33 Cdo 115/2021 — Nejvyšší soud

33 Cdo 115/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 3. 2022 Spisová značka:33 Cdo 115/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.115.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o zájezdu (o. z.) Dotčené předpisy:§ 2537 o. z. ve znění do 30.06.2018 § 2540 o. z. ve znění do 30.06.2018 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 6. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 115/2021-96 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. H., bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Růžičkou, advokátem, se sídlem Brno, Pekařská 1004/26, proti žalované ALEXANDRIA a. s., se sídlem Praha 7, Poupětova 1128/22, identifikační číslo osoby 25661507, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem Ph.D., advokátem se sídlem Vyškov, Pivovarská 58/8, o zaplacení 24 630 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 264/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2020, č. j. 15 Co 203/2020-67, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2020, č. j. 15 Co 203/2020-67, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 2. 2020, č. j. 30 C 264/2019-38, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 13 683,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 9. 2. 2019 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobci 10 946,50 Kč s úrokem z prodlení od 9. 2. 2019 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Soud prvního stupně zjistil, že smlouvou o zájezdu uzavřenou dne 29. 10. 2017 se žalovaná (pořadatelka) zavázala pro žalobce (zákazníka) obstarat předem připravený soubor služeb cestovního ruchu - zájezd v termínu od 19. 8. 2018 do 2. 9. 2018, destinace: Bulharsko – Primorsko - hotel Flirt**, ubytování: 1 dvoulůžkový pokoj s možností 2 přistýlek – 2 dospělé osoby 2 pevná lůžka se snídaní a 2 děti (2-12 let) 2 přistýlky se snídaní, příplatek za rodinný pokoj FR 2+2, cestovní pojištění, letecká doprava, za souhrnnou cenu 54 734,- Kč. Žalobce během pobytu opakovaně reklamoval kvalitu služeb hotelu – neodtékající vodu ve sprše, jednotvárné a studené snídaně s omezeným výběrem, a to, že pokoj je přímo nad venkovní diskotékou-hluk do 23. hodiny. Po právní stránce uzavřel, že žalobce, který závady zájezdu řádně a včas reklamoval, má právo na slevu z ceny zájezdu (§ 2540 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), a to za snídaňovou nabídku neodpovídající očekávatelnému standardu ve výši 5 % (2 736,70 Kč), za neodtékající vodu v koupelně ve výši 10 % (5 473,40 Kč) a za zvýšený hluk ve výši 10 % (5 473,40 Kč). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne ze dne 8. 9. 2020, č. j. 15 Co 203/2020-67, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I tak, že žalobu co do částky 13 683,50 Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu byl žalobce seznámen s „důležitými informacemi“ stran způsobu a rozsahu stravování, úrovně hygieny včetně hluku. Přitakal proto žalované, že poskytnuté ubytování plně odpovídalo uzavřené smlouvě o zájezdu a žalobce byl upozorněn na noční život v prázdninových letoviscích, který může působit vyšší hluk, a to i v nočních hodinách. S uvedeným nesouvisí, že hotel byl v nabídce označován jako „rodinný“, neboť to znamená jen to, že byl vhodný pro pobyt rodin s dětmi, avšak musel počítat s tím, že pokud si zajistí hotel v rámci letoviska, pak v této lokalitě může dojít k hluku, který byl omezen 23. hodinou. Odvolací soud proto uzavřel, že provoz živé hudby v prázdninovém letovisku do 23. hodiny nelze považovat za vadu zájezdu. Ohledně tvrzené vady spočívající v servírování studených pokrmů odvolací soud vyšel z toho, že žalobce měl mít zajištěnu tzv. kontinentální snídani, čímž se rozumí pouze toast, popřípadě bílé pečivo, marmeláda, káva nebo čaj (teplý nápoj), případně rozšířená nabídka, kterou nabízela žalovaná, tj. obohacená snídaně o ovoce a zeleninu. Taková nabídka přitom k dispozici byla. Došlo-li k servírování studených vajíček (např. tzv. „volské oko“), nemohlo se jednat o vadu zájezdu, neboť teplá jídla přislíbena nebyla. Konečně co se týče vady spočívající v „neodtékající sprše“, podle odvolacího soudu nebylo prokázáno, že by se jednalo o částečně nefunkční WC se sprchou, neboť bylo prokázáno jen to, že prostor koupelny, kde se nacházelo WC a sprchový kout, byl pokryt vodou. Tuto situaci bylo namístě – míní odvolací soud – řešit vytřením k tomu umístěným mopem. Byla-li koupelna pokryta vodou, nebyla prokázána její nefunkčnost, ale jen to, že její podlaha byla pokryta vodou, což dle odvolacího soudu svědčí ve prospěch obecně známého faktu, že v přímořských letoviscích je mnohem vyšší vlhkost vzduchu, jejímž následkem je nevysychání podlahových prostor. Proto uzavřel, že pokud v koupelně po jejím užívání zůstávala mokrá podlaha, nejde o vadu zájezdu. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Namítá nesprávné posouzení dosud neřešených otázek – zda se smlouva o zájezdu, resp. práva a povinnosti z ní plynoucí posuzují podle zákona účinného ke dni jejího uzavření či podle zákona účinného v době zájezdu, zda je vadou zájezdu intenzivní hluk v bezprostřední blízkosti hotelu, bylo-li ve smlouvě sjednáno ubytování v rodinném hotelu, a v této souvislosti, zda má ujednání ve smlouvě přednost před obchodními podmínkami, a konečně zda je vadou zájezdu omezená funkčnost koupelny. Namítá, že odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který věc posoudil podle nesprávné právní úpravy, a že z učiněných zjištění ohledně vytýkaných nedostatků zájezdu vyvodil nesprávné právní závěry v souvislosti s tím, zda namítané nedostatky jsou vadami zájezdu či nikoliv. Odvolacímu soudu rovněž vytkl, že učinil skutková zjištění odlišná od soudu prvního stupně, aniž zopakoval dokazování. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl, případně aby ho zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu a v daných skutkových poměrech nebyla dosud vyřešena. Za takovou je třeba považovat otázku, zda žalobcem vytýkané nedostatky zájezdu jsou vadami, jež zakládají nárok z odpovědnosti za vady zájezdu spočívající ve slevě z ceny zájezdu. Nejprve je třeba uvést, že soud prvního stupně – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, zejména z citací znění právní úpravy, podle níž věc posuzoval - na projednávanou věc aplikoval aktuálně platnou a účinnou právní úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ač posuzoval smlouvu uzavřenou dne 29. 10. 2017, přičemž platí obecné pravidlo, že každé právní jednání se posuzuje zásadně podle právní úpravy platné a účinné ke dni jeho vzniku. Odvolací soud uvedenou skutečnost nijak nereflektoval, ani neuvedl, jaké rozhodné znění právní úpravy na věc sám aplikoval. Již z tohoto důvodu je naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Dovolací soud proto v prvé řadě uzavírá, že na věc je třeba aplikovat právní úpravu účinnou k 29. 10. 2017, kdy účastníci uzavřeli sm