32 Odo 1008/2003 — Nejvyšší soud

32 Odo 1008/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2005 Spisová značka:32 Odo 1008/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1008.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 37 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 1008/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka ve věci žalobkyně JUDr. J. Z., správkyně konkurzní podstaty úpadce K., spol. s r. o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Ing. R. K., zastoupenému, advokátem, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 C 94/2002, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. července 2003 č. j. 30 Co 238/2003-83, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. července 2003 č. j. 30 Co 238/2003-83 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 13. února 2003 č. j. 9 C 94/2002-65 určil, že kupní smlouva ze dne 1. 6. 1999 uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ohledně nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Č. na listu vlastnictví č. 4923 pro katastrální území Č., a to objektu bydlení čp. 1946 se st. p. č. 1351 o výměře 456 m2, je neplatná, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 1. 6. 1999 kupní smlouvu o prodeji shora označených nemovitostí a poté dne 4. 1. 2000 smlouvu o budoucí kupní smlouvě o prodeji stejných nemovitostí. Naléhavý právní zájem na určení ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) shledal soud prvního stupně v situaci, když ohledně předmětných nemovitostí byla dále uzavřena mezi žalobkyní a T. P. dne 20. 4. 2000 další kupní smlouva a u obou kupních smluv byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí vyjádřili účastníci podle závěru soudu prvního stupně svoji vůli nebýt vázáni původní kupní smlouvou a nahradili ji tímto novým ujednáním. Předmětnou kupní smlouvu ze dne 1. 6. 1999 posoudil soud prvního stupně jako absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) pro obcházení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v platném znění, neboť nebylo možno podle § 14 odst. 1 písm. i) uvedeného zákona provést započtení kupní ceny nemovitosti, tj. majetku patřící do podstaty, oproti pohledávce vůči úpadci. Smlouvu o postoupení pohledávky vůči úpadci předloženou žalovaným posoudil soud prvního stupně jako nevěrohodnou. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 4. července 2003 č. j. 30 Co 238/2003-83 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba na určení, že kupní smlouva ze dne 1. 6. 1999 uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ohledně shora označených nemovitostí, je neplatná, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy je v daném případě dán, neboť dosud nelze žalovat na určení vlastnického práva k nemovitostem, když v katastru nemovitostí je stále zapsán jejich původní vlastník. Rozhodnutím o neplatnosti kupní smlouvy by byla definitivně vyřešena předběžná otázka, kterou by byl katastrální úřad v řízení o vkladu vlastnického práva podle této smlouvy ve smyslu § 40 odst. 1 správního řádu a § 159 odst. 2 o. s. ř. vázán. Odvolací soud dále vycházel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, dospěl však k jinému právnímu názoru. Neshledal žádný rozpor vyplývající z obsahu kupní smlouvy se zákonem o konkurzu a vyrovnání. Žalobkyni byl dán usnesením konkurzního soudu č. j. 27 J 22/98-114 souhlas, aby předmětné nemovitosti prodala mimo dražbu a současně jí byly stanoveny podmínky tohoto prodeje, mj. že cena bude splatná ke dni podpisu kupní smlouvy. Od této podmínky se žalobkyně uzavřením posuzované kupní smlouvy neodchýlila, když v ní sjednala, že kupní cena ve výši 3 900 000 Kč bude zaplacena při podpisu smlouvy, neboť jí nebylo uloženo, aby ve smlouvě vyjádřila současně povinnost plnění. Obdobné závěry o výkladu pojmů „zaplacení“ a „splatnost“ učinil Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve svém rozhodnutí ze dne 28. 3. 2002 č. j. 15 Ca 525/2000-46 o zrušení správního rozhodnutí Katastrálního úřadu v Č. ze dne 12. 9. 2000 č. j. V 11 – 702/2000, kterým byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaného. Na platnost kupní smlouvy pak podle odvolacího soudu nemůže mít vliv jakékoliv ujednání stran o započtení učiněné mimo smlouvu, a proto bylo nadbytečné se touto možností zabývat. Odvolací soud shledal předmětnou kupní smlouvu jako platnou, neboť vykazuje všechny podstatné náležitosti podle § 588 a násl. ObčZ a její obsah ani nenaznačuje nedostatek vůle stran, nebo že by tato listina sloužila jen k získání úvěru a vůle stran proto nebyla míněna vážně. Na platnost smlouvy nemá vliv ani pozdější uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o prodeji stejných nemovitostí identickými účastníky, nevyplývá z ní ani změna původního záměru účastníků, ani vůle nahradit původní smlouvu smlouvou novou. Podle § 516 odst. 2 ObčZ nic nebránilo tomu, aby obě smlouvy stály vedle sebe. Ani z dvojího odstoupení žalobkyně od předmětné kupní smlouvy pro nezaplacení ceny žalovaným nelze vyvodit pochybnosti o vážnosti vůle stran, když odstoupením žalobkyně de facto uznává platnost smlouvy. Smlouva o převodu nemovitostí nemůže být neplatná ani proto, že žalobkyně později převedla stejné nemovitosti na jinou osobu. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je tudíž dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Stejně jako v odvolacím řízení namítla neplatnost kupní smlouvy z 1. 6. 1999 pro nedostatek vážnosti vůle obou jejích účastníků ve smyslu § 37 odst. 1 ObčZ. O tom svědčí to, že smlouva byla vyhotovena pouze jednou, bez ověření pravosti podpisů účastníků a nebyl podán návrh na vklad práva do katastru nemovitostí. Smlouva měla sloužit žalovanému k získání úvěru na úhradu kupní ceny nemovitostí, což je zřejmé i z formulace článku III smlouvy – „kupní cena bude zaplacena při podpisu“ a dále z toho, že ke dni 1. 6. 1999 žalovaný ničeho nezaplatil. Uvedený závěr dovolatelky lze dovodit i z následného uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě ohledně stejných nemovitostí. Kupní smlouvu žalovaný zneužil a podal návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí poté, když zjistil, že finanční prostředky na úhradu kupní ceny nezíská a dovolatelka vypsala dvě výběrová řízení na prodej předmětných nemovitostí. Kupní smlouva je podle názoru dovolatelky absolutně neplatná také podle § 39 ObčZ, neboť do ní nebyla promítnuta podmínka přivolení prodeje nemovitostí mimo dražbu stanovená konkurzním soudem, a to splatnost ceny ke dni podpisu kupní smlouvy, což hodnotí jako obcházení zákona. Obcházením zákona je i snaha žalovaného o zaplacení kupní ceny započtením, což vylučuje § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Nemohlo dojít ani ke splynutí pohledávky dovolatelky a pohledávky žalovaného vůči úpadci, neboť by se nejednalo o práva a povinnosti z téhož závazkového vztahu ve smyslu § 584 ObčZ. Dovolatelka dále poukázala na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 9 C 1702/2000-58, kterým byla zamítnuta žaloba žalovaného na určení neplatnosti kupní smlouvy o prodeji předmětných nemovitostí uzavřené dovolatelkou s T. P., v němž soud konstatoval, že došlo k zániku původní kupní smlouvy ze dne 1. 6. 1999, neboť její účastníci nahradili původní závazek závazkem novým. Se závěrem odvolacího soudu, že odstoupením od kupní smlouvy dovolatelka de facto uznala její platnost, také nesouhlasí, neboť od kupní smlouvy dovolatelka odstoupila proto, že tento proces byl v té době účelnější a rychlejší, než soudní řízení o neplatnost kupní smlouvy. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací