33 Cdo 10/2012 — Nejvyšší soud

33 Cdo 10/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 8. 2013 Spisová značka:33 Cdo 10/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.10.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva Dotčené předpisy:§ 43a odst. 1 obč. zák. § 43c odst. 1 obč. zák. § 43c odst. 2 obč. zák. § 44 obč. zák. § 52 obč. zák. § 37 odst. 2 obč. zák. § 588 obč. zák. § 613 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 9. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 10/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) Mgr. A. E., Ph.D., zastoupené JUDr. Michalem Rezkem, advokátem se sídlem Brno, Tomáškova 19, b) Š. E. a c) Mgr. D. E., proti žalovanému M. M., zastoupenému JUDr. Drahomírem Krátkým, advokátem se sídlem Prostějov, Poděbradovo náměstí 8a, o zaplacení částky 122.075,10 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 298/2002, o dovolání žalobkyně ad a) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2011, č. j. 17 Co 246/2010-155, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2011, č. j. 17 Co 246/2010-155, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 12. března 2003, č. j. 7 C 298/2002-33, uložil žalovanému povinnost zaplatit původnímu žalobci Ing. J. E. do tří dnů od právní moci rozsudku částku 122.075,10 Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 1. 11. 2002 do zaplacení a ve stejné lhůtě uložil původnímu žalobci povinnost vydat žalovanému dva kusy klimatizačních jednotek AEG KW 18H, žalobu o zaplacení 2% úroku z prodlení z částky 122.075,10 Kč od 1. 11. 2002 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. listopadu 2004, č. j. 17 Co 180/2003-47, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích, týkajících se povinnosti žalovaného zaplatit původnímu žalobci částku 122.075,10 Kč spolu s 3,5% úrokem z prodlení od 1. 11. 2002 do zaplacení, povinnosti původního žalobce vydat žalovanému dva kusy klimatizačních jednotek AEG KW 18H a náhrady nákladů řízení, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Neztotožnil se s jeho závěrem, že účastníci se dohodli na jiném předmětu plnění, než byl posléze dodán. Ze zjištění, že žalovaný navrhl původnímu žalobci dodání klimatizačních jednotek označených jako AEG-Electrolux AC-KW 18H a ten návrh akceptoval faxovým sdělením ze dne 19. 9. 2002, dovodil, že tímto okamžikem mohla být mezi účastníky uzavřena smlouva o dodávce a montáži klimatizačních jednotek; soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval otázkou platnosti tohoto právního úkonu ve smyslu § 37 obč. zák. v závislosti na zjištění, zda v tu dobu existovala klimatizační jednotka s označením uvedeným v návrhu ze dne 16. 9. 2002 a jeho akceptaci ze dne 19. 9. 2002. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 29. června 2005, č. j. 7 C 298/2002-81, uložil žalovanému povinnost zaplatit původnímu žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 122.075,10 Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 1. 11. 2002 do zaplacení, původnímu žalobci uložil povinnost v téže lhůtě vydat žalovanému dva kusy klimatizačních jednotek AEG-typ AC KW 18H a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Vyšel ze zjištění, že původní žalobce si vybral z nabídkového katalogu výrobce Electrolux klimatizační jednotku typu ACH 18 s příkonem 1850 W při chlazení a 1830 W při vytápění. Ačkoli jej žalovaný upozornil, že vybraný typ není možno dodat a nabídl mu jiné typy, trval na značce Electrolux. Cenovým návrhem ze dne 16. 9. 2002 navrhl žalovaný původnímu žalobci dodání a instalaci dvou kusů klimatizačních jednotek označených jako AEG-Electrolux AC-KW 18H s chladícím výkonem 5,3 kW, výměnou vzduchu 750 m3/hod. a tepelným výkonem 5,5 kW za celkovou cenu 122.075,10 Kč. Podáním ze dne 19. 9. 2002 původní žalobce potvrdil zájem o dodání dvou takto označených klimatizačních jednotek v domnění, že se jedná o jím vybraný typ, neboť v označení byla uvedena značka „Electrolux“. V cenovém návrhu nebyly uvedeny hodnoty příkonu při chlazení a vytápění; ty přitom byly důvodem, proč si původní žalobce vybral klimatizační jednotky Electrolux ACH 18. V předávacím protokolu podepsaném oběma účastníky dne 10. 