32 Cdo 4859/2009 — Nejvyšší soud

32 Cdo 4859/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 10. 2011 Spisová značka:32 Cdo 4859/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.4859.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smluvní pokuta Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 265 obch. zák. § 301 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 11. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 4859/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Ing. S. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, proti žalované PJV spol. s r. o., se sídlem v Praze 13-Jihozápadním městě, V Hůrkách 2139, identifikační číslo osoby 43 87 01 04, zastoupené JUDr. Evou Lindauerovou Duchoňovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Jaurisova 514/6, o zaplacení částky 5,796.429,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 3,100.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 194/2004, o dovoláních obou účastníků proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2009, č. j. 4 Cmo 304/2008-221, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Dovolání žalované proti části prvního výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2009, č. j. 4 Cmo 304/2008-221, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, se odmítá. III. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2009, č. j. 4 Cmo 304/2008-221, se v části prvního výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé a potvrzen ve výroku o nákladech řízení, a ve druhém výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se v řízení domáhal vrácení částky 5,796.429,- Kč s příslušenstvím, kterou žalované zaplatil jako zálohu na cenu stavebních prací podle smlouvy o dílo č. 2001-50 uzavřené mezi účastníky dne 3. září 2001 (dále jen „smlouva“ nebo „smlouva o dílo“), od níž žalovaná odstoupila přípisem ze dne 21. srpna 2002 pro nezaplacení zálohové faktury č. 21000389 vystavené dne 25. září 2001 na částku 1,579.000,- Kč a č. 21000457 vystavené dne 26. října 2001 na částku 1,901.504,10 Kč. Vzájemným návrhem žalovaná uplatnila v řízení pohledávku vůči žalobci ve výši 3,100.000,- Kč z titulu smluvní pokuty dohodnuté ve smlouvě a požadované za prodlení s úhradou faktury č. 21000389. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. března 2008, č. j. 36 Cm 194/2004-185, uložil žalované zaplatit žalobci částku 5,796.429,- Kč s 5% úrokem od 29. srpna 2002 do zaplacení a náhradu nákladů řízení (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalované částku 3,100.000,- Kč a náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. tak, že vzájemný návrh žalované co do částky 2,790.000,- Kč zamítl, v rozsahu částky 310.000,- Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení jej potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel - ve shodě se soudem prvního stupně - ze skutkových zjištění, podle kterých žalovaná jako zhotovitelka uzavřela se žalobcem jako objednatelem smlouvu o dílo, v níž se žalovaná zavázala provést výstavbu čerpací stanice pohonných hmot a žalobce se zavázal zaplatit žalované cenu díla v celkové výši 20,770.000,- Kč bez DPH, přičemž na zálohách na cenu díla uhradil 5,796.429,- Kč. Žalovaná od smlouvy odstoupila dopisem z 21. srpna 2002 (doručeným žalobci 28. srpna 2002) pro nezaplacení faktur č. 21000389 a č. 21000457, kterými žalobci vyúčtovala zálohy na cenu díla. Žalobce se domáhá na žalované vrácení částky 5,796.429,- Kč, představující zaplacenou zálohu na cenu díla. Žalovaná vzájemným návrhem uplatnila v řízení právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3,100.000,- Kč za prodlení s úhradou faktury č. 21000389 - kterou vyúčtovala žalobci částku 1,579.000,- Kč - a to za dobu od 5. října 2001 do 6. února 2002, tj. 124 dnů prodlení. Podle čl. VIII. bodu 2 smlouvy se žalovaná jako zhotovitelka v případě zaviněného prodlení s dokončením díla zavázala zaplatit žalobci jako objednateli smluvní pokutu ve výši 25.000,- Kč za každý den prodlení po 9. prosinci 2001. Podle čl. VIII. bodu 3 smlouvy může žalovaná v případě prodlení s úhradou faktur účtovat žalobci smluvní pokutu ve výši 25.000,- Kč za každý den prodlení ode dne splatnosti. Zabývaje se oprávněností nároku uplatněného žalovanou vzájemným návrhem dospěl odvolací soud - po opakování dokazování smlouvou o dílo - shodně se soudem prvního stupně k závěru, že ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu se týká každé, tedy i zálohové faktury. Faktura č. 21000389 byla žalobci doručena, nebyla žalobcem vrácena k doplnění podle čl. V. bodu 6 smlouvy a nebyla zaplacena. Poměr sjednaných pokut měl však za neekvivalentní. Žalovaná jako zhotovitelka měla zaplatit podle čl. VIII. bodu 3 smlouvy za den prodlení se splněním celého věcného dluhu - celé stavby - 25.000,- Kč, oproti tomu žalobce měl zaplatit podle čl. VIII. bodu 4 smlouvy stejnou částku za den prodlení s každým i částečným plněním dluhu. Byť lze chápat představu žalobce, že smluvní pokuta se vztahuje pouze ke „konečné“ faktuře, obsahuje smlouva jiné ujednání, tedy ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu vztahující se i na dílčí plnění peněžního dluhu. Vzhledem k nepřiměřenosti dohodnutých pokut odvolací soud užil moderačního práva podle ustanovení § 301 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a smluvní pokutu snížil do výše 310.000,- Kč. Odvolací soud dále „poznamenal“, že ustanovení § 265 obch. zák. poskytuje určitý prostor pro ochranu nikoliv před zneužitím práva uskutečněním právního úkonu, ale jeho výkonem. Použití uvedeného ustanovení nečiní právní úkon neplatným, nýbrž jen jeho výkonu neposkytuje právní ochranu. Ochranu jedné ze smluvních stran v případě nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty umožňuje soudu rovněž jeho moderační oprávnění zakotvené v ustanovení § 301 obch. zák. Existence tohoto moderačního oprávnění nevylučuje aplikaci ustanovení § 265 obch. zák., v němž jde o neposkytnutí ochrany výkonu práva, který je zcela v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. V případě § 301 obch. zák. nejde o porušení těchto zásad v celém rozsahu výkonu smlouvou stanoveného práva, ale pouze jeho určité části. Určení hranice pro použití těchto institutů bude záviset na individuálním posouzení případu, oba jsou však soudu „k dispozici“. Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba účastníci dovolání. Žalobce opírá přípustnost dovolání (směřujícího výslovně proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu) o ustanovení § 237 odst. 1 „písm. a)“ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zdůrazňuje, že v čl. V. bodu 6 smlouvy si strany sjednaly, že faktura musí obsahovat údaje podle ustanovení § 12 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty. Podle tohoto ustanovení měly zálohové faktury obsahovat výši ceny bez daně celkem, základní nebo sníženou sazbu daně a výši daně celkem. Neobsahovaly-li faktury tyto údaje, nebyl žalobce v prodlení s jejich placením a nárok na smluvní pokutu tak nevznikl. Závěr odvolacího soudu, podle něhož povinnost k úhradě smluvní pokuty se týká každé, i zálohové faktury, považuje za nesprávný. Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná přípustnost dovolání (směřujícího proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu) dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci Žalovaná především nesouhlasí s uplatněním moderačního práva odvolacím soudem. Odvolacímu soudu vytýká, že zcela pominul okolnosti, za jakých bylo ujednání o smluvní pokutě sjednáno nebo jakým způsobem se žalobce po jejím vyúčtování choval, a nijak neodůvodnil, na základě jakých skutečností odvodil rozsah snížení smluvní pokuty. Byl to právě žalobce, kdo do smlouvy navrhl jak smluvní pokutu, tak její výši. Žalobce je podnikatelem s rozsáhlými podnikatelskými aktivitami - měl-li by v úmyslu sjednat smluvní pokutu až za prodlení s úhradou konečné faktury, zcela jistě by tuto svoji představu do smlouvy promítl, nebo by smlouvu nepodepsal. Stejně tak by neprodleně vr