32 Cdo 5628/2016 — Nejvyšší soud

32 Cdo 5628/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2018 Spisová značka:32 Cdo 5628/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.5628.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o přepravě věci Smlouva mezinárodní Dotčené předpisy:§ 610 obch. zák. čl. 8 předpisu č. 11/1975Sb. čl. 9 předpisu č. 11/1975Sb. čl. 17 odst. 1 předpisu č. 11/1975Sb. čl. 30 odst. 1 předpisu č. 11/1975Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 5. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 5628/2016-182 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně RED STAR LOGISTICS CZ s. r. o., se sídlem v Praze 4, Modřany, Babská 909/14, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 24817635, zastoupené JUDr. Michalem Strouhalem, advokátem se sídlem v Praze 4, Bojanovická 2713/7, proti žalované JAPO – transport s. r. o., se sídlem v Popůvkách, Vintrovna 395/25, PSČ 664 41, identifikační číslo osoby 26298295, zastoupené Mgr. Lenkou Piknovou, advokátkou se sídlem v Brně, Veselá 237/37, o zaplacení 10 998 € s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 32 C 19/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2016, č. j. 27 Co 467/2015-156, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2016, č. j. 27 Co 467/2015-156, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se v souzené věci po žalované domáhala zaplacení částky 10 998 € s úrokem z prodlení, a to z titulu nároku na náhradu škody způsobené ztrátou části zásilky – 4 palet solárních modulů. Okresní soud Brno – venkov rozsudkem ze dne 24. 4. 2015, č. j. 32 C 19/2014-114, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 6. 2016, č. j. 32 C 19/2014-141, žalobě vyhověl (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Krajský soud v Brně k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žalobu zamítl (první výrok). Rozhodl dále o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně u žalované objednala přepravu zásilky 20 palet solárních panelů o celkové hmotnosti 11 tun s nakládkou na adrese EU Traxx Logistics & Co, Hamburg a vykládkou na adrese Essa Logistics, Jažlovice. Objednávka přepravy byla potvrzena žalovanou dne 28. 1. 2013. Žalovaná na provedení této přepravy uzavřela smlouvu se společností ČSAD JIHOTRANS a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, s termínem nakládky 28. 1. 2013 a termínem vykládky 30. 1. 2013. V mezinárodním nákladním listu č. CZ0014759, který byl opatřen razítkem dopravce ČSAD JIHOTRANS a. s. a razítkem příjemce ESA logistika, ESA, s. r. o., byla jako odesílatel uvedena společnost EU TRAXX – Logistik, Hamburg a jako příjemce ESSA LOGISTICS, CZ – Říčany – Jažlovice, hala 7B. Hmotnost přepravovaného zboží byla uvedena 12 820 kg. Počet kusů přepravovaného zboží byl v mezinárodním nákladním listě řidičem po kontrole zboží po nakládce přepsán z nečitelné číslice na číslici 16 a tato číslice na něm byla uvedena i v době doručení zásilky do místa vykládky. V kolonce určené pro výhrady a poznámky dopravce bylo řidičem uvedeno „nepřítomen při nakládce“. Po právní stránce odvolací soud především dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě dle § 610 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), která podléhala režimu vyhlášky č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (CMR), (dále jen „Úmluva CMR“). Žalovaná přepravu provedla dle § 621 obch. zák. pomocí dalšího dopravce, společnosti ČSAD JIHOTRANS, a. s. (dále jen „poddopravce“), když takový postup Úmluva CMR nevylučuje. Dle článku 3 Úmluvy CMR žalovaná odpovídá za jednání a opomenutí poddopravce. V dalším se odvolací soud zabýval otázkou, zda byla řádně vznesena výhrada ve smyslu článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR. Konstatoval, že dle mezinárodního nákladního listu byla příjemcem zásilky společnost „ESA“, sklad Jažlovice, a usoudil, že z článku 30 odst. 1 Úmluvy vyplývá, že výhrady vůči zjevnému stavu zásilky v době jejího doručení musel vznést příjemce; pokud takové výhrady uplatní jiná osoba, třeba i odesílatel, jsou