32 Cdo 4406/2011 — Nejvyšší soud

32 Cdo 4406/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2013 Spisová značka:32 Cdo 4406/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.4406.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Advokacie Dokazování Přípustnost dovolání Vady podání Vady řízení Zastoupení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1,3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 241b odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 242 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 213 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 5. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 4406/2011ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce JUDr. R. V. U., proti žalované MADETA a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská 246/83, PSČ 370 50, identifikační číslo osoby 63275635, zastoupené JUDr. Václavem Junkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Tovární 236/14, PSČ 370 01, o zaplacení částky 509.343,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 186/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2010, č. j. 3 Cmo 161/2010-393, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2010, č. j. 3 Cmo 161/2010-393, v části výroku o věci samé, jíž byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. února 2010, č. j. 13 Cm 186/2004-359 (ve znění opravy provedené rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2010, č. j. 3 Cmo 161/2010-393), v té části výroku pod bodem I, pokud jím bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 100.150,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 20. května 2001 do zaplacení, změněn tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá, a ve výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se po žalované domáhal zaplacení mimosmluvní odměny podle ustanovení § 7 zákona č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „advokátní tarif“), v celkové výši 509.343,75 Kč s úrokem z prodlení od 20. května 2001 do zaplacení, a to jednak za právní zastoupení předchůdkyně žalované Jihočeské mlékárny a. s. ve věci žaloby Státního zemědělského intervenčního fondu proti žalované, o zaplacení částky 76,529.919,40 Kč, za 5 úkonů právní služby, vyúčtované fakturou v částce 246.468,75 Kč, jednak za právní zastoupení ve věci žaloby právní předchůdkyně žalované proti Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu, o zaplacení částky 89,089.138,- Kč, za 5 úkonů právní služby, vyúčtované fakturou v částce 262.875,- Kč. Krajský soud v Českých Budějovicích v pořadí druhým rozsudkem ze dne 23. února 2010, č. j. 13 Cm 186/2004-359, uložil žalované zaplatit žalobci částku 240.250,- Kč, sestávající z částky 140.100,- Kč vyúčtované fakturou a z částky 100.150,- Kč vyúčtované fakturou, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 19. května 2001 do zaplacení (výrok pod bodem I), ve zbytku ohledně částky 369.243,75,- Kč (určené chybným výpočtem – viz dále), mající původ částečně ve faktuře (v částce 106.368,75 Kč) a částečně ve faktuře (v částce 162.725,- Kč), s úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně zjistil, že zástupci žalované jednali s žalobcem o poskytnutí právní pomoci a tzv. lobistické pomoci a že předseda představenstva a generální ředitel žalované Ing. M. T. v Praze dne 20. prosince 2000 udělil žalobci plnou moc „ke všem procesněprávním i hmotněprávním úkonům potřebným k vyřizování věci a zastupování před soudy všech stupňů“ a současně potvrdil, že je mu známo, že podle smlouvy o poskytnutí pomoci náleží advokátovi odměna za toto zastoupení spolu s hotovými výlohami a náhradou za ztrátu času. Žalobce podle tohoto zmocnění podal dne 10. ledna 2001 vyjádření k žalobě Státního zemědělského intervenčního fondu proti žalované o zaplacení částky 75,484.722,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 188/2000, za což mu náleží odměna za dva úkony právní služby, a nadto se zúčastnil ještě jednoho dalšího jednání s generálním ředitelem žalované ohledně přípravy podaného vyjádření. Soud prvního stupně tedy vzal za prokázáno, že z právní pomoci vyúčtované fakturou žalobce poskytl žalované tři úkony právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky. Dovodil, že odměna advokáta podle ustanovení § 7 této vyhlášky za jeden úkon právní služby v této věci činí 46.625,- Kč a společně se třemi režijními paušály po 75,- Kč tedy žalobci náleží celkem 146.100,- Kč. Ohledně úkonů vyúčtovaných fakturou, poskytnutých ve věci žaloby právního předchůdce žalované proti Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu o 89,089.138,- Kč, vzal soud prvního stupně za prokázané provedení dvou úkonů právní služby, a to převzetí a přípravy zastoupení a sepisu žaloby dne 12. března 2001. Nepřisvědčil obraně žalované, že k podání této žaloby žalobce nezmocnila a tento úkon na něm ani nepožadovala. Zdůraznil, že bylo prokázáno, že generální ředitel žalované Ing. T. se ve sdělovacích prostředcích opakovaně vyjadřoval, že žalovaná se připravuje podat žalobu vůči státu, a že z výslechu „svědka“ Ing. T. a z výslechu žalobce bylo zjištěno, že Ing. T. a ostatní zástupci žalované s žalobcem jednali jak o právní pomoci, tak i o tzv. lobistické pomoci, vzhledem k jeho stykům s ústředními státními orgány. Soud prvního stupně dovodil, že odměna žalobce za jeden úkon právní služby činí 50.022,- Kč, protože však žalobce požadoval odměnu pouze ve výši 50.000,- Kč za jeden úkon, přiznal mu odměnu za dva úkony právní služby v této výši a k tomu dva režijní paušály po 75,- Kč, tj. celkem 100.150,- Kč. Ohledně požadovaných úroků z prodlení soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná je v prodlení od splatnosti faktur, tj. od 19. května 2001, a od tohoto dne přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8 % z dlužné částky. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. října 2010, č. j. 3 Cmo 161/2010-393, v prvním odstavci výroku opravil rozsudek soudu prvního stupně v označení žalované v záhlaví rozsudku uvedením jejího správného identifikačního čísla, ve výroku pod bodem I změnou data, od něhož se žalobci přiznává úrok z prodlení, z 19. května 2001 na 20. května 2001, a ve výroku pod bodem II ve výši částky, ohledně níž byla žaloba zamítnuta, na 269.093,75 Kč. Výrokem ve druhém odstavci rozsudek soudu prvního stupně v části výroku pod bodem I co do částky 100.150,- Kč s úrokem z prodlení změnil tak, že ohledně této částky žalobu zamítl, a ve zbytku, tj. ve zbývající části výroku pod bodem I přisuzující žalobci částku 140.100,- Kč s úrokem z prodlení a v zamítavém výroku pod bodem II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem ve třetím odstavci pak rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud výslovně uvedl, že vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně; zdůraznil přitom, že skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu, není proto důvod dokazování doplnit či opakovat. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci vznikl nárok na odměnu za tři úkony právní služby učiněné ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 188/2000 (faktura ) a na tři režijní paušály, to vše v celkové výši 140.100,- Kč. Se závěry, na základě nichž soud prvního stupně vyhověl zčásti žalobě na zaplacení odměny za právní pomoc vyúčtovanou fakturou, se však odvolací soud neztotožnil. Vyjádřil názor, že žalobce neprokázal uzavření jakékoliv smlouvy o právní pomoci v této věci nebo udělení plné moci opravňující žalobce k zastupování žalované. Argumentoval, že pouhou informaci o úvahách žalované o podání žaloby proti státu, prezentovanou ve veřejných sdělovacích prostředcích, nelze mít za důvod, pro který by bylo lze posoudit žalobu v této části jako důvodnou. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“), a jehož důvodnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [jde o dovolací důvody stanovené v § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.