32 Cdo 5132/2016 — Nejvyšší soud

32 Cdo 5132/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2018 Spisová značka:32 Cdo 5132/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.5132.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o prodeji podniku Dotčené předpisy:§ 476 odst. 1 obch. zák. § 477 odst. 1 obch. zák. § 487 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 1. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 5132/2016-665 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobce Z. P., se sídlem v Praze 4, zastoupeného JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 201/17, PSČ 120 00, proti žalovanému Společenství vlastníků Nad Šálkovnou 1530/13, se sídlem v Praze 4 – Braníku, Nad Šálkovnou 1530/13, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 26468522, zastoupenému JUDr. Milanem Zámiškou, advokátem se sídlem v Plzni, Radyňská 479/5, PSČ 326 00, o zaplacení částky 134 702,14 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 252/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, č. j. 39 Co 230/2015-615, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, č. j. 39 Co 230/2015-615, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 1. 2015, č. j. 23 C 252/2007-572, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: V souzené věci se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 134 702,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako náhrady škody za neoprávněný odběr tepelné energie ve smyslu § 89 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Tvrdil, že žalovaný od něj odebíral tepelnou energii bez uzavřené smlouvy. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem (v pořadí již třetím) ze dne 28. 1. 2015, č. j. 23 C 252/2007-572, žalobu zamítl (výrok pod bodem I) a uložil žalobci zaplatit na nákladech řízení žalovanému částku 201 671 Kč (výrok pod bodem II) a státu částku 13 948 Kč (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že Česká pojišťovna a. s. prodala žalobci na základě kupní smlouvy ze dne 18. 10. 2002 (dále též jen „smlouva“) objekt kotelny se spoluvlastnickým podílem k pozemku, se všemi součástmi a příslušenstvím, zejména s topnými kanály pro okolní bytové domy, oplocením kotelny a vnitřním a technologickým zařízením. V článku 4 odst. 3 této smlouvy prodávající upozorňuje kupujícího, že prodávaná kotelna je odběrným místem pro dodávku tepelné energie a že prodávající coby dodavatel uzavřel mj. smlouvu o dodávce a odběru tepelné energie ze dne 10. 5. 1999 se Sdružením pro bydlení Nad Šálkovnou coby odběratelem (dále též jen „Sdružení“). V článku 4 odst. 4 kupující (žalobce) mj. prohlašuje, že se podrobně seznámil s obsahem smluv uvedených v odst. 3 tohoto článku. Česká pojišťovna a. s. dodávala na základě smlouvy o dodávce a odběru tepelné energie ze dne 10. 5. 1999 teplo a teplou užitkovou vodu do objektu v P., který je odběrným místem; smlouva byla uzavřena s účinnosti od 1. 1. 1999 na dobu neurčitou a nebyla nijak ukončena. Součástí této smlouvy je příloha, v níž je mj. zmíněn počet vytápěných objektů (11), zahrnující i objekt žalovaného. Žalobce jako nový vlastník kotelny předložil žalovanému návrh na uzavření smlouvy na dodávky tepelné energie, kterou žalovaný odmítl uzavřít, neboť nesouhlasil s cenou. Žalobce v dodávce tepla a teplé užitkové vody pokračoval a žalovaný dodávku odebíral a platil žalobci zálohy za odběr, dne 9. 10. 2006 pak byl odběr ukončen. Žalobce ve vyúčtování záloh ze dne 21. 12. 2006 vyčíslil celkový dluh žalovaného na 134 702,14 Kč, ten však odmítl zaplatit, neboť vyúčtování nepovažoval za správné. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva má povahu smlouvy o prodeji podniku (jeho části) podle § 476 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále též jen „obch. zák.