takovéto výhrady vůči dopravci neúčinné. Adresátem výhrady musí být dopravce; jsou-li výhrady adresovány někomu jinému, jsou z hlediska přepravní smlouvy irelevantní. Odvolací soud konstatoval, že v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by příjemce vznesl vůči dopravci jakoukoliv výhradu. Zdůraznil, že dopravce (jeho řidič) sice údaj o počtu kusů v mezinárodním nákladním listě přepsal, současně však připojil výhradu, že nebyl přítomen při nakládce. Odvolací soud uvedl, že se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že takto učiněnou výhradu ve spojení s (byť neoprávněným) přepisem počtu kusů v mezinárodním nákladním listu nelze posuzovat jako výhradu dle článku 8 Úmluvy CMR. Podle jeho názoru naopak výhrada řidiče a přepis mezinárodního nákladního listu v údaji o počtu přepravovaných kusů měly být důvodem, aby příjemce zboží při převzetí zásilky postupoval obezřetněji, tj. aby velmi pečlivě porovnal údaje ve všech listinách souvisejících se zásilkou, když rozpor v počtu palet s přepsaným údajem v mezinárodním nákladním listu z nich byl více než zřejmý, a aby výhradu ohledně počtu převzatých kusů uplatnil ihned při přejímce zboží. Odvolací soud proto uzavřel, že v daném případě nedošlo k řádnému uplatnění výhrady dle článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR a nárok žalobkyně není tudíž oprávněný. Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně ve všech jeho výrocích, podle obsahu však toliko ve výroku o věci samé, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a pokud ano, tak byla vyřešena odlišným způsobem, a to „otázky prekluze nároků spojené s neuplatněním výhrady dle čl. 30 odst. 1 Úmluvy CMR (zda neuplatnění této výhrady má za následek nemožnost oprávněného požadovat po dopravci náhradu vzniklé škody)“. Dovolatelka namítá, že není vůbec zřejmé, jak mohl odvolací soud na základě neuplatnění výhrady dle článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR dospět k závěru o neoprávněnosti jejího nároku, a lze se pouze domnívat, že vycházel z názoru, že neuplatnění této výhrady má za následek nemožnost oprávněného požadovat po dopravci náhradu vzniklé škody. Dovolatelka argumentuje, že toto ustanovení bylo dosud soudy s ohledem na zcela zřejmé znění vykládáno jednotně. Poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3377/2010 (který je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na http://www.nsoud.cz), týkající se aplikace Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě, uveřejněné ve Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2003 Sb. m. s., dle jehož závěrů se nevyžaduje reklamace ztráty nákladu podle článku 31 této úmluvy, a dovozuje, že s ohledem na obdobné znění obou úmluv ve vztahu k reklamaci zásilky lze tento závěr vztáhnout i na posuzovanou věc. Prosazuje takový výklad článku 30 odst. 1 Úmluvy CMR, že pokud příjemce v tam stanovených lhůtách neuplatní výhrady vůči stavu zásilky, nastává vyvratitelná právní domněnka, že příjemce převzal zásilku ve stavu uvedeném v nákladním listě, a nic více. Podle jejího přesvědčení z tohoto ustanovení ani z jiných ustanovení Úmluvy CMR nevyplývá, že by s nesplněním lhůt pro uplatnění výhrad byl spojen zánik či promlčení práva domáhat se náhrady škody, a nevyplývá z něho ani nevyvratitelná domněnka, že zásilka při neuplatnění výhrad byla doručena bez vad. Aplikaci uvedeného článku Úmluvy CMR v dané věci má dovolatelka navíc za irelevantní, jelikož mezi stranami nebylo sporné, že dopravce doručil zásilku ve stavu odpovídajícím zápisu v mezinárodním nákladním listu, tj. v počtu 16 palet. Dovolatelka považuje za nesprávné též posouzení výhrady dopravce „nepřítomen při nakládce“ jako řádné, neboť dle článku 9 odst. 2 Úmluvy CMR musí výhrada obsahovat odůvodnění. Argumentuje, že dle konstantní judikatury, kterou blíže nekonkretizuje, nejsou-li námitky dopravce odůvodněny, nepřihlíží se k nim, navíc tato „výhrada“ nesměřuje ke stavu zásilky při převzetí a je tedy bezpředmětná. Otázkou tedy podle ní je, zda výhrada dopravce ke stavu zásilky bez jakéhokoliv odůvodnění a následn