32 Odo 570/2004 — Nejvyšší soud

32 Odo 570/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 8. 2006 Spisová značka:32 Odo 570/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.570.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 570/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Gallusse ve věci žalobců a) Ing. O. S., b) V. S., a c) MUDr. M. S., proti žalované S. a.s., o zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 75/97, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 2003 č. j. 3 Cmo 60/2002-72, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. listopadu 2001 č. j. 2 Cm 75/97-46 zamítl žalobu o zaplacení částky 400 000 Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 1992 do 15. 7. 1994 a 16% úrokem z prodlení ročně od 16. 7. 1994 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že Ing. J. a Ing. B. byli spoluautory vynálezu s názvem „Způsob odstraňování vlhkosti z plynu a zařízení k provádění tohoto způsobu“, na který bylo uděleno autorské osvědčení AO 219 961 podle tehdy platného zákona č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech. Po jeho zrušení zákonem č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, bylo uvedené osvědčení převedeno na patent a tímto patentem je vynález chráněn. Ing. B. převedl svůj 50% podíl na vynálezu na procesního předchůdce žalobců Ing. J. S., CSc. Soud prvního stupně dále zjistil, že vynález byl použit pro dodávku souboru strojů a zařízení pro akci L. A. – II. etapa S. N., a to na základě hospodářské smlouvy č. 1/LAO-1/90 ze dne 14. května 1990, uzavřené mezi CH. I. B. a právním předchůdcem žalované, která jej využívala zhruba od listopadu 1991 po dobu několika let, tedy již za účinnosti zákona č. 527/1990 Sb. Podle úvodního projektu stavby si CH. I. B., který měl k vynálezu právo hospodaření, nečinil žádné licenční nároky. Soud prvního stupně na daný případ aplikoval tento právní předpis a dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky stanovené v § 75 odst. 1 tohoto zákona umožňující přiznání nároku na náhradu škody, když nedošlo k neoprávněnému využívání uvedeného vynálezu tak, jak stanoví § 84 zákona č. 527/1990 Sb., podle něhož využívání vynálezu chráněného autorským osvědčením, které je v souladu s dosavadními předpisy, a které započalo předtím, než tento zákon nabyl účinnosti, popřípadě k němuž bylo před nabytím účinnosti tohoto zákona smluvně poskytnuto právo, není porušením práv majitele patentu. Soud prvního stupně dále přijal závěr, že vynálezy chráněné autorským osvědčením zůstaly i poté, co nabyla účinnosti poslední novela hospodářského zákoníku zákonem č. 103/1990 Sb., národním majetkem, s nímž hospodařil určený správce tohoto majetku, a možnost dispozice, a tedy i smluvního převodu práva využívat tento národní majetek, nebyla v té době limitována souhlasem autorů takových vynálezů, ani nutností uzavřít s těmito osobami licenční smlouvu. Podle přechodných ustanovení zákona č. 527/1990 Sb. zůstalo původci vynálezu zachováno právo na odměnu za toto využití podle dosavadních předpisů, odměna však nebyla v daném případě předmětem sporu a uplatněný nárok na náhradu škody nebyl shledán důvodným, neboť žalovaná neporušila právo žalobců k jejich vynálezu. K odvolání žalobce a) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. prosince 2003 č. j. 3 Cmo 60/2002-75 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu ve věci samé, tedy pokud jím byla zamítnuta žaloba žalobce a) o zaplacení částky 133 333 Kč s příslušenstvím, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a) a žalovanou. Odvolací soud shledal skutková zjištění soudu prvního stupně a právní závěry z nich vyvozené jako správné. Jiný skutkový závěr přijal pouze ohledně správce předmětného vynálezu, kterým podle jeho zjištění nemohl být CH., s.p., inženýrsko-dodavatelská organizace B. Z listinných důkazů, které měl k této otázce soud prvního stupně k dispozici, a jimiž provedl důkaz, tedy hospodářské smlouvy č. 1/LAO-1/90, jejíž součástí byla i