32 Odo 1161/2004 — Nejvyšší soud

32 Odo 1161/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 10. 2006 Spisová značka:32 Odo 1161/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.1161.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 591 předpisu č. 513/1991Sb. § 594 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 1161/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně J. t. a r., a.s., proti žalované A. auditoři a daňoví poradci, a.s., o zaplacení částky 100 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 154/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 2004, č.j. 21 Co 75/2004-150, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17 325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce JUDr. L. S. O d ů v o d n ě n í : Podle obsahu spisu se žalobkyně podanou žalobou domáhala po žalované vrácení zálohy ve výši 100 000,- Kč s příslušenstvím. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že odstoupila od smlouvy uzavřené mezi účastníky, na základě níž zálohu na dohodnuté plnění poskytla. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. září 2003, č.j. 13 C 154/2002-124, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 100 000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 8. června 1998 smlouvu na daňový a cenotvorbový audit, v níž se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni kvantifikaci rizik z podaných daňových přiznání a z použitých prodejních cen vyrobeného tepla ve vztahu k věcnému usměrňování cen tepla, jakož i vyhodnotit daňová rizika vyplývající z daňových přiznání. Výsledkem měla být samostatná zpráva dodaná žalovanou, jejíž předložení však žalovaná neprokázala. Podle právního posouzení soudu šlo o smlouvu o kontrolní činnosti podle § 591 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) mezi žalobkyní jako objednavatelem kontroly a žalovanou jako vykonavatelem kontroly. Vycházeje z povinnosti vykonavatele kontroly provést kontrolu nestranným způsobem a zjištěný stav popsat v kontrolním osvědčení, jak mu ukládá ustanovení § 592 odst. 1 obch. zák., a ze zjištění, že žalovaná zprávu žalobkyni nepředala, dovodil, že žalovaná neprovedla kontrolu řádně, a proto nemá nárok na úhradu sjednané úplaty. Za tohoto stavu proto žalobkyně odstoupila od smlouvy po právu podle § 598 obch. zák. a má nárok na vrácení zálohy. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. května 2004, č.j. 21 Co 75/2004-150, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud zopakoval dokazování dopisem žalobkyně ze dne 8. června 2001, z něhož zjistil, že jím žalobkyně žádala žalovanou o vrácení zálohy 100 000,- Kč pro neplnění předmětu smlouvy. Jinak vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která shledal správnými. Jak odvolací soud dále uvedl v odůvodnění rozhodnutí, za rozhodující pro posouzení oprávněnosti žalobního nároku považoval posouzení otázky, zda žalobkyně odstoupila od smlouvy po právu či nikoli. Odvolací soud se se závěrem soudu prvního stupně o oprávněnosti odstoupení žalobkyně od smlouvy neztotožnil. Soudu prvního stupně vytkl nesprávný výklad ustanovení § 594 odst. 2 obch. zák. (nesprávně uveden § 594 odst. 1), pokud z něj dovodil povinnost vykonavatele kontroly provést bez zbytečného odkladu nejen kontrolu, ale i vydat o tom kontrolní osvědčení (§ 591 obch. zák.), jímž měla být v projednávané věci zpráva podle bodu 2.3 části II. smlouvy, jelikož tato skutečnost z obsahu § 594 odst. 2 obch. zák. nevyplývá. Z toho se pak odvíjí i další navazující pochybení soudu prvního stupně, že pokud tak vykonavatel kontroly bez odkladu neučiní, dostává se do prodlení, jež lze ztotožnit s vadným provedením kontroly a objednatel může z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit (§ 598 obch. zák.). Odvolací soud vysvětlil, že lhůtu „bez zbytečného odkladu“ stanovenou v § 594 odst. 2 obch. zák. pro provedení kontroly je třeba vykládat jako lhůtu pořádkovou, jež se vztahuje pouze ke kontrolní činnosti samotné, a nikoli i k následnému zpracování dat do kontrolního osvědčení, jak učinil soud prvního stupně. Tuto skutečnost odvolací soud dovodil ze slovního spojení „kontrola se má uskutečnit“, které je třeba podle jeho názoru vyložit pouze jako faktické provedení kontroly, tj. zjištění stavu předmětu kontroly. Uvedenou pořádkovou lhůtu tak nelze vykládat jako lhůtu k plnění, pro jejíž nesplnění by mohl objednatel od smlouvy odstoupit, pokud porušení této lhůty nebude příčinou vadného provedení kontroly. Tato skutečnost však nenastala, jelikož podle zjištění učiněného z odstoupení od smlouvy ze dne 14. května 2002 žalobkyně neodstoupila od smlouvy pro vady kontrolní činnosti, nýbrž pro nepředložení zprávy a pro neprovedení jiných dalších plnění. To ostatně koresponduje i s tvrzeními samotné žalobkyně, která v žalobě uvedla, že od smlouvy odstoupila pro nepředložení závěrečné zprávy. Nelze-li v otázce lhůty k vydání kontrolního osvědčení aplikovat ustanovení § 594 odst. 2 obch. zák. a v předmětné smlouvě doba k podání kontrolního osvědčení ujednána nebyla, je třeba podle posouzení odvolacího soudu vyjít z doby plnění upravené v obecném ustanovení § 340 odst. 2 obch. zák. Aby se tedy žalovaná dostala s vydáním kontrolního osvědčení do prodlení, které by bylo možné posoudit jako porušení její povinnosti provést kontrolu řádně a včas a které by založilo právo žalobkyně od smlouvy odstoupit podle § 598 obch. zák., musela by tomuto odstoupení, které nastalo 14. května 2002, předcházet žádost žalobkyně o poskytnutí plnění ve smyslu § 340 odst. 2 obch. zák. To však žalobkyně neprokázala. Za takový důkaz nelze podle posouzení odvolacího soudu považovat ani dopis žalobkyně ze dne 8. června 2001, jímž opakoval dokazování a z něhož zjistil, že jím žalovaná nebyla žádána o plnění podle smlouvy – vydání kontrolního osvědčení, ale o vrácení zálohy. Jestliže žalobkyně jako věřitel nepožádala o plnění žalovanou jako dlužníka ze závazkového vztahu založeného smlouvou a doba plnění nebyla ve smlouvě určena, nemohla se žalovaná ani dostat do prodlení se splněním své povinnosti vydat kontrolní osvědčení a žalobkyně nemohla od smlouvy podle § 598 obch. zák. odstoupit. Pokud tak učinila, je toto odstoupení od smlouvy neplatné a žalobkyně se nemůže po žalované domáhat vrácení plnění podle § 351 odst. 2 obch. zák. Za stavu, kdy soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, ale věc nesprávně právně posoudil, odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], jakož i z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka odvolacímu soudu předně vytýká, že zcela jednostranně v její neprospěch vyložil obsah dopisu ze dne 14. května 2002. Namítá, že uvedeným podáním odstoupila od předmětné smlouvy uzavřené se žalovanou nejen pro nepředložení zprávy, ale i proto, že, žalovaná neprovedla jiná, další plnění smlouvy (dlouhodobě neprováděla jakoukoliv kontrolní činnost), k čemuž však odvolací soud nepřihlédl a za důvod odstoupení od smlouvy považoval pouze nepředložení zprávy. Podle názoru dovolatelky odvolací soud při hodnocení oprávněnosti jejího odstoupení od smlouvy pominul obsah veškeré korespondence mezi účastníky za dobu od ukončení faktické činnosti do odstoupení od smlouvy, kterou provedl soud prvního stupně dokazování a která svědčí o tom, že kontrolní činnost žalované dle smlouvy neprobíhala a že žalovaná na požadované zprávě nepracovala. V důsledku tohoto pochybení tak podle mínění dovolatelky vychází rozhodnutí odvolacího soudu ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Pokud jde o termín předání písemné zprávy, který nebyl v předmětné smlouvě sjednán, dovolatelka uvádí, že účastníci smlouvy měli za to nebo měli mít za to, že zpráva bude předávána v době, kdy má žalobkyně pro její využití prostor. Za dobu využití takové zprávy nelze podle povahy věc