“). Argumentoval, že kotelna je ve smlouvě definována znaky podniku, je v ní popsána jako organizační složka a je vedena jako samostatná účetní jednotka. Zdůraznil, že kotelna sloužila k výrobě tepla a dodávala teplo a teplou užitkovou vodu odběratelům, žalobce ji koupil k provozu svého podniku a užívá ji k podnikatelské činnosti za účelem dosahování zisku. Uvedl, že z ujednání v čl. 2 smlouvy vyplývá hmotná složka podniku, která je představována budovou a zařízením. Z upozornění prodávajícího v čl. 4 odst. 3 písm. b) a z prohlášení kupujícího v čl. 4 odst. 4 smlouvy usoudil, že Česká pojišťovna a. s. dala nepochybně najevo nejen úmysl převést vlastnické právo ke kotelně, ale i úmysl převést existující smluvní vztahy vztahující se k této kotelně včetně dodávek tepla, na svého právního nástupce. Dovodil, že „smyslem a účelem převodu kotelny byl nejen úmysl převést vlastnické právo k předmětné kotelně, ale i úmysl převést práva a povinnosti spojené s jejím provozem, včetně dodávek tepelné energie do jednotlivých objektů, které s ní byly i po technické stránce propojeny teplovodním potrubím“. Tomu podle jeho mínění nasvědčuje i dopis České pojišťovny a. s. adresovaný Sdružení, v němž je výslovně uvedeno, že od 23. 10. 2002 přebírá veškeré závazky plynoucí ze smluvních vztahů na dodávku tepelné energie nový majitel. Námitku žalobce, že podle § 67a obch. zák. je k prodeji podniku třeba souhlasu valné hromady obchodní společnosti, jinak je smlouva neplatná, odmítl s tím, že takové tvrzení žalobce na počátku řízení neuváděl, a pokud by námitka byla důvodná, ztratil by aktivní legitimaci k podání žaloby, neboť by byl neoprávněným provozovatelem kotelny. Soud prvního stupně uzavřel, že na žalobce přešly práva a povinnosti ze smlouvy o dodávce tepelné energie uzavřené se Sdružením dne 10. 5. 1999 a tepelná energie byla tedy dodávána do objektu spravovaného žalovaným na základě této smlouvy. O neoprávněný odběr se tedy nejednalo a k dodávkám došlo na základě smlouvy uzavřené s jiným odběratelem, žaloba proto musela být zamítnuta pro nedostatek aktivní i pasivní věcné legitimace. Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozhodnutím označeným v záhlaví rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II změnil tak, že výše nákladů řízení před soudem prvního stupně činí 194 931 Kč, jinak tento rozsudek potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud dospěl závěru, že soud prvního stupně učinil dostatečná skutková zjištění a věc též správně právně posoudil. Dodal, že kotelna představovala soubor hmotných a nehmotných složek podnikání ve smyslu § 5 obch. zák., sloužila k vytápění objektů jiných osob než vlastníka kotelny, služby vlastník poskytoval za úplatu, ve smlouvě byla převáděná část tvořící samostatnou jednotku řádně označena a ze smlouvy plyne, jaké závazky se kotelny týkaly, neboť jsou v článku 4 odst. 3 smlouvy označeny. Smlouva je celkově koncipována tak, že jejím předmětem je fungující kotelna, která je zdrojem tepelné energie a odběrným místem, v jejíž činnosti je třeba po prodeji pokračovat. K namítané absenci souhlasu valné hromady prodávající akciové společnosti s prodejem části podniku odvolací soud dovodil, že platnost smlouvy v tomto řízení nelze posuzovat, neboť není přípustné, aby smlouva, kterou účastníci považují za platnou a na základě níž došlo ke změně vlastnictví nemovitostí, byla ve vztahu k třetím osobám považována v některých případech za neplatnou. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že účastníkům nesvědčí věcná legitimace, neboť k dodávce tepla a teplé užitkové vody do objektu spravovaného žalovaným v rozhodném období docházelo na základě smlouvy uzavřené mezi Českou pojišťovnou a. s. a Sdružením ze dne 10. 5. 1999, neboť na místo České pojišťovny a. s. na základě smlouvy ze dne 18. 10. 2002, která je svým obsahem smlouvou o prodeji části podniku, vstoupil podle § 477 obch. zák. žalobce a v řízení nebylo ani tvrzeno, že by práva a povinnosti Sdružení, které jsou předmětem sporu, přešly na žalovaného. Rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, podle obsahu dovolací argumentace však toliko v té části jeho prvního výroku, kterou byl potvrzen zamítavý výrok soudu prvního stupně o věci samé, napadl žalobce dovoláním. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení otázek hmotného a procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel zpochybňuje správnost názoru, že posuzovaná smlouva není kupní smlouvou, nýbrž smlouvou o prodeji části podniku. Argumentuje, že závěry roz