projektová dokumentace a úvodní projekt, vyplývá, že správcem předmětného vynálezu byl státní podnik CH. B. Inženýrsko-dodavatelská organizace se sídlem v B. byla totiž vnitřní organizační jednotkou tohoto státního podniku, jak vyplynulo z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně v oddílu A – XXIX, vložce 10. Tato organizační jednotka neměla právní subjektivitu, nemohla být správcem předmětného vynálezu a pokud je označena v hospodářské smlouvě, ze které vycházel soud prvního stupně, jako její strana, mělo tím být nepochybně jen vyjádřeno, že tato smlouva se právě týká této organizační složky státního podniku CH. Toto pochybení soudu prvního stupně však nemělo podle odvolacího soudu vliv na správnost jeho ostatních právních závěrů ve věci, především na ten, že ze strany žalované nedošlo k neoprávněnému užívání vynálezu nebo k porušení práv majitele patentu ve smyslu § 84 zákona č. 527/1990 Sb., neboť podle § 6 zákona č. 84/1990 Sb. byla žalovaná oprávněna využívat vynález a uzavřít za tím účelem hospodářskou smlouvu podle § 301 a násl. hospodářského zákoníku a sjednat v ní využívání předmětného vynálezu. Projektová dokumentace, včetně úvodního projektu, je nedílnou součástí hospodářské smlouvy. Tato projektová dokumentace zahrnovala využití předmětného vynálezu a výslovně uváděla, že licenční poplatky nejsou požadovány. Ke smluvnímu poskytnutí práva využívání vynálezu došlo před nabytím účinnosti zákona č. 527/1990 Sb. Nedošlo tudíž k neoprávněnému zásahu do práv procesního předchůdce žalobců, neboť využívání vynálezu ze strany žalované nebylo protiprávní. Podle závěru odvolacího soudu nemohlo z toho důvodu vzniknout žalobci a) právo na náhradu škody, jak předpokládá § 75 zákona č. 527/1990 Sb. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání, v němž uvedl, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, který spočívá v nesprávném právním posouzení podstaty škody vzniklé podle speciálního předpisu, kterým je zákon č. 527/1990 Sb. a jeho ustanovení § 75 odst. 1 ve vztahu k § 438 a násl. občanského zákoníku. Dovolatel spatřuje svoji újmu – tedy škodu v tom, že jeho majetek se nenavýšil o oprávněnou náhradu za využití vynálezu, která mu podle jeho názoru náleží přímo ze zákona, a to na základě kogentního ustanovení § 11 odst. 3 uvedeného zákona. Pokud bylo v řízení jednoznačně zjištěno, že žalovaná vynález využila a využívá, je podle dovolatele nerozhodné, zda tak činí právem či nikoliv, je však povinna za to zaplatit přiměřenou náhradu, a to bez ohledu na to, co sjednala ve své smlouvě s výrobcem zařízení využívajícím tento vynález. Namítl dále, že důvodností jeho nároku na přiměřenou náhradu za okolností, že vynález byl využit právem, se žádný ze soudů dosud nezabýval a nevyžádal stanovisko soudního znalce k výši takto způsobené škody. Odvolací soud nesprávně posoudil i právní převody práva nakládání s vynálezem. Žalovaná měla doložit, že na ní bylo smluvně převedeno právo využití vynálezu od subjektu k tomu oprávněnému. Odvolací soud vycházel z nesprávného zjištění, že odštěpný závod CH. inženýrsko-dodavatelská organizace B. (CH. I.) neměl právní subjektivitu. Tento subjekt byl do obchodního rejstříku zapsán 1. 4. 1990. V okamžiku kontraktu s odběratelem zařízení měl tedy právní subjektivitu. Odvolací soud se domnívá, že to byl odštěpný závod. K mylnému posouzení mohlo dojít tím, že v úplném výpisu z obchodního rejstříku Krajského soudu v Brně oddílu A XXIX, vložky 10 u firmy CH., státní podnik, na straně 7 figuruje ještě Inženýrsko-dodavatelská organizace jako odštěpný závod do 11. 6. 1993. Tento zápis však není totožný se zápisem v oddílu A XXIX vložky 271 vedeného v témže obchodním rejstříku. Dovolatel dále namítl, že Vrchní soud v Praze v obdobném sporu se žalovanou rozhodoval rozdílně. V řízeních vedených pod sp. zn. 3 Cmo 60/2002 a 3 Cmo 66/2002 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V řízení vedeném pod sp. zn. 3 Cmo 233/2001 rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku