dodali žalobkyni až v okamžiku, kdy zásilka betonu byla již dodávána. Též žalobce uvedl, že od počátku chápal toto jednání jako formální s tím, že za smluvní partnery považoval oba žalované. 11. Odvolací soud se ztotožnil též s úvahou, jejímž prostřednictvím soud prvního stupně dospěl k výši bezdůvodného obohacení žalovaných. II. Dovolání a vyjádření k němu 12. Rozsudek odvolacího soudu, výslovně v obou jeho výrocích, napadl pr