33 Cdo 1346/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1346/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2025 Spisová značka:33 Cdo 1346/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.1346.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vady řízení Právní jednání (o. z.) Kontraktace Započtení pohledávky Dotčené předpisy:§ 553 o. z. § 1724 o. z. § 1725 o. z. § 1732 o. z. § 1733 o. z. § 1734 o. z. § 1740 o. z. § 1744 o. z. § 555 o. z. § 1756 o. z. § 545 o. z. § 546 o. z. § 556 o. z. § 1988 o. z. § 1982 o. z. § 1987 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1346/2024-394 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Stucco TM – Město Touškov s. r. o., se sídlem Město Touškov, Újezdská 82, identifikační číslo osoby 04874391, zastoupené JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem se sídlem Plzeň, Kardinála Berana 967/8, proti žalovaným 1) K. Š., 2) K. Š., oběma zastoupeným JUDr. Janem Kučerou, advokátem se sídlem Praha, Stavitelská 1099/6, o 276 539 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 25 C 36/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2024, č. j. 10 Co 335/2023-314 (10 Co 430/2023), takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2024, č. j. 10 Co 335/2023-314 (10 Co 430/2023), se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení Okresní soud Plzeň – sever (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 25 C 36/2021-222, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 1. 8. 2023, č. j. 25 C 36/2021-264, a doplňujícím usnesením ze dne 17. 10. 2023, č. j. 25 C 36/2021-286, zamítl žalobu o 276 539 Kč s příslušenstvím proti žalovanému 1) (výrok I), žalované 2) uložil povinnost zaplatit žalobkyni 223 107,10 Kč s příslušenstvím (výrok II) a žalobu proti ní zamítl ohledně částky 53 431,90 Kč s příslušenstvím (výrok V). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výroky III, IV a výrok doplňujícího usnesení). Soud prvního stupně vyšel z následujícího skutkového stavu: mezi žalobkyní jako nájemkyní a žalovanou 2) jako vlastnicí byla 1. 1. 2020 uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor na dobu neurčitou od 1. 1. 2020, s jednoměsíční výpovědní lhůtou, za nájemné 34 500 Kč měsíčně s tím, že nájemkyně si zajistí vytápění např. tepelným čerpadlem. Nájemní smlouva nebyla nikdy naplněna, neboť žalobkyně prostory nikdy nepřevzala. Nadto „žalovaní“ nájemní smlouvu vypověděli pro neplacení nájemného, k jehož úhradě žalobkyni vyzvali. Žalobkyně zaplatila na základě zálohové faktury dodavateli tepelného čerpadla částku 276 539 Kč. V srpnu 2022 byla technologie zabudována do nemovitosti žalované 2). Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že zaplacením zálohové faktury na tepelné čerpadlo uzavřela žalobkyně kupní smlouvu (došlo tím k akceptaci nabídky na jeho koupi). Žalobkyně se tak stala vlastníkem technologie [žalovaný 1) své tvrzení o vlastnickém právu k technologii neprokázal]. Zabudováním do nemovitosti žalované 2) se tepelné čerpadlo stalo její součástí a vlastnické právo přešlo na žalovanou 2). Žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, které na její úkor vzniklo tím, že zaplatila kupní cenu technologie. Žalovaný 1) není v řízení pasivně legitimován, neboť není vlastníkem nemovitosti (proto vůči němu soud žalobu zamítl), žalované 2) bylo žalobkyní plněno bez právního důvodu. Pohledávka žalovaného 1), jenž s žalobkyní spolupracoval (ze čtyř faktur vystavených za práci, kterou pro žalobkyni odvedl), uplatněná k započtení proti pohledávce žalobkyně, je nejistá a neurčitá (žalovaný ji přes poučení soudu nekonkretizoval a tyto faktury nejsou součástí účetnictví žalobkyně). Způsobilou pohledávkou k započtení je však pohledávka dlužného nájemného ve výši 46 788 Kč (za období od 1. 1. 2020 do 10. 5. 2020) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 27. 7. 2021 [kdy byl „soudu“ doručen kompenzační projev žalované 2) a pohledávky se střetly a v tomto rozsahu zanikly započtením]. Žalobě proti žalované 2) bylo proto vyhověno, vyjma započtené částky s kapitalizovaným úrokem (celkem 53 431,90 Kč). Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I a změnil ve výroku II tak, že žalobu ohledně částky 223 107,10 Kč proti žalované 2) zamítl (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II) a potvrdil doplňující usnesení o nákladech řízení vztahujících se k doplněnému výroku V, jenž odvoláním napaden nebyl (výrok III). Odvolací soud dospěl zčásti ke shodným skutkovým závěrům se soudem prvního stupně [že žalobkyně a žalovaná 2) podepsaly nájemní smlouvu, která nebyla naplněna; že v držení žalovaných je tepelné čerpadlo; že žalovaný 1) má pohledávky za žalobkyní; že žalobkyně částku za tepelné čerpadlo zaplatila]. Po zopakování dokazování listinnými důkazy před soudem prvního stupně předloženými žalovanými k otázce uzavření dohody o vyúčtování mezi žalobkyní a žalovaným 1) a žalobkyní k prokázání vlastnického práva k tepelnému čerpadlu však dospěl i k jiným skutkovým závěrům [že na žalovaného 1) zní cenová nabídka, faktura č. 2022109 (od dodavatele EKO street s. r. o.) na instalaci čerpadla, předávací protokol se soupisem provedených prací a zápis o předání díla, v nichž je uváděn jako objednatel či investor; že žalovaný 1) byl za spolupráci s žalobkyní odměňován formou záloh, příp. úhradou nějakých věcí; že v tabulce zaslané jednatelem žalobkyně žalovanému 1) s vyúčtováním za roky 2018 a 2019 a část roku 2020 je uveden i náklad za tepelné čerpadlo]. Odvolací soud dospěl k závěru (odlišnému od soudu prvního stupně), že žalobkyně (ač soudem poučena) neprokázala nabytí vlastnického práva k tepelnému čerpadlu, když skutečnost, že zaplatila zálohu na kupní cenu, není pro nabytí vlastnictví podstatná (kupní smlouvu ústní formou uzavřel a vlastnictví nabyl žalovaný 1). Vznikla jí tak pohledávka za žalovaným 1), která však zanikla započtením dohodou proti pohledávce žalovaného 1) na zaplacení odměny za práce jím pro žalobkyni vykonané, vyfakturované fakturami 1- 4/2019 (zpracovanými žalobkyní), uzavřenou v ústní formě, když z tabulky s vyúčtováním (zpracované rovněž žalobkyní) zaslané žalovanému e-mailem z 12. 2. 2020 bylo jasné, o jaké započítávané pohledávky se bude jednat (byly vymezeny dostatečně určitě) a byla projevena vůle obou stran, aby pohledávky zanikly započtením. Dalšími námitkami se proto nezabýval. II. Dovolání a vyjádření k němu Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž napadla výroky I a II. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od označené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázek hmotného a procesního práva, na nichž založil své rozhodnutí: „a) že žalobkyně neprokázala, že u dodavatele objednala čerpadlo, aniž byla soudy vyzvána k prokázání této skutečnosti; b) že odvolací soud učinil odlišný závěr od soudu prvního stupně o ústně uzavřené kupní smlouvě o převodu vlastnického práva k čerpadlu z dodavatele na žalovaného, aniž učinil jakékoli konkrétní skutkové zjištění kdy, kdo a kde jménem dodavatele a žalovaného projevil ústně shodnou vůli o převodu vlastnického práva k čerpadlu z dodavatele na žalovaného, o předání mu ho a o zaplacení kupní ceny žalovaným; c) odvolací soud nezopakoval výslech svědka Kroce, ač z něj dovodil závěr o uzavření ústní kupní smlouvy mezi žalovaným a dodavatelem čerpadla; d) odvolací soud přezkoumatelným způsobem nevyhodnotil okolnost, že žalobkyně dodavateli uhradila kupní cenu čerpadla v reakci na písemnou výzvu dodavatele jí adresovanou k úhradě kupní ceny, na čemž založil soud prvního stupně svá skutková zjištění a právní posouzení; e) rozhodnutí je překvapivé, neboť odvolací soud potvrdil zamítavý výrok prvoinstančního soudu vůči žalovanému z odlišného důvodu, že se žalovaný obohatil, pohledávka žalobkyně ale zanikla započtením, ačkoli žalobkyni s tímto jiným právním posouzením předem neseznámil; f) závěr odvolacího soudu o zániku pohledávky žalobkyně započtením vůči pohledávce žalovaného na základě ústní dohody o započtení nevyplývá z žádného skutkového zjištění odvolacího soudu, který neučinil žádná zjištění o tom kdy, kým a jaká dohoda o započtení byla uzavřena, resp. které pohledávky byly započítávány a v jaké části byly započteny; g) odvolací soud v závěru o ústní dohodě o zápočtu vyšel z výslechu žalovaného, aniž ho zopakoval; h) odvolací soud se nevyjádřil ke skutkovému zjištění (shodnému se soudem prvního stupně), že e-mailem z 23. 11. 2020 žal