33 Cdo 1094/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1094/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1094/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1094.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odměna advokáta Dotčené předpisy:§ 140 o. s. ř. § 243e o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1094/2025-583 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně L. L., zastoupené Mgr. Josefem Žďárským, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, proti žalovaným 1) J. L., zastoupenému Mgr. Tomášem Hoblem, advokátem se sídlem v Čáslavi, nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2, 2) D. K., zastoupenému JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, o 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 12 C 110/2022, o dovolání zástupce žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2024, č. j. 21 Co 231/2024-558, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2024, č. j. 21 Co 231/2024-558, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Kutné Hoře („soud prvního stupně“) usnesením ze dne 21. 8. 2024, č. j. 12 C 110/2022-526, schválil smír účastníků o předmětu řízení (výrok I), rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni (výrok II), přiznal žalobkyni ustanovenému zástupci Mgr. Josefu Žďárskému náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování 290 134 Kč (výrok III) a uložil účastníkům povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu, a to žalobkyni 72 533,50 Kč (výrok IV) a žalovaným společně a nerozdílně 108 800, 25 Kč (výrok V). Odměnu a paušální náhradu hotových výdajů soud prvního stupně přiznal ustanovenému zástupci za 15 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu, písemné podání z 13. 10. 2023, účast zástupce u šesti jednáních, z nichž dvě přesáhla dvě hodiny, dvakrát účast na mediačním jednání a poradu s klientkou a jednání s protistranou 26. 7. 2024), náhradu cestovních výdajů za cestu k soudním jednáním ze sídla advokáta v Praze do sídla soudu v Kutné Hoře (vždy za 160 ujetých kilometrů v obou směrech), k mediačním jednáním v Brně ze sídla advokáta v Praze (vždy za 420 kilometrů v obou směrech) a k poradě s klientkou z Prahy do Čáslavi (za 175 kilometrů v obou směrech), a náhradu za ztrátu času za celkem 62 půlhodin, vše zvýšené o daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), celkem 290 134 Kč. Zástupci nepřiznal odměnu za dalších 7 vyúčtovaných úkonů právní služby (vyjádření z 1. 2. 2023 a 20. 11. 2023, čtyři porady s klientkou z 16. 11. 2023, 2. 2. 2024, 9. 4. 2024 a 31. 5. 2024 a nedoložené opětovné jednání s protistranou), neboť je nepovažoval za účelné. Žalobkyni osvobozené od soudních poplatků v rozsahu 75 % uložil státu nahradit 25 % částky přiznané ustanovenému zástupci (72 533,50 Kč) a žalovaným ½ (když každá ze stran smíru je povinna nahradit státu ½ nákladů řízení) ze zbylých 75 % (108 800,25 Kč). Krajský soud v Praze („odvolací soud“) usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku III tak, že odměna a náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně činí 254 502 Kč (výrok I), ve výroku IV tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 31 850,25 Kč (výrok II) a ve výroku V tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 127 401 Kč (výrok III), když v ostatním uvedené výroky potvrdil. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky IV a V). Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že ustanovenému zástupci nelze přiznat odměnu a náhradu výdajů za úkony uskutečněné před jeho ustanovením usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 30. 8. 2022, č. j. 12 C 110/2022-65, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2022, č. j. 23 Co 149/2022-74, a to na základě plné moci udělené mu žalobkyní (tj. za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby). Za neúčelný úkon právní služby považoval i další poradu s žalobkyní dne 1. 2. 2023, kterou v odvolacím řízení (na rozdíl od řízení u soudu prvního stupně) zástupce doložil potvrzením. V ostatním se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o (ne)účelnosti jednotlivých úkonů právní služby i s výpočtem cestovních výdajů (včetně ujetých kilometrů odpovídajících délce zjištěné z webu mapy.cz) a náhrady za ztrátu času advokáta. Přiznal tak zástupci odměnu 185 900 Kč, náhradu hotových výdajů 3 900 Kč, cestovné 14 580,17 Kč, náhradu za promeškaný čas 6 200 Kč, vše zvýšené o DPH 44 221,84 Kč, celkem tedy 254 802 Kč. Z toho je povinna každá strana nahradit státu ½, tedy 127 401 Kč, žalobkyně vzhledem k přiznanému osvobození od soudních poplatků v rozsahu 75 % však jen 25 % (31 850,25 Kč). Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání ustanovený zástupce (dále též „dovolatel“), a to do výroku I o výši odměny a náhrady jeho hotových výdajů. Napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Účastníci se k dovolání nevyjádřili. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou, zkoumal, zda obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné. Dovolání posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). K vadám řízení lze přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti. Dovolatel požaduje vyřešení otázek, zda je advokát jako ustanovený zástupce oprávněn odepřít poskytnutí úkonu právní služby klientovi z důvodu předpokladu, že mu za jeho poskytnutí nebude soudem přiznána odměna a náhrada hotových výdajů z důvodu neúčelnosti, a pokud není oprávněn poskytnutí úkonu právní služby odepřít, zda je povinen klientovi poskytnout takový úkon právní služby bezúplatně, které podle něj dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny nebyly. Upozorňuje na to, že je vázán zákonem o advokacii a stavovskými předpisy České advokátní komory (dále jen „ČAK“), tedy i usnesením Výboru pro advokátní etiku ČAK z 27. 2. 2024, podle něhož je advokát vázán pokyny klienta a je povinen úkon právní služby vykonat bez ohledu na vlastní názor na jeho účelnost a jakákoli materiální revize spočívající v posuzování a přezkoumávání účelnosti úkonu právní služby ze strany orgánů státní moci, včetně moci soudní, je zásahem do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a je nepřípustná. Prosazuje tak, že soudy nejsou oprávněny přezkoumávat rozsah a účelnost jednotlivých úkonů právní služby z hlediska jejich materiálního obsahu, tedy z hlediska účelnosti či potřebnosti (neboť advokát jejich poskytnutí z důvodu neúčelnosti odepřít nemůže), a mohou přezkoumat jen formální stránku, tedy zda jde o úkon právní služby podle § 11 advokátního tarifu, zda proběhl a jak dlouhou dobu byla služba poskytována. Poukazuje i na skutkovou a právní náročnost věci, kdy průběh řízení se odvíjel od výslechu svědků, na právo žalobkyně se k věci vyjádřit a na povinnost mlčenlivosti advokáta ve vazbě na prokazování předmětu porady s klientkou. Na otázkách dovolatelem artikulovaných není napadené rozhodnutí založeno, neboť odvolací soud v rozhodnutí neřešil, zda je advokát povinen z pokynu klienta vykonat i úkony právní služby neúčelné. Dovolání je podle § 241a odst. 1 o. s. ř. přípustn