32 Cdo 669/2015 — Nejvyšší soud

32 Cdo 669/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 2. 2017 Spisová značka:32 Cdo 669/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.669.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Privatizace Podnik Hromadná věc (o. z.) Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 135 odst. 2 o. s. ř. § 159a o. s. ř. § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 242 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 487 obch. zák. § 6 odst. 3 předpisu č. 92/1991Sb. ve znění do 12.08.1993 § 153 odst. 2 o. s. ř. § 10 odst. 3 předpisu č. 92/1991Sb. ve znění od 13.08.1993 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 669/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně Česká republika – Ministerstvo financí, se sídlem v Praze, Letenská 525/15, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00006947, proti žalované SKALKA – Kardašova Řečice spol. s r. o., se sídlem v Kardašově Řečici, Palackého 362, PSČ 378 21, identifikační číslo osoby 48202525, zastoupené JUDr. Jiřím Drahotou, advokátem, se sídlem v Jindřichově Hradci, Štítného 126, PSČ 377 01, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované F. Č, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 24/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 9. 2012, č. j. 7 Co 858/2012-349, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 10. 2012, č. j. 7 Co 858/2012-361, takto: I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 9. 2012, č. j. 7 Co 858/2012-349, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 10. 2012, č. j. 7 Co 858/2012-361, v měnícím výroku o věci samé se zamítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč, a to společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem v prvním výroku potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 31. 1. 2012, č. j. 6 C 24/2011-263, ve výroku o věci samé pod bodem I, jímž bylo žalované uloženo vyklidit a předat žalobkyni pozemky parc. č. st. 298, st. 533/1, st. 533/2, st. 893/1, st. 895, st. 896/3 a parc. č. 4301 a stavby bez č. p./č. ev. na pozemcích parc. č. st. 298, st. 533/1, st. 533/2, st. 893/1, st. 893/2, st. 893/3, st. 895, st. 896/1, st. 896/2 a st. 896/3, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, na listu vlastnictví č. 16 pro obec a katastrální území K. Ř. Druhým výrokem zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku ve věci samé pod bodem II týkající se pozemků parc. č. st. 256, parc. č. 118, 332/1, 332/4 a 332/5, domu na pozemku parc. č. st. 256 a stavby ev. č. 103, zapsaných tamtéž, a řízení v této části zastavil. Třetím výrokem rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části zamítavého výroku pod bodem II změnil tak, že žalované uložil vyklidit pozemky parc. č. st. 299, st. 301, st. 302, st. 489/1, st. 897, st. 898, st. 899, st. 900, st. 901/1, st. 902 a st. 1018, a stavby bez č. p./č. ev. na pozemcích parc. č. st. 299, st. 301, st. 302, st. 489/1, st. 897, st. 898, st. 899, st. 900, st. 901/1, st. 901/2, st. 902 a st. 1018, zapsaných v katastru nemovitostí tamtéž. Ve výrocích čtvrtém, pátém, šestém a sedmém pak rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž byl schválen privatizační projekt státního podniku KOH-I-NOOR HARDTMUTH České Budějovice přímým prodejem provozu SKALKA závodu 4 Kardašova Řečice, s tím, že realizace bude provedena vrácením majetku oprávněným osobám a dokoupením zbytku privatizované jednotky přímým prodejem předpokládanému kupci F. Č. Na základě privatizačního projektu byl privatizovaný majetek převeden na Fond národního majetku (dále jen „FNM“) a ten dne 1. 7. 1992 uzavřel s oprávněnými osobami dohodu o vydání a převodu majetku podle schváleného privatizačního projektu č. 3638 (dále též jen „dohoda“), jíž byl majetek převáděn na fyzické osoby, jež jsou v textu smlouvy dále označeny jako rodina S. [E. A., J. V. (správně W.), J. Č., A. M. aj. K.], rodina V. (doc. Ing. E. K., CSc., a V. Š.) a N. Š. Na takto označené subjekty se převádí konkrétně vymezený majetek – nemovitosti (díl I a VII dohody). Podle článku VIII dohody přechází vlastnictví „k movitým věcem, jiným právům a jiným majetkovým hodnotám, které slouží provozování podniku, jakož i závazky, související se státním podnikem“. Dohoda dále odkazuje na účetní evidenci státního podniku KOH-I-NOOR HARDTMUTH ke dni 31. 