32 Cdo 5223/2015 — Nejvyšší soud

32 Cdo 5223/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 11. 2017 Spisová značka:32 Cdo 5223/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.5223.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Úroky Smlouva o půjčce Dotčené předpisy:§ 30 předpisu č. 576/1990Sb. § 1 předpisu č. 388/1991Sb. ve znění do 31.12.2001 § 2 odst. 1 písm. h) předpisu č. 388/1991Sb. ve znění do 31.12.2001 § 3 předpisu č. 388/1991Sb. ve znění do 31.12.2001 § 4 odst. 2 předpisu č. 388/1991Sb. ve znění do 31.12.2001 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 5223/2015-480 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobce Státního fondu životního prostředí České republiky, se sídlem v Praze 11 – Chodově, Kaplanova 1931/1, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 00020729, proti žalovanému SNAHA, kožedělné družstvo Jihlava, se sídlem v Brtnici, Za Hospodou 247, PSČ 588 32, identifikační číslo osoby 00030805, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Širmerem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Královský vršek 4762/25, PSČ 58601, o zaplacení příslušenství pohledávky, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 C 70/2010, o dovoláních žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2015, č. j. 47 Co 149/2013-395, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2015, č. j. 47 Co 149/2013-395, v té části jeho třetího výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 10. 2012, č. j. 5 C 70/2010-302, v části zamítavého výroku pod bodem IV stran 9% ročního úroku ve výši 6 356 836,70 Kč ke dni 31. 1. 2009, a ve čtvrtém a pátém výroku o nákladech řízení, jakož i rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 10. 2012, č. j. 5 C 70/2010-302, v části zamítavého výroku pod bodem IV stran 9% ročního úroku ve výši 6 356 836,70 Kč ke dni 31. 1. 2009 a ve výroku o nákladech řízení pod bodem V, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Předmětem řízení v souzené věci byl nárok na zaplacení příslušenství pohledávky – úroků a úroků z prodlení sjednaných ve smlouvě o poskytnutí podpory, kterou žalobce dne 21. 4. 1995 uzavřel s žalovaným (dále jen „smlouva o poskytnutí podpory“ či „smlouva“) a v níž se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 11 715 000 Kč (nakonec byla poskytnuta jen částka 11 671 881 Kč), úročené roční úrokovou sazbou 9 %, na projekt „Dovybavení střediska 067 – spalovna v B. pračkou kouřových plynů“. Žalovaný se zavázal žalobci splácet poskytnuté finanční prostředky a smluvené úroky formou čtvrtletních splátek, avšak tuto svou povinnost řádně neplnil. Věci předcházelo řízení ve věci týchž účastníků vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 C 860/2002 (žaloba byla podána u Krajského obchodního soudu v Brně, jenž usnesením ze dne 6. 6. 2000, č. j. 25 Cm 141/2000-29, vyslovil svou věcnou nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Jihlavě jako soudu příslušnému). Žalobce se v něm domáhal zaplacení dlužné splátky půjčky ve výši 302 975 Kč, nezaplaceného zůstatku půjčky ve výši 5 811 881 Kč, penále za prodlení s úhradou zůstatku půjčky, smluvního úroku z půjčené částky a úroku z prodlení z půjčené částky a ze smluvního úroku. Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 20. 4. 2006, č. j. 5 C 860/2002-132, zastavil řízení o zaplacení dlužné splátky půjčky, nezaplaceného zůstatku půjčky a penále a rozhodl, že se věc postupuje Finančnímu úřadu v Jihlavě. Krajský soud v Brně k odvolání žalobce usnesením ze dne 6. 9. 2006, č. j. 13 Co 326/2006-163, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení potvrdil a ve výroku o postoupení věci je změnil tak, že v rozsahu uvedeném ve výroku I. se věc postupuje Finančnímu úřadu v Jihlavě. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil z § 30 odst. 1 a 6 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice, zrušeného k 1. 1. 