33 Cdo 1212/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1212/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:33 Cdo 1212/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.1212.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání subjektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Smluvní pokuta Promlčení Moderační právo soudu Dovolací důvody Dokazování Vady řízení Dotčené předpisy:§ 556 odst. 1 o. z. § 240 odst. 1 o. s. ř. § 2051 o. z. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 242 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1212/2025-362 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce I. P., zastoupeného JUDr. Ivo Žižkovským, advokátem se sídlem ve Staňkově, Americká 60, proti žalované PA Property Invest group a.s., se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Nádražní 535/15 (identifikační číslo 060 48 111), zastoupené Mgr. Peterem Harmečko, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, o 2 117 867,23 Kč s příslušenstvím z částky 4 980,36 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 C 74/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2024, č. j. 8 Co 9/2024-326, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 7. 2023, č. j. 27 C 74/2020-229, uložil žalované zaplatit žalobci 2 117 867,23 Kč s 8,50 % úroky z prodlení z částky 4 980,36 Kč od 10. 3. 2018 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 223 883 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 28. 8. 2017 do zaplacení, částky 187 737 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 25. 9. 2017 do zaplacení, částky 33 883,64 Kč s 8,50 % úroky z prodlení od 10. 3. 2018 do zaplacení, částky 117 748,98 Kč a částky 72 850,15 Kč (výrok II), žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení 244 042,20 Kč (výrok III) a výroky IV a V uložil účastníkům nahradit státu náklady, které platil (1 861 Kč, resp. 6 230 Kč). Soud prvního stupně interpretací článků 12 a 13 smluv o dílo podle § 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dovodil, že ujednání o smluvních pokutách jsou určitá a nejde tedy o případy podle § 554 o. z. Není-li výslovně uvedeno, co zajišťovala smluvní pokuta, je nepochybné, že úmyslem stran bylo zajistit splnění všech povinností objednatelky vyplývajících ze smluv, především pak povinnost zaplatit cenu za provedení díla. Po zhodnocení důkazů za použití logického argumentu uzavřel, že úmyslem smluvních stran bylo počítat smluvní pokutu z peněžní částky, s jejímž splněním se objednatelka ocitla v prodlení. Ve vztahu k zamítavému výroku II soud prvního stupně uzavřel, že ke stavení běhu promlčecí lhůty po dobu řízení zahájeného žalobou právní předchůdkyně žalobce z 30. 6. 2018 – od 20. 9. 2018 do 16. 10. 2020 – nedošlo, neboť nebyl podán návrh na pokračování v řízení. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z. začala běžet u práva na zaplacení jistin pohledávek z titulu sjednané ceny díla již od 28. 7. 2017, tj. v den vystavení faktur. Protože řízení v projednávané věci bylo zahájeno 5. 10. 2020, je právo na zaplacení částek 223 883 Kč a 187 737 Kč promlčeno (§ 609, § 619, § 648 věta první, § 1958 o. z.). Promlčeno je i právo žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 223 883 Kč za dobu od 28. 8. 2017 do 4. 10. 2020 (1 267 178 Kč) a z částky 187 737 Kč za dobu od 25. 9. 2017 do 4. 10. 2020 (1 036 308 Kč), neboť dojde-li k promlčení pohledávky z hlavního závazkového vztahu, stává se nevymahatelnou i smluvní pokuta z vedlejšího závazkového vztahu, na niž vzniklo právo po promlčení zajištěné pohledávky. Ve vztahu k žalobě vyhovujícímu výroku I soud prvního stupně uvedl, že právo na zaplacení smluvní pokuty se promlčuje nezávisle na pohledávce, kterou taková pokuta zajišťuje. Za každý den trvání prodlení vzniká věřiteli samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušuje povinnost plnit řádně a včas. Právo žalobce se tedy nepromlčelo jako celek, ale postupně se promlčoval nárok na zaplacení smluvní pokuty za každý den prodlení, a to vždy ode dne následujícího po dni, kdy zhotovitelka (právní předchůdkyně žalobce) mohla jednotlivé smluvní pokuty uplatnit. Žalobce proto má právo na zaplacení smluvní pokuty podle smlouvy č. 1 ve výši 0,5 % z částky 223 407 Kč (1 117,035 Kč za 1029 dnů prodlení za dobu od 5. 10. 2017 do 29. 7. 2020, tj. 1 149 429,02 Kč) a ve výši 0,5 % z částky 187 261 Kč (936,305 Kč za 1029 dnů prodlení za dobu od 5. 10. 2017 do 29. 7. 2020, tj. 963 457,95 Kč). Podle smlouvy č. 2 má žalobce právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně celkem za dvanáct dnů prodlení (od 5. 10. 2017 do 16. 10. 2017) s úhradou části sjednané ceny díla 83 006 Kč, tj. na 4 980,36 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně nevyhověl návrhu žalované na snížení smluvní pokuty (§ 2051 o. z.). Stranami (podnikateli) sjednanou denní sazbu nepovažoval za nepřiměřenou a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznil, že úvahy o nepřiměřenosti smluvní pokuty se mohou upínat jen k těm okolnostem, které tu byly v době jejího sjednání; ke skutečnostem nastalým poté nelze při hodnocení /ne/přiměřenosti přihlížet. Nepřiměřenost smluvní pokuty sjednané formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeného navyšování o jinak přiměřenou sjednanou sazbu. K odvolání žalobce i žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 8 Co 9/2024-326, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (výroky I, II) a ve výrocích o nákladech řízení státu (IV, V), změnil je ve výroku III tak, že žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 279 677 Kč, a žalobci přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 62 449 Kč. Odvolací soud se zcela ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně. Ujednání obsažená v článcích 12 a 13 smluv o dílo nejsou ve smyslu § 554 o. z. zdánlivá, neboť je-li smluvní pokuta sjednána pro případ porušení povinností tvořící ucelený a identifikovatelný soubor, aniž bylo případné porušení jednotlivých povinností konkretizováno, je naplněn požadavek určitosti. Ke stavení běhu promlčecí lhůty po dobu řízení zahájeného žalobou právní předchůdkyně žalobce z 30. 6. 2018 nedošlo. Za den provedení díla označil den, kdy byly vystaveny faktury, od něhož se odvíjel běh tříleté promlčecí lhůty pro uplatnění práva na úhradu ceny za dílo. Shodně posoudil otázku týkající se promlčení práva na zaplacení smluvní pokuty a úvahy o namítané nepřiměřenosti nároku na smluvní pokutu podle § 2051 o. z. opřel o rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 76/23, dále jen „R 76/23“). Přihlédl k tomu, že objednatelka nezaplatila fakturami vyúčtované částky za řádně provedené dílo, a to ani tu část, která nebyla sporná (267 895 Kč), přičemž nebyly zjištěny (ani tvrzeny) okolnosti bránící splnění povinnosti zaplatit cenu díla. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že na nepřiměřenost smluvní pokuty sjednané formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku – zde 0,5 % z dlužné částky za den prodlení – nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou sazbu. V dovolání, kterým v plném rozsahu napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná shledává jeho přípustnost v tom, že se odvolací soud odchýlil od v dovolání identifikované rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení právní otázky „platnosti“ ujednání o smluvní pokutě, které považuje za neurčité a rozporné s dobrými mravy, právní otázky promlčení práva na smluvní pokutu před promlčením pohledávky z hlavního závazkového vztahu a právní otázky moderace smluvní pokuty. Navrhla, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se rozhodnutí soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba zamítá. Žalobce se k dovolání žalované nevyjádřil. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práv