12. 1991. Kupní cena byla stanovena částkou 5 185 000 Kč jako rozdíl hodnoty majetku privatizované jednotky a výše restitučního nároku (článek VII) a měla být upřesněna podle účetní závěrky k datu podpisu smlouvy. Z dohody vyplývá, že „v rámci rodiny S.“, pokud jde o nabytí nemovitostí, nabývá E. A. podíl 4/12, J. W. podíl 4/12, J. Č. podíl 2/12, A. M. podíl 1/12 aj. K. podíl 1/12, v „rámci rodiny V.“, pokud jde o nemovitosti, nabývá doc. Ing. E. K., CSc., podíl 1/2 a V. Š. podíl 1/2, a u nemovitostí nabývaných společně jsou stanoveny podíly u E. A. 4/24, u J. W. 4/24, u J. Č. podíl 2/24, u A. M. 1/24, u J. K. 1/24, u doc. Ing. E. K., CSc., 6/24 a u V. Š. 6/24. Dohoda nebyla zapsána do katastru nemovitostí; katastrální úřad zápis odmítl z důvodů závažných nedostatků - označení nemovitostí v dohodě neodpovídalo tehdejšímu stavu evidence nemovitostí, například části některých převáděných pozemků vlastnicky náležely jiným subjektům, nebyla dodržena kombinace vlastnických a spoluvlastnických podílů na nemovitostech a jejich příslušenství a součástech, v dohodě nejsou vůbec obsaženy stavby bez č. p./č. ev. na pozemcích parc. č. st. 298, st. 299, st. 489/1, st. 533/2, st. 898, st. 899 a st. 900, atd. Jako vlastník nemovitostí je v katastru nemovitostí, po zrušení FNM ke dni 1. 1. 2006, vedena Česká republika s právem hospodaření pro Ministerstvo financí. Nemovitosti, jež jsou součástí areálu provozu SKALKA, užívá od svého vzniku, tj. od 1. 1. 1993, žalovaná, jejímiž společníky jsou i F. Č., J. W. a E. A. Odvolací soud vyšel v prvé řadě z toho, že otázkou platnosti dohody se již soudy zabývaly a dospěly k závěru o její neplatnosti, pokud jde o privatizační část; v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 450/96, v němž se FNM domáhal proti oprávněným osobám, s výjimkou N. Š., zaplacení částky 3 550 014 Kč z titulu úhrady kupní ceny privatizovaného majetku, oprávněné osoby navrhovaly zamítnutí žaloby z důvodu neplatnosti této dohody a Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 5. 2001, č. j. 1 Cmo 72/2000-104, dospěl k závěru o neplatnosti dohody v její privatizační části pro neurčitost podle § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále též jen „obč. zák.“). Podle jeho závěrů v dohodě přes zjevný úmysl převodce převést na oprávněné osoby část podniku nebyla ani tato část podniku charakterizována v dohodě a vymezena takovým způsobem, aby nemohla být zaměněna za jinou část podniku, a dále označení převáděných nemovitostí nesplňuje požadavky předpisů o katastru nemovitostí, u věcí movitých a u závazků není specifikace žádná a obecný odkaz na účetnictví, které není součástí dohody, je nedostačující. Odvolací soud konstatoval, že k obdobným závěrům dospěl též soud prvního stupně, se závěry soudu prvního stupně o neplatnosti dohody se ztotožnil a odkázal na odůvodnění jeho rozhodnutí. Dodal k tomu, že dohoda byla uzavřena s cílem naplnit privatizační rozhodnutí vlády, tedy jako jeden celek, důvody neplatnosti části dohody (restituční nebo privatizační) dopadají podle § 41 obč. zák. na celou dohodu. Uzavřel, že žalobkyně vlastnické právo k nemovitostem nepozbyla, má tudíž právo domáhat se jeho ochrany žalobou na vyklizení, a že žalované nesvědčí k užívání nemovitostí právní důvod, odvozuje-li jej od vlastnictví oprávněných osob. Důvodem, proč soud prvního stupně žalobu stran některých nemovitostí zamítl, byl závěr, že žalovaná tyto nemovitosti neužívá. Žalobkyně vzala v průběhu odvolacího řízení ohledně části těchto nemovitostí žalobu zpět s odůvodněním, že se ujala jejich držby, odvolací soud proto v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zas