10. 2002 bylo uvedeno, že žalovaný dodal původnímu žalobci dvě klimatizační jednotky označené jako AEG-Electrolux typ AC-KW 18H; ve skutečnosti mu však dodal klimatizační jednotky AEG typ AC-KW 18H. Původní žalobce žalovanému zaplatil dohodnutou cenu. V přípisech ze dne 14. 10. 2002 a 21. 10. 2002 žalovanému vytkl, že dodané klimatizační jednotky neodpovídají dohodnutému typu, ani typu uvedenému ve faxové nabídce ze dne 16. 9. 2002. V přípisu ze dne 20. 11. 2002 žalovanému sdělil, že odstupuje od smlouvy. Klimatizační jednotky Electrolux typ ACH 18 s chladivem R 22 se do České republiky od 1. 6. 2002, kdy nabyl účinnosti zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, již nesměly dovážet. Tento sortiment byl nahrazen výrobkem značky AEG typ AC KW 18H s chladivem R 407. Se změnou chladiva se změnily technické parametry. Zatímco u modelu Electrolux ACH 18 byl příkon při chlazení 1850 W a při vytápění 1830 W, u modelu AEG AC- KW 18H je 2300 W, resp. 2270 W. Soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav poměřoval § 612 a § 613 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“), jimiž se kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě řídí právní vztahy v případě, kdy fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské aktivity na objednávku. S přihlédnutím k tomu, jaký model klimatizační jednotky si původní žalobce vybral, jaký mu žalovaný k instalaci navrhl a jaký mu nakonec dodal, dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o jednoznačném a určitém vymezení předmětu plnění, což mělo za následek, že smlouva mezi nimi nevznikla. Proto si vzájemně plnili bez právního důvodu a jsou povinni se vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.). Odvolací soud rozsudkem ze dne 10. září 2007, č. j. 17 Co 328/2005-101, rozsudek soudu I. stupně ve výrocích ve věci samé změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit původnímu žalobci částku 122.075,10 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a aby původní žalobce byl povinen vydat žalovanému 2 ks klimatizačních jednotek AEG-typ AC KW 18H; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. května 2010, č. j. 33 Cdo 787/2008-116, rozsudek odvolacího soudu zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Původní žalobce Ing. J. E. dne 21. 9. 2010 zemřel. Odvolací soud usnesením ze dne 1. dubna 2011, č. j. 17 Co 246/2010-140, rozhodl podle § 107 odst. 2 o. s. ř., že v odvolacím řízení bude na místě žalobce pokračováno s Mgr. A. E., Ph.D., Š. E., a Mgr. D. E., (usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2011, č. j. 58 D 2488/2010-116, které nabylo právní moci dne 24. 2. 2011, byla schválena dědická dohoda dědiců Mgr. A. E., Ph.D, Š. E. a Mgr. D. E. o vypořádání dědictví po zemřelém Ing. J. E.; žalovaná pohledávka nebyla předmětem dědického řízení). Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 21. června 2011, č. j. 17 Co 246/2010-155, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům částku 122.075,10 Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 1. 11. 2002 do zaplacení a aby žalobci byli povinni vydat žalovanému 2 ks klimatizačních jednotek AEG-typ AC KW 18H, rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu a o nákladech odvolacího řízení. Po zopakování důkazů, které provedl soud prvního stupně, převzal jím zjištěný skutkový stav věci, který doplnil o zjištění, že J. V. a K. V., kteří prováděli montáž klimatizačních jednotek v domě původního žalobce, je před ním vybalili, ten je odsouhlasil s tím, že jde o klimatizační jednotky, které si objednal. Po jejich instalaci seznámili původního žalobce s jejich obsluhou a provedli úspěšnou zkoušku funkčnosti. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dovodil, že smluvní strany uzavřely smlouvu kupní (§ 588 obč. zák.) a smlouvu o dílo (§ 631 a násl. obč. zák.), přičemž na kupní smlouvu se vztahuje speciální úprava § 613 obč. zák. (šlo o smlouvu na objednávku), a protože původní žalobce (spotřebitel) a žalovaný (dodavatel) uzavřeli obě smlouvy za pomoci prostředků komunikace na dálku, jde o tzv. spotřebitelské - distanční smlouvy, pro něž platí právní úprava § 52 a násl. obč. zák. Dospěl k závěr