32 Odo 1265/2005 — Nejvyšší soud

32 Odo 1265/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2007 Spisová značka:32 Odo 1265/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.1265.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 1265/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. R., zastoupeného advokátem, proti žalované H., v. p., a.s., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 726,70 EUR (dříve 10 000 ATS) s příslušenstvím a určení povinnosti hradit škodu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 141/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2005 č. j. 16 Co 324/2004-143, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2005 č. j. 16 Co 324/2004-143 v rozsahu, ve kterém jím byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. dubna 2001 č. j. 15 C 141/98-71 ve výroku pod bodem I a ve výroku pod bodem III a ve kterém jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. dubna 2001 č. j. 15 C 141/98-71 ve výrocích pod body I a III se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu l rozsudkem ze dne 12. dubna 2001 č. j. 15 C 141/98-71 zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 10 000 ATS (nyní 726,70 EUR) s 26% úrokem z prodlení od 1. 10. 1997 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl návrh, aby byla žalovaná uznána povinnou na základě a v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou č. 1/93 ze dne 26. 11. 1993 ve znění dodatku č. 1 z 9. 12. 1994 a potvrzení o pojištění cizince proti následkům zákonné odpovědnosti za účelem vydání loveckého lístku ze dne 7. 12. 1995 za žalobce hradit škodu, která jím byla způsobena a vznikla v důsledku škodné události ze dne 9. 12. 1995 (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně zjistil, že žalobce byl jako držitel honebního lístku pojištěn proti následkům zákonné odpovědnosti za škody způsobené při výkonu práva myslivosti podle § 32 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, na základě hromadné pojistné smlouvy č. 1/93 z 26. 11. 1993 uzavřené Č. m. j. s žalovanou. Dne 9. 12. 1995 došlo k pojistné události, kdy žalobce postřelil při honu v P. rakouského státního příslušníka J. N. poté, co byl signalizován konec lovu. Žalobce byl 4. 3. 1997 rozsudkem Okresního soudu v Unterweissenbachu uznán vinným, že spáchal přestupek ublížení na zdraví z nedbalosti, a vedle peněžitého trestu mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému částečné bolestné ve výši 10 000 ATS. Tuto částku žalobce poškozenému ve stanovené lhůtě zaplatil a poškozený co do zbytku svého nároku podal žalobu k Zemskému soudu v Linci, přičemž řízení nebylo dosud pravomocně skončeno. Soud prvního stupně věc posoudil tak, že žalobce byl oprávněn k výkonu práva myslivosti pouze do skončení honu, a pouze na tuto dobu se vztahuje pojištění, nikoliv však na dobu po zvukovém ukončení honu. Tím, že žalobce vystřelil podle jeho výpovědi na skupinu tmavých bodů, o nichž se domníval, že to jsou divočáci, porušil nejzákladnější zásadu bezpečnosti honu, o níž byl řádně poučen, a to, že střelba je povolena pouze na objekt, který lovec zřetelně vidí tak, aby byl tento objekt nezaměnitelný s jiným objektem. Podle závěru soudu prvního stupně se jednalo o úmyslné opomenutí, které samo o sobě vylučuje podle článku 13 bodu 1 a článku 11 bodu 1 písmena a) Všeobecných pojistných podmínek (dále jen „VPP“) pojistné plnění i v případě, kdyby došlo k pojistné události v době, na kterou se pojištění vztahovalo. Šlo totiž o škodu způsobenou úmyslně. Pokud se žalobce domáhal určení povinnosti žalované nahradit za něho škodu poškozenému, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci chybí aktivní věcná legitimace, neboť oprávněným k náhradě škody na základě pojistné smlouvy je pouze poškozený. Navíc neshledal splnění podmínky stanovené v § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) pro vydání rozhodnutí o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, a to existenci naléhavého právního zájmu na tomto určení. V dané věci již bylo právo porušeno, cílem soudního řízení může být pouze reparace a prevence ztrácí jakýkoliv smysl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. března 2002 č. j. 13 Co 85/2002-97 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o úmyslu žalobce způsobit zranění další osobě. Odvolací soud posoudil to, že žalobce střílel na objekty, které předtím řádně neidentifikoval, jako hrubé porušení zásad lovu, na které se podle jeho názoru pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem práva myslivosti podle pojistné smlouvy nevztahuje, a ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že za výkon práva myslivosti nelze podle pojistné smlouvy a všeobecných pojistných podmínek považovat jednání, k němuž došlo po skončení honu. Poukázal také na nesplnění povinnosti směřující k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které byly žalobci uloženy všeobecnými pojistnými podmínkami, takže není také zřejmé, zda žalobce splnil povinnost oznámit žalované, že uzavřel pro pojištění odpovědnosti za škodu další pojištění proti témuž pojistnému riziku, a dospěl k závěru, že se žalobce proto nemůže domáhat na žalované plnění toho, co plnil poškozenému přímo. S ohledem na tyto závěry nepovažoval za potřebné zabývat se otázkou přípustnosti určovací žaloby. Na základě dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 27. května 2004 č. j. 32 Odo 157/2003-115 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, podle něhož se předmětná pojistná smlouva, jejíž předmět je ve smlouvě vymezen tak, že pokrývá pojištění odpovědnosti za škodu, k níž došlo nejen při výkonu práva myslivosti, ale také „v souvislosti“ s výkonem tohoto práva, na předmětnou pojistnou událost vztahuje. Vyšel z jazykového výkladu § 2 odst. 1 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, z něhož vyplývá, že právo myslivosti je pojmem širším než pojem „lov“, neboť podle zmíněného zákona zahrnuje právo myslivosti vedle práva lovu řadu dalších práv a povinností; toto právo myslivosti proto nelze zužovat pouze na dobu honu od jeho zahájení do ukončení. Dalším důvodem zrušení rozsudku odvolacího soudu bylo zjištění několika vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud v dalším rozsudku ze dne 22. února 2005 č. j. 16 Co 324/2004-143 rozsudek soudu prvního stupně znovu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Pokud jde o nárok na zaplacení částky 10 000 ATS, nyní 726,70 EUR, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce se mohl po žalované domáhat zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení podle § 454 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) jako plnění, které vyplatil poškozenému a tím plnil za jiného to, co tento po právu měl plnit sám. Takový nárok by však mohl být úspěšný pouze v případě, že pojistná smlouva na danou událost dopadá, a dále že by žalobce plnění poškozenému řádně doložil. K tomu odvolací soud připomenul, že žalobce vyplacení částky 10 000 ATS poškozenému dosud nedoložil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci byly naplněny podmínky výluky z pojištění vyplývající z článku 11 VPP, podle jehož odstavce 1 písm. a) se pojištění nevztahuje na odpovědnost pojištěného za škodu způsobenou úmyslně, přičemž podle článku 13 odst. 1 VPP je škoda způsobena úmyslně, jestliže byla způsobena úmyslným konáním nebo úmyslným opomenutím, které lze přičíst pojištěnému, nebo o kterém pojištěný věděl. Všeobecné pojistné podmínky tedy podle závěru odvolacího soudu pojímají termín „úmyslně“ v širším významu než právo trestní, jehož terminologii forem zavinění občanské právo přejímá, a podle něhož úmyslné jednání pachatele je naplněno tehdy, když škůdce ví, že svým jednáním může škodu způsobit a způsobit ji chce (úmysl přímý), nebo je se škodlivým důsledkem srozuměn (úmysl nepřímý). V daném případě je nepochybné, že žalobce dalšího lovce zranit nechtěl, ani s takovým následkem nebyl srozuměn, avšak počínal si s takovým stupněm hrubé nedbalosti příčícím se loveckým zásadám a povinnostem (střelba po ukončení honu na cíl, který nebyl obeznán), že jeho jednání je třeba pod citované ustan