33 Cdo 1038/2020 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1038/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 7. 2020 Spisová značka:33 Cdo 1038/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1038.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva Dotčené předpisy:§ 578 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 10. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1038/2020-557 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Modré pyramidy stavební spořitelny, a. s. se sídlem v Praze 2, Bělehradská 222/128, identifikační číslo 60192852, zastoupené JUDr. Luďkem Chvostou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 14, za účasti K. H., bytem XY, zastoupenému Mgr. Ladislavem Muroněm, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 546/55, o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 26/2018, o dovolání K. H. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č. j. 29 Co 130/2019-387, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č. j. 29 Co 130/2019-387, se ve výroku o věci samé, jakož i ve výrocích o nákladech řízení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 10. 2018, č. j. 15 C 26/2018-221, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra ze dne 27. 10. 2017, ev. č. FA/31374/2017, ve znění jeho rozhodnutí o námitkách ze dne 13. 12. 2017, ev. č. FA/33654/2017, kterým vyhověl návrhu K. H., a uložil jí povinnost vést účet stavebního spoření č. 27-6124389174/7990, který pro něj zřídila na základě smlouvy o stavebním spoření č. 1243891702 ze dne 31. 12. 1999, do stavu, ve kterém by byl, kdyby na základě oznámení ze dne 15. 5. 2015 neukončila právní vztah z důvodů přespoření cílové částky. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 18. 10. 2018, č. j. 15 C 26/2018-221, nahradil rozhodnutí Finančního arbitra ze dne 27. 10. 2017, ev. č. FA 31374/2017, ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 13. 12. 2017, ev. č. FA 33654/2017, tak, že návrh K. H. zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Výkladem článku 9 odst. 7 Všeobecných smluvních podmínek stavebního spoření (dále jen „VSP“) dovodil, že naspoření cílové částky nepochybně vedlo k naplnění účelu, pro který byla smlouva o stavebním spoření uzavírána, a tímto okamžikem došlo k jejímu zániku, neboť existence smluvního vztahu byla časově omezena. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2019, č. j. 29 Co 130/2019-387, zamítl návrh K. H. na přerušení odvolacího řízení, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho závěrem, podle něhož doba trvání smlouvy o stavebním spoření byla od počátku časově omezena dobou trvání sjednaného účelu spočívajícího ve shromažďování finančních prostředků do výše sjednané cílové částky, po jehož dosažení smluvní vztah zanikl. Vyšel přitom stejně jako soud prvního stupně ze čl. 9 odst. 7 VSP, § 578 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, resp. § 603 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Soudy obou stupňů vzaly za prokázané, že Finanční arbitr nálezem ze dne 27. 10. 2017, evidenční č. FA/31374/2017, uložil žalobkyni povinnost uvést účet stavebního spoření č. 27-6124389174/7990, který pro něj zřídila na základě smlouvy o stavebním spoření č. 1243891702 ze dne 31. 12. 1999, do stavu, v kterém by byl, kdyby na základě oznámení ze dne 15. 5. 2015 neukončila právní vztah založený touto smlouvou z důvodu přespoření cílové částky. Rozhodnutím o námitkách ze dne 13. 12. 2017 evidenční č. FA/33654/2017 Finanční arbitr námitky žalobkyně zamítl a nález finančního arbitra ze dne 27. 10. 2017 evidenční č. FA/31374/2017 potvrdil. Správní orgán podložil své rozhodnutí zjištěním, že žalobkyně a K. H. uzavřeli dne 31. 12. 1999 smlouvu o stavebním spoření s cílovou částkou 300.000 Kč. Ve všeobecných obchodních podmínkách si smluvní strany sjednaly, že „na písemnou žádost účastníka, může stavební spořitelna zvýšit cílovou částku stavebního spoření“, přičemž „úhradu ve výši 1% z částky, o kterou byla cílová částka zvýšena, účtuje k tíži účastníka“ (čl. 9 odst. 1 VSP). V čl. 9 odst. 7 VSP si ujednaly, že „přespořením cílové částky se rozumí stav, kdy zůstatek na účtu účastníka je vyšší než sjednaná cílová částka. Přespoření cílové částky není přípustné; v takovém případě účastník výslovně souhlasí s tím, že přespořenou částku zaokrouhlenou na celé tisíce nahoru stavební spořitelna považuje automaticky za novou cílovou částku a rozdíl úhrady (viz odstavec 1) vzniklý navýšením cílové částky stavební spořitelna zúčtuje k tíži účtu účastníka. Pokud účastník dodatečně vyjádří nesouhlas s tímto postupem, má stavební spořitelna právo smlouvu vypovědět“. Přípisem ze dne 15. 5. 2015 žalobkyně K. H. oznámila, že ke dni 30. 4. 2015 bylo evidováno překročení cílové částky (k tomuto dni naspořená částka představuje 2.657.695,28 Kč), že dále nesouhlasí s jejím dalším navýšením a vyplatí mu zůstatek účtu. K. H. s postupem žalobkyně nesouhlasil a inicioval řízení před Finančním arbitrem návrhem ze dne 21. 2. 2016, který rozhodl v jeho prospěch. Zjištěný skutkový stav odvolací soud právně posoudil rovněž podle § 1, § 5 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona č. 96/1993 Sb. o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření (dále jen „zákon č. 96/1993 Sb.“). Proti rozsudku odvolacího soudu podal účastník K. H. (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze znění § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť je přesvědčen, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu představovanou jeho rozsudky ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2367/2018, a ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2986/2018, v nichž se Nejvyšší soud ve skutkově obdobných věcech zabýval otázkou doby trvání smlouvy o stavebním spoření. Navrhl, aby dovolací soud v dovoláním dotčeném rozsahu rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně na základě svého rozsáhlého vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, popř. jako nedůvodné zamítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Podle § 245 o. s. ř. není-li v této části uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté tohoto zákona. V řízení podle § 244 a násl. o. s. ř. nejde o způsob přezkumu správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech nebo povinnostech rozhodnutím správního orgánu (jeho práva nebo povinnosti byla takovým rozhodnutím založena, změněna, určena nebo zamítnuta), požaduje nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou – v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení – soudem definitivně uzavřeny a nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Dovolatel předkládá k dovolacímu přezkumu závěr odvolacího soudu, že posuzovaná smlouva o stavebním spoření byla uzavřena na dobu určitou, pročež dosažením cílové částky byl smluvní vztah ukončen. Jelikož tuto právní otázku, na níž je napadené rozhodnutí založeno, odvolací soud posoudil