33 Cdo 1128/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1128/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1128/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1128.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Soukromé právo Dotčené předpisy:§ 77 odst. 5 předpisu č. 458/2000 Sb. § 1 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1128/2023-225 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Tepelného hospodářství města Ústí nad Labem s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Malátova 2437/11, identifikační číslo 49101684, zastoupené JUDr. Šárkou Kincelovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojická 1904/14, proti žalované CPI BYTY, a. s., se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, identifikační číslo 05327776, zastoupené JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 721/39, o zaplacení 945.890 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 87/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2022, č. j. 28 Co 269/2022-199, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.482 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Šárky Kincelové, advokátky. Odůvodnění: Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 945.890 Kč s příslušenstvím z titulu nákladů spojených s demontáží technologických zařízení předávacích stanic tepla podle § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 2. 2022, č. j. 18 C 87/2019-140, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 945.890 Kč s příslušným úrokem z prodlení a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel z toho, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalované (SPOBYT a. s.) ve dnech 16. 2. 2001, 15. 11. 2004 a 9. 6. 2005 smlouvy, kterými se zavázala dodávat teplo a teplou užitkovou vodu do dohodnutých 41 odběrných míst za sjednanou cenu. Žalovaná nakupovala teplo od žalobkyně ve formě teplé vody, jež byla měněna z páry v předávacích stanicích žalobkyně; nyní je teplonosným médiem přímo vodní pára. Žalobkyně měla k předávacím stanicím jakožto distributor vlastnické právo a byla držitelem licence na rozvod tepelné energie udělené Energetickým regulačním úřadem. Dne 25. 6. 2015 byla žalobkyni doručena výpověď ohledně části odběrných míst. Následně žalobkyně vlastními silami provedla kompletní demontáž technologických zařízení předávacích stanic tepla od rozvodného tepelného zařízení a náklady s tím spojené podle § 77 odst. 5 energetického zákona vyúčtovala žalované 32 fakturami částkou 945.890 Kč. Ve věci zpracoval dne 18. 6. 2021 znalec Mgr. Ing. Vít Klein, Ph. D., posudek č. 293/2021/5, opatřený prohlášením podle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Jím zodpověděl na kladené otázky tak, že: - domovní předávací stanice ve vlastnictví žalobkyně s navazujícími přípojkami je rozvodným tepelným zařízením ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve spojení s § 77 odst. 5 energetického zákona, - žalobkyně ve smluvním vztahu vystupovala jako distributor tepelné energie, - odpojením odběrných míst tepelné energie žalované od rozvodu tepelné energie ve vlastnictví žalobkyně a připojením nově postavených domovních předávacích stanic k parním přípojkám tepelné energie společnosti ČEZ Teplárenská a. s., kde topným teplonosným médiem je vodní pára, došlo ke změně způsobu dodávky tepelné energie ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona, - náklady žalobkyně vyúčtované žalované v celkové výši 945.225 Kč bez DPH byly účelně vynaloženými jednorázovými náklady spojenými s odpojením odběrných míst tepelné energie žalované od rozvodného tepelného zařízení ve vlastnictví žalobkyně, které tak podle § 77 odst. 5 energetického zákona vzniklo právo na úhradu nákladů, které jí s odpojením vznikly, a které byly jako důvodné charakterizovány v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4273/2013. Závěry posudku znalec upřesnil při svém výslechu u jednání, přičemž doplnil, že z důvodu posouzení účelnosti nákladů žalobkyně provedl prohlídku na místě samém. Zároveň jejich výši poměřoval ceníkem ÚRS, neboť jde o rozpočtové standardy používané při projektování a rozpočtování staveb. Podle soudu prvního stupně žalobkyně byla vlastnicí předávacích stanic tepla ve všech sporných odběrných místech a disponovala licencí na rozvod tepelné energie. Ve vztahu k žalované vystupovala jako distributor tepelné energie a předávací stanice tepla byly součástí rozvodného tepelného zařízení. Jelikož v posuzovaném případu došlo ke změně dodávky pro vytápění, neboť žalovaná nyní neodebírá teplo ve formě teplé vody nýbrž ve formě páry, má žalobkyně právo na náhradu nákladů podle § 77 odst. 5 energetického zákona, a to i v situaci, kdy změna dodávky tepla nebyla podmíněna stavebním povolením. Kromě tohoto primárního závěru soud prvního stupně dodal, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni vzniklé jednorázové náklady rovněž proto, že došlo k trvalému odpojení žalobkyně od rozvodného tepelného zařízení, přičemž tento krok byl vyvolán výlučně žalovanou. Výše nákladů a jejich účelnost byla prokázána znaleckým posudkem (viz bod 32 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 10. 2022, č. j. 28 Co 269/2022-199, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, jakož i s jeho právním posouzením věci, a pro stručnost v podrobnostech odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Pouze dodal, že je nepochybné, že žalobkyně byla ve vztahu k žalované distributorem tepelné energie s licencí, respektive dodavatelem tepelné energie ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) bod 1. a 2. energetického zákona, a že na žádost žalované – po její výpovědi smluvního vztahu – provedla odpojení od rozvodového tepelného zařízení, přičemž došlo ke změně způsobu dodávky s ohledem na změnu teplonosné látky, čímž žalovaná přestala odebírat tepelnou energii původně dodávanou žalobkyní. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů, které jí vznikly podle § 77 odst. 5 energetického zákona, přičemž jde o takové náklady, jaké má na mysli rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4273/2013. Pokud jde o práce spojené s odpojením žalované, odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně splnila svou povinnost tvrzení, neboť nedílnou součástí žaloby učinila 32 vystavených faktur, které obsahovaly specifikaci jednotlivých druhů prací a cen, výkony byly jasně a srozumitelně označeny charakterem, druhem, množstvím a cenou. V té souvislosti odvolací soud odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, a ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Cdo 742/2006. Při určení výše požadovaných nákladů vycházela žalobkyně z obecně užívaného ceníku. Nebyl důvod pro přesvědčivost závěrů posudku znalce Mgr. Ing. Víta Kleina, Ph. D., nechat zpracovat revizní znalecký posudek (§ 127a o. s. ř.). Své závěry znalec obhájil v rámci svého výslechu u jednání před soudem. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) spojuje s řešením otázek, které nebyly v dosavadní praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny. Za takové považuje otázky: 1) zda vzniká nárok na náhradu nákladů podle § 77 odst. 5 energetického zákona i v případech pouhé změny distributora tepla při zachování napojení odběrného místa na centrální soustavu zásobování teplem (místní parovod), 2) zda vznikne nárok na náhradu nákladů podle téhož ustanovení energetického zákona i v případech nikoli trvalého odpojení odběrného místa od centrální soustavy zásobování teplem, 3) zda změnou vytápění nebo způsobu dodávky podle § 77 odst. 5 energetického zákona může být i taková změna, která nepodléhá stavebnímu povolení. Dovolatelka dále předkládá dovolacímu přezkumu otázku procesního práva týkající se hodnocení důkazů, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť skutkové zjištění o „trvalém odpojení žalované od rozvodného tepelného zařízení“ bylo učiněno v extrémním rozporu s