32 Odo 89/2004 — Nejvyšší soud

32 Odo 89/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2005 Spisová značka:32 Odo 89/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.89.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 89/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, proti žalovanému S. č. a m. s. d., o prohlášení vůle, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 6 C 86/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. října 2003 č. j. 20 Co 266/2003 - 193, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 19. května 2003 č. j. 6 C 86/2002 - 174 vyhověl žalobě, jíž se žalobkyně, v rozhodnutí okresního soudu (i v posléze vydaném rozhodnutí odvolacího soudu) označena jako Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, proti žalovanému domáhala vydání rozsudku původně tak, že žalobkyně a žalovaný uzavírají smlouvu o bezplatném převodu vlastnictví specifikované nemovitosti a po připuštění změny žaloby usnesením ze dne 14. listopadu 2002 tak, že se žalovanému ukládá povinnost takovou smlouvu s žalobkyní uzavřít do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil žalovanému nahradit náklady státu. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně konstatoval tvrzení žalobkyně o tom, že hospodářskou smlouvou ze dne 31. prosince 1981 byla do vlastnictví organizace S. s. o. u. se sídlem v P. – K. (družstevního podniku bývalého Č. s. s. d.) bezplatně převedena budova čp. 249 na pozemku parcelní č. 585 v obci a k.ú. B. se smluvním ujednáním, podle něhož byla přejímající zavázána převést nemovitost bezplatně zpět do majetku státu, pokud se pro ni stane tento majetek přebytečným. V roce 2002 zjistila žalobkyně, že žalovaný nabídl nemovitost do dobrovolné dražby a tak vyjádřil její přebytečnost, proto jsou splněny podmínky pro sjednaný zpětný převod státu. Žalovaný namítal, že vlastnické právo k nemovitosti nabyl vydržením a předmětné ujednání smlouvy, kterou považuje za neplatnou (pro nedostatek v identifikaci nemovitosti, nečitelné uvedení roku schválení ministerstvem financí, nečitelnost schvalovací doložky nadřízeného orgánu a chybu v označení předávací organizace), jej nezavazuje. Navíc podle žalovaného není majetek přebytečným a v nemovitosti je odloučené pracoviště Střední odborné školy SČMSD H., s.r.o. Soud prvního stupně shledal hospodářskou smlouvu platnou, neboť označení nemovitosti výrazem „Učňovská škola v B.v obci B., list vlastnictví 665“ je dostatečně přesné, když označení v čísle popisném za lomítkem je označením části města B., z vlastní listiny - smlouvy - zjistil datum schvalovací doložky ministerstva financí dnem 7. června 1982 a námitku nečitelnosti schvalovací doložky prohlásil za účelovou, neboť tato je podepsána i s otiskem razítka a souhlasy nadřízených orgánů jsou v souladu s tehdy platnými předpisy, když sám žalobce posléze v řízení učinil nesporným, že označení předávající organizace je řádné. Okresní soud shledal, že právní nástupnictví na straně dosavadního vlastníka nemovitosti (žalovaného) je prokázáno usnesením mimořádného sjezdu spotřebních družstev Č. a M. a sám žalovaný se prohlásil právním nástupcem Č.s.s.d. Žalovaný dokonce ohledně druhé nemovitosti převedené smlouvou ze dne 31.12.1981 v roce 1998 uzavřel s Českou republikou – Okresním úřadem v Náchodě smlouvu o bezplatném převodu nemovitosti do vlastnictví státu s výslovným odkazem na ujednání smlouvy z 31.12.1981. Soud uzavřel, že ujednání smlouvy ze dne 31. prosince 1981 žalovaného zavazuje; k obraně, že majetek není přebytečný, uvedl, že objekt není od září roku 2001 využíván, žalovaný jej nabízel v dobrovolné dražbě a na tom nic nemění uvažované budoucí využití, a proto žalobě vyhověl. O odvolání žalovaného rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. října 2003 čj. 20 Co 266/2003 – 193, v jehož odůvodnění v plném rozsahu odkázal na skutková zjištění okresního soudu a zcela se ztotožnil s jeho právním hodnocením a to i co do způsobu, jakým se vypořádal s vznesenými námitkami žalovaného. Uzavřel, že hospodářská smlouva měla veškeré požadované náležitosti, byla schválena příslušnými orgány včetně ministerstva financí, které schvalovací doložku přičinilo dne 7. června 1982. Odvolací soud dospěl stejně jako nalézací soud k závěru, že nemovitost se stala pro žalovaného přebytečnou, neboť ji od září 2001 nevyužíval pro provoz učňovské školy ani jinak a nabízel ji k prodeji poté, co na stát již převedl související ubytovnu studentů. Krajský soud proto potvrdil rozsudek soudu okresního s upřesněním tak, aby bylo patrno, že se rozsudkem nahrazuje projev vůle žalovaného. Rozsudek odvolacího soudu, a to výslovně v celém rozsahu, napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovodil z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost z § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť v rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem řešena otázka platnosti hospodářské smlouvy ve vztahu k § 84 odst. 1 a § 104 odst. 1 hospodářského zákoníku ve znění účinném k 31.12.1981. Konkrétně dovolatel poukázal na ustanovení § 87 hospodářského zákoníku, podle něhož mohly svazy družstev vydávat právně závazné směrnice a to i v otázkách hospodaření s majetkem. Dovolatel přiložil směrnici č. 20 vydanou Č.s.s.d. dne 29. června 1976 a poukázal na článek 24 odst. 2, podle něhož k nabytí, zcizení nebo bezplatnému převodu nemovitostí byl družstevní podnik povinen vyžádat si předchozí souhlas svazu družstev, přičemž takovým (předchozím) souhlasem není předmětná smlouva opatřena a podpisy statutárních zástupců Č.s.s.d. na smlouvě chybí. Dovolatel dále namítl, že podle § 84 odst. 1 hospodářského zákoníku je výkonným orgánem družstevních organizací představenstvo, k jehož písemným úkonům je třeba podpisu dvou členů. Smlouva ze dne 31.12.1981 nebyla schválena družstevním svazem v zákonem vyžadované formě s podpisem dvou členů představenstva. Při uzavírání hospodářské smlouvy podle § 349 hospodářského zákoníku bylo nutné respektovat ustanovení § 84 odst. 1 téhož předpisu. Dovolatel rovněž namítl, že podle § 104 odst. 1 hospodářského zákoníku bylo třeba k zachování písemné formy třeba podpisu dvou oprávněných osob za přejímajícího a navrhl zrušit rozsudky soudů obou stupňů. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalovaný poprvé v dovolacím řízení předkládá Směrnici Č.s.s.d. č. 20 ze dne 29. června 1976 a uplatňuje tak nové skutečnosti. Napadaje nedostatek souhlasu Č.s.s.d. se smlouvou dovolatel přehlíží, že tuto smlouvu sám předložil katastrálnímu úřadu a jeho tvrzení o nedostatku souhlasu družstevního svazu a nečitelnosti data na doložce ministerstva financí nemají oporu v důkazech provedených před soudem prvního stupně. Žalobkyně navrhla dovolání jako bezdůvodné odmítnout. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dospěl k závěru, že dovolání v dané věci není přípustné. Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li dovoláním napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (p