32 Odo 926/2003 — Nejvyšší soud

32 Odo 926/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 3. 2004 Spisová značka:32 Odo 926/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:32.ODO.926.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 31 předpisu č. 40/1964Sb. § 33 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Odo 926/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce K. A., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému P. K., zastoupenému, advokátem, o 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 1 C 298/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2003, č. j. 15 Co 424/2000 - 93, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 23 325 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 10. května 2000, č. j. 1 C 298/96 – 69, poté co jeho předchozí rozsudek ze dne 29. srpna 1997, č. j. 1 C 298/96 – 28, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 100 000 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 6. 3. 1996 do zaplacení oproti vrácení automobilu ARO 240, SPZ…, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2000, č. j. 37 Co 594/97 – 60, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 100 000 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 6. 3. 1996 do zaplacení oproti vrácení automobilu ARO 240, SPZ …, a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 14. 7. 1995 podle § 588 a násl. obč. zák. kupní smlouvu o prodeji automobilu ARO 240, SPZ …, za kupní cenu 100 000 Kč a dospěl k závěru, že tato smlouva je platná. Dále vyšel ze zjištění, že na předmětném vozidle vyšla dodatečně najevo vada, jež existovala již v době prodeje vozidla a nebyla na autě zjevná, přičemž prodávající (žalovaný) na tuto vadu kupujícího (žalobce) při prodeji neupozornil, a tato vada činí vozidlo neupotřebitelným, jestliže znemožňuje jeho provoz na pozemních komunikacích. Žalovaný jako prodávající uzavřel dne 13. 7. 1995 i smlouvu o obstarání prodeje motorového vozidla s obstaratelem A. – S., V. M., F. S. č. 8, která však nebyla platná, protože postrádala podstatnou náležitost smlouvy o obstarání prodeje věci, a to stanovení doby, do níž má být prodej realizován. Podle obsahu smlouvy ve smyslu § 724 a násl. obč. zák. posoudil soud uvedenou smlouvu za platně uzavřenou příkazní smlouvu na zprostředkování koupě a prodeje předmětného auta, kterou mohl S. S. podle živnostenského oprávnění uzavřít, a podle níž A. – S. jménem a na účet žalovaného uzavřel předmětnou kupní smlouvu s žalobcem. Protože prodané auto mělo v době prodeje vadu, která vyšla najevo dodatečně a činí auto neupotřebitelným, dospěl soud k závěru, že je dán důvod pro odstoupení od smlouvy, což žalobce dopisem ze dne 18. 12. 1995 vůči žalovanému učinil; odpovědnost žalovaného za vadu věci má v tomto případě povahu objektivní (§ 48, § 504, § 597 odst. 1, § 599 odst. 1 obč. zák.). Žalobci proto náleží vrácení zaplacené kupní ceny oproti vrácení předmětného automobilu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. května 2003, č. j. 15 Co 424/2000 – 93 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 100 000 Kč s úroky z prodlení zamítl; zároveň změnil i výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci byla smlouva o obstarání prodeje motorového vozidla ze dne 13. 7. 1995 uzavřena neplatně. Podle § 738 obč. zák. tato smlouva obsahuje všechny podstatné náležitosti (předmět prodeje, cenu prodeje, odměnu obstaratele za obstarání prodeje a poplatek pro případ odstoupení od smlouvy před dohodnutou dobou určenou k prodeji věci). Doba určená k prodeji není s ohledem na znění § 740 obč. zák. podstatnou náležitostí, když smlouva o obstarání prodeje věci se ruší, není-li věc prodána do tří měsíců ode dne svěření věci do prodeje. Vycházeje se závěru, že smlouva o obstarání prodeje věci je v dané věci platná, dovodil, že podle § 741 obč. zák. odpovídá kupujícímu (žalobci) při prodeji věci svěřené do prodeje za vady prodané věci a za to, že prodaná věc má vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl, obstaratel – S. S., jako provozovatel A. – S.. Ze skutkových zjištění ani nevyplývá, že by žalovaný udělil S. S. podle § 31 obč. zák. plnou moc k zastupování a z ničeho dalšího oprávnění pro S. S. jednat jménem žalovaného a na jeho účet nevyplývá. Proto žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jež spatřuje v závěru, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, když podle předmětné kupní smlouvy nebyl prodávajícím žalovaný, nýbrž S. S., jako provozovatel A. – S. Poukazuje na znění kupní smlouvy, kde jako prodávající je uveden žalovaný, zastoupený A. – S. a kde pod razítkem autobazaru je uvedeno „prodávající (v plné moci)“. Poukazuje, že neměl o smlouvě o obstarání prodeje věci jako kupující žádnou vědomost a tato smlouva, předložená až v průběhu odvolacího řízení, nemá žádnou důkazní hodnotu, když navíc jsou její dva listy vyhotoveny v odlišném provedení. Připomíná, že S. S. předložil jen živnostenské oprávnění k nákupu zboží za účelem jeho prodeje a neměl povolenou zprostředkovatelskou či obstaravatelskou činnost. Vyjadřuje přesvědčení, že smlouva o obstarání prodeje motorového vozidla vznikla v jiné době, než je datována, což podporuje i zjištění, že obstaratel si neúčtoval za prodej vozidla žádnou odměnu. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné. Žalovaný nepovažuje za významnou námitku žalobce, že listy smlouvy o obstarání prodeje motorového vozidla jsou vyhotoveny v odlišném provedení. Rozhodující je, že obě smluvní strany nijak nezpochybnily autentičnost smlouvy, svých podpisů a razítka, a smlouva má mezi listem prvním a druhým logickou návaznost (bodové označení na jednotlivých listech navazuje). Nedůvodnou považuje i námitku k živnostenskému oprávnění S. S., neboť do rozsahu jeho živnostenského oprávnění náležela i zprostředkovatelská činnost potud, pokud k jejímu provozu nebylo třeba koncese. Na platnost smlouvy o obstarání prodeje věci nemůže mít vliv případná skutečnost, že nebyla účtována odměna za obstaraný prodej, jestliže odměna byla ve smlouvě sjednána. V takovém případě by se mohlo jednat o eventuální porušení účetních či daňových předpisů. Zdůraznil, že A. – S. neudělil žádnou plnou moc k zastupování, a jestliže autobazar uzavřel za žalovaného s označením „zmocněnec“ se žalobcem kupní smlouvu, bylo jeho jednání jednáním bez plné moci ve smyslu § 33 odst. 2 obč. zák., podle něhož je v takovém případě žalobci zavázán A. – S. Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.”). Dovolání je v dané věci přípustné (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve smyslu § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady řízení vyjmenované v § 237 a jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody