32 Odo 849/2006 — Nejvyšší soud

32 Odo 849/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 12. 2007 Spisová značka:32 Odo 849/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.849.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 849/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové  v  právní  věci   žalobkyně  M. a. s., zastoupené JUDr. R. D., advokátem, proti žalované A. spol. s r.o., o  zaplacení  94 172,- Kč  s  příslušenstvím, vedené  u Okresního soudu ve  Frýdku-Místku pod  sp.  zn. 15 C 69/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2005, č.j. 15 Co 29/2005-107, takto: Rozsudek  Krajského  soudu v Ostravě ze dne 27. září 2005, č.j. 15 Co 29/2005-107, se zrušuje  a věc  se vrací  tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala žalobou v řízení úhrady kupní ceny dodaného zboží, které žalované dodala na základě uzavřené kupní smlouvy a které jí žalovaná neuhradila. Okresní  soud  ve  Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 23. ledna 2004, č.j. 15 C 69/2003-47, žalobě vyhověl a žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 94 172,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 8. dubna 2002 byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla dodávka ocelové pásky v množství a ceně stanovené ve smlouvě, přičemž termín dodání zboží byl dohodnut na období od 1. března 2002 do 31. března 2002. Ačkoli žalobkyně dohodnuté zboží žalované postupně v průběhu měsíce dubna 2002 dodala, žalovaná předmětné vyúčtování (fakturu číslo 1600138702) za dodané zboží neuhradila. Soud prvního stupně za aplikace § 41 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) dovodil, že mezi účastníky uzavřená smlouva, kterou právně kvalifikoval jako kupní smlouvu podle § 409 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), je částečně neplatná, a to v části sjednaného termínu dodání zboží. Toto posouzení založil na úvaze, že pokud byla smlouva uzavřena dne 8. dubna 2002, není možné dohodnout termín dodání zpětně na březen 2002. Z tohoto důvodu jde podle jeho názoru v případě sjednaného termínu dodání zboží o ujednání, jehož předmětem je plnění nemožné podle § 37 odst. 2 obč. zák. Vzhledem však k tomu, že podstatnou náležitostí kupní smlouvy je pouze předmět zboží a cena, posoudil uzavřenou smlouvu mezi účastníky ve zbývajícím rozsahu jako platný právní úkon. Pakliže žalobkyně předmětné zboží žalované dodala a žalovaná tvrzený nárok vůči žalobkyni z titulu náhrady škody neprokázala, soud prvního stupně žalobě vyhověl. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem 27. září 2005, č.j. 15 Co 29/2005-107, změnil  rozsudek  soudu  prvního  stupně  tak,  že  zamítl  žalobu o zaplacení  94 172,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech za řízení před soudem prvního stupně. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud po zopakování dokazování kupní smlouvou ze dne 8. dubna 2002, všeobecnými dodacími podmínkami a dodacím listem ze dne 11. dubna 2002 dovodil, že odvolání žalované je opodstatněné, byť z jiných než jí uváděných důvodů. Jak uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí, je pro posouzení důvodnosti žalobního nároku na zaplacení kupní ceny rozhodující, zda  lze  kupní smlouvu  uzavřenou  mezi   účastníky  dne 8. dubna 2002 považovat za platný právní úkon. Pro posouzení této otázky označil jako zásadní skutečnost, že tento právní úkon byl učiněn dne 8. dubna 2002 s dodací lhůtou od 1. března 2002 do 31. března 2002, tedy v době, která ji činí nemožnou. Na základě této úvahy dospěl za aplikace § 37 odst. 2 obč. zák. k závěru, že písemná kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatným právním úkonem pro právní nemožnost plnění v důsledku právní překážky existující v době, kdy byl tento právní úkon učiněn. S ohledem na závěr o neplatnosti písemné kupní smlouvy se odvolací soud v další části odvolacího přezkumu zabýval otázkou, zda k uzavření tvrzené kupní smlouvy mezi účastníky  nedošlo  konkludentní  akceptací  dodávky  zboží  učiněné na základě objednávky č. 01/2002 s poukazem na ustanovení § 275 odst. 4 obch. zák. V této souvislosti v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že na základě provedeného doplnění dokazování nemá pochyb o tom, že předmětnou dodávku zboží podle dodacího listu ze dne 11. dubna 2002 neuskutečnila žalobkyně, nýbrž V.p. akciová společnost. Pakliže k uzavření písemné kupní smlouvy mezi účastníky nedošlo a žalobkyně ani přes výzvu soudu v odvolacím řízení neprokázala, jakým jiným způsobem předmětné zboží žalované dodala, uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o vzniku kupní smlouvy konkludentní akceptací dodávky ze dne 11. dubna 2002. Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodů uvedených v ustanoveních § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítla, že napadené rozhodnutí jednak spočívá na nesprávném právním posouzení věci a jednak vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovodil-li odvolací soud po zopakování listinných důkazů, že dodávku uskutečnil subjekt odlišný od žalobkyně, nemá podle názoru dovolatelky tento jeho závěr oporu v provedeném dokazování, je v naprostém rozporu s vyjádřeními obou účastníků a je i výsledkem nesprávného právního posouzení. Dovolatelka mu vytýká, že fyzickou realizaci dodávky zboží vyrobeného společností V. p. a.s., uskutečněnou na základě smlouvy mezi účastníky, zaměnil za právní vztah prodávajícího a kupujícího. Poukazuje na to, že od počátku sporu nebylo mezi účastníky pochyb o tom, že dodavatelem předmětné dodávky byla žalobkyně jakožto velkoobchodník s hutním materiálem, která ho koupila od společnosti V.p. a.s., což potvrdila v průběhu odvolacího řízení i sama žalovaná. Na věci nic podle dovolatelky nemění, že předmětné zboží nepřevzala žalovaná od žalobkyně, nýbrž přímo od V. p. a.s., která nakládala se zbožím jako s věcí patřící jiné osobě (žalobkyni) a dodávku uskutečnila na základě pokynů žalobkyně a pro ni, a nikoli sama jako prodávající. Dovolatelka dále brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu o neplatnosti kupní smlouvy jako celku. Vytýká mu, že věc nesprávně právně posoudil, když nezkoumal, zda ujednání o termínu dodávky lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy podle ustanovení § 41 obč. zák., které zcela správně aplikoval na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně. Odvolací soud však, aniž se vypořádal s její argumentací, že důvod neplatnosti se vztahuje pouze na část právního úkonu – ujednání o termínu plnění, a nikoli na smlouvu jako celek, posoudil kupní smlouvu ze dne 8. dubna 2002 v celém rozsahu jako neplatnou. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle  bodu  3.  článku II.,  části první,  zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona  nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních  právních  předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve  znění  účinném  před  1. dubnem 2005). O  takový  případ  jde i v  této  věci, jelikož  odvolací  soud  věc ve shodě s bodem 2. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb. rovněž  projednal  podle  dosavadního znění občanského  soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku. Dovolání  je  v této věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné. Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí  vadami  uvedenými v  § 229 odst. 1,  § 229 odst. 2 písm.