32 Cdo 5316/2016 — Nejvyšší soud

32 Cdo 5316/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2018 Spisová značka:32 Cdo 5316/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.5316.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva zasilatelská Dotčené předpisy:§ 602 odst. 1 obch. zák. § 603 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 1. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 5316/2016-388 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně MAXiTRANS s. r. o., se sídlem v Brně, Líšeň, Trnkova 657/90, PSČ 628 00, identifikační číslo osoby 27683656, zastoupené Mgr. Martinem Laipoldem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Rubešova 83/10, proti žalované ZVU STROJÍRNY, a. s., se sídlem v Hradci Králové, Kukleny, Kampelíkova 758/4, PSČ 500 04, identifikační číslo osoby 25267141, zastoupené Mgr. Martinem Hájkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, o zaplacení částky 98 500 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 67/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 6. 2016, č. j. 47 Co 71/2016-356, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 6. 2016, č. j. 47 Co 71/2016-356, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 2015, č. j. 9 C 67/2014-258, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se v souzené věci po žalované domáhala zaplacení částky 98 500 EUR se zákonným úrokem z prodlení jako zůstatku sjednané ceny za obstarání kombinované přepravy 8 kusů cylindrokónických tanků (dále jen „CKT“) s příslušenstvím (tj. zařízení pivovaru). Žalovaná v rámci procesní obrany namítla, že uplatněná pohledávka zanikla započtením vzájemné pohledávky, práva na náhradu škody, která jí vznikla ztrátou 4 kusů CKT během námořní přepravy. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. 10. 2015, č. j. 9 C 67/2014-258, žalobu zamítl a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši 219 119,36 Kč. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně jako zasílatel uzavřela se žalovanou jako příkazcem písemnou zasílatelskou smlouvu datovanou dnem 19. 10. 2012, v níž se zavázala obstarat pro žalovanou za úplatu ve výši 229 500 EUR přepravu 8 kusů CKT s příslušenstvím z Hradce Králové do Sagurama v Gruzii kombinovanou přepravou, kdy část přepravy z Hradce Králové do Bratislavy měla být obstarána silniční dopravou, část z Bratislavy do Konstanty říční dopravou po Dunaji, část z Konstanty do Poti námořní dopravou po Černém moři a zbývající část z Poti do Sagurama silniční dopravou. V článku 3.1.7 smlouvy bylo dohodnuto, že „zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce, jež vznikla po převzetí a to až do jejího předání příkazci nebo jím pověřené osobě“. V průběhu námořní přepravy došlo dne 16. 12. 2012 u 4 kusů CKT přepravovaných na palubě lodi k postupnému uvolnění upevňovacích lan a k následnému pádu do moře a příjemci tak byly doručeny pouze zbývající 4 kusy a příslušenství. Žalovaná na zálohách zaplatila 75 000 EUR a 40 000 EUR, žalobkyně z důvodu nedokončené přepravy 4 CKT jednostranně snížila cenu o 16 000 EUR, nedoplatek ceny za obstarání přepravy tedy činí 98 500 EUR. Žalovaná z důvodu ztráty 4 CKT vyrobila a dodala odběrateli náhradní 4 kusy za cenu 487 512 EUR a podáním ze dne 19. 5. 2015 započetla svou pohledávku z titulu náhrady škody ve výši 98 500 EUR proti pohledávce z titulu nedoplatku za obstarání přepravy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou zanikl započtením vzájemné pohledávky žalované z titulu náhrady škody. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 152/2003 (jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na http://www.nsoud.cz), vyjádřil názor, že z ustanovení § 603 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), vyplývá, že zasílatel (při absenci jiné dohody) neodpovídá za škodu vzniklou při přepravě věci, nýbrž pouze škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarání přepravy, a z tohoto ustanovení tedy nelze odpovědnost žalobkyně jako zasílatele za škodu vzniklou při námořní přepravě dovodit. Usoudil však, že účastníci si v článku 3.1.7 zasílatelské smlouvy v souladu s principem autonomie vůle odpovědnost zasílatele za škodu sjednali jinak a žalobkyně tímto ujednáním nad rámec zákonné úpravy převzala odpovědnost i za škodu na převzaté zásilce vzniklou při její přepravě a za škodu vzniklou ztrátou 4 kusů CKT tedy odpovídá. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud, aniž to výslovně konstatoval, vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, jeho právní posouzení však správným neshledal. Zdůraznil, že škoda na přepravovaném zboží nevznikla při obstarávání přepravy, ale až při přepravě samotné, proto odpovědnost žalobkyně může být dána pouze za splnění předpokladů stanovených v § 373 a násl. a § 757 obch. zák. Neztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyně odpovídá za škodu způsobenou ztrátou části zásilky v důsledku ujednání v článku 3.1.7 zasílatelské smlouvy. Přisvědčil totiž žalobkyni, že sama přepravovanou zásilku při obstarání přepravy nepřevzala, nelze proto podle jeho názoru dovozovat, že žalobkyně „obecně“ žalované odpovídá za jakoukoli škodu vzniklou na zásilce během přepravy samotné namísto všech zúčastněných dopravců. Konstatoval, že žalobkyně by měla nést odpovědnost za to, že posádka lodi v průběhu námořní přepravy řádně nekontrolovala stav upevnění části zásilky na lodní palubě, resp. že pro upevnění zásilky nebyla loď vybavena potřebným náčiním a v důsledku toho došlo ke ztrátě této části zásilky v moři. Uzavřel, že žalobkyně ani podle smlouvy neodpovídá za případné porušení smluv sjednaných s dopravcem a za škody vzniklé porušením přepravních smluv ze strany dopravce. Vzhledem k ustanovením § 609 a § 584 obch. zák. a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uložil soudu prvního stupně zjistit v dalším řízení, zda žalobkyně označila žalované osoby dopravců, s nimiž uzavřela přepravní smlouvy, neboť pokud tak neučinila, vstoupila do postavení dopravce a žalovaná má právo domáhat se po ní i náhrady škody, která jí vznikla porušením této povinnosti zasílatele. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jež má za přípustné pro řešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně má být dovolacím soudem posouzena jinak. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci v řešení otázek a) „rozsahu odpovědnosti (námořního) zasílatele za škodu na přepravované zásilce dle obsahu čl. 3.1.7 zasílatelské smlouvy v kontextu § 603 obch. zák.“, konkrétně „zda ujednání čl. 3.1.7 smlouvy rozšířilo rozsah a míru smluvní odpovědnosti zasílatele za škodu na přepravované zásilce v průběhu námořní přepravy pádem části (4 CKT) zásilky do moře nad rámec zákonné odpovědnosti zasílatele (§ 603 obch. zák.)“; b) „obsahu a rozsahu obstaravatelského závazku zasílatele dle zasílatelské smlouvy“, konkrétně „jaké činnosti obecně obsahuje závazek zasílatele dle zasílatelské smlouvy obstarat pro příkazce přepravu věcí z určitého místo do určitého jiného místa, a to i v kontextu mezinárodního práva“; c) „obsahu a rozsahu povinností zasílatele při sjednávání způsobu a podmínek přepravy pro příkazce“, konkrétně „co (vše) je minimálním obsahem povinnosti dbalého zasílatele postupujícího při sjednávání způsobu a podmínek přepravy s odbornou péčí (ve smyslu § 603 obch. zák.) , a to i v kontextu mezinárodního práva“; d) „obsahu a rozsahu povinnosti zasílatele postupovat při své činnosti s vynaložením odborné péče“, konkrétně „k (nejméně) jakým konkrétním činnostem je zasílatel při sjednávání způsobu a podmínek přepravy (odpovídající co nejlépe zájmům příkazce) povinen, aby splnil svou povinnost vynaložit k tomu odbornou péči (ve smyslu § 603 obch. zák.), a to i v kontextu mezinárodního práva“. Tyto otázky podle mínění dovolatelky nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, případně byla-li první z těchto otázek z části vyřešena, má být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatelka především prosazuje názor, že ujednáním v článku 3.1.7 zasílatelské smlouvy byla rozšířena odpovědnost zasílatele i na škody vzniklé v průběhu přepravy zajišťované smluvenými dopravci, přičemž není rozhodné,