2001 (dále též jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), že k uložení povinnosti vrátit zadržené prostředky ze státního fondu republiky a k uložení penále je oprávněn územní finanční orgán a že tedy není dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí o takových nárocích. Dovolání, kterým toto usnesení napadl žalobce, Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 32 Cdo 515/2007, jako nepřípustné odmítl s odůvodněním, že závěry odvolacího soudu jsou v souladu s právním názorem uvedeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 69/2005 (který je, stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu zde citovaná, dostupný na http://www.nsoud.cz). Okresní soud v Jihlavě nato usnesením ze dne 18. 2. 2010, č. j. 5 C 860/2002-192, vyloučil příslušenství pohledávky ze smlouvy o poskytnutí podpory k samostatnému řízení, které bylo nadále vedeno pod sp. zn. 5 C 70/2010. Částečným rozsudkem ze dne 18. 11. 2010, č. j. 5 C 70/2010-145, pak rozhodl tak, že se zamítá žaloba na zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 471 399,35 Kč z částky 5 860 000 Kč od 1. 7. 1997 do 9. 6. 2006, na zaplacení úroku z prodlení ve výši 19 186 542,68 Kč z úroku 7 995 024,11 Kč za dobu od 1. 7. 1997 do 31. 1. 2009 a na zaplacení úroku z prodlení 0,1 % denně z téže částky od 1. 2. 2009 do zaplacení, a že rozhodnutí o úroku ve výši 7 995 024,11 Kč ke dni 31. 1. 2009 a o 9% úroku ročně z částky 2 144 000 Kč od 1. 2. 2009 do zaplacení se zůstavuje rozhodnutí konečnému. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 2. 6. 2011, č. j. 54 Co 212/2011-185, zrušil tento rozsudek v zamítavém výroku týkajícím se úroku z prodlení ve výši 9 471 399,35 Kč z částky 5 860 000 Kč od 1. 7. 1997 do 9. 6. 2006, věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Okresní soud v Jihlavě poté rozhodl rozsudkem ze dne 12. 10. 2012, č. j. 5 C 70/2010-302, tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 0,1% denní úrok z prodlení z částky 5 860 000 Kč ke dni 29. 7. 1999 ve výši 1 198 948 Kč (výrok pod bodem I), zamítl žalobu na zaplacení 0,1% denního úroku z prodlení z částky 5 860 000 Kč za dobu od 30. 7. 1999 do 9. 3. 2006 ve výši 8 272 451,30 Kč (výrok pod bodem II), žalovanému uložil zaplatit žalobci 9% roční úrok ke dni 29. 7. 1999 ve výši 1 638 187,41 Kč (výrok pod bodem III), zamítl žalobu na zaplacení 9% ročního úroku ve výši 6 356 836,70 Kč ke dni 31. 1. 2009 a na zaplacení 9% ročního úroku z částky 2 144 000 Kč od 1. 2. 2009 do zaplacení (výrok pod bodem IV) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 691 610 Kč (výrok pod bodem V). Soud prvního stupně především usoudil, že smlouva o poskytnutí podpory je smlouvou podléhající obchodněprávní úpravě, neboť strany si tuto úpravu v souladu s § 262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále též jen „obch. zák.“), zvolily a přes označení smlouvy a přes užívání výrazu „půjčka“ v textu smlouvy jde o smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák., kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do určité výše a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit i s 9% ročním úrokem. Soud prvního stupně zároveň zdůraznil, že ve smlouvě se nutně promítá okolnost, že poskytnuté peněžní prostředky jsou prostředky státu a za určitých podmínek tedy podléhají veřejnoprávní úpravě obsažené v zákoně o rozpočtových pravidlech. V případě nesplnění jakékoli povinnosti vyplývající ze smlouvy žalovaným je tak žalobcovou povinností vyzvat žalovaného k vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a pokud žalovaný tyto prostředky do konce stanovené lhůty nevrátí, pokládají se bez dalšího za prostředky zadržené ve smyslu § 30 zákona o rozpočtových pravidlech (jak uvedeno též v čl. V. odst. 12 smlouvy o poskytnutí podpory). Jakmile k této situaci dojde, vzniká žalobci nárok na penále ve výši odpovídající dohodnutému úroku z prodlení, tj. ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Vzhledem k tomu, že odvod zadržených prostředků nařízený finančním úřadem se provádí ve prospěch žalobce, započítává se takový odvod na plnění dlužných splátek, nevráceného zbytku půjčky a penále ve výši 0,1 % zadržených prostředků za každý den prodlení (jak ujednáno v čl. V odst. 15 smlouvy). Soud prvního stupně dovodil, že účastníci si pro dobu předcházející transformaci poskytnutých peněžních prostředků v prostředky zadržené sjednali v čl. IV. odst. 11 písm. c) smlouvy 0,1% úrok z prodlení z dlužné částky a že tato povinnost je omezena okamžikem transform