33 Cdo 1367/2016 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1367/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2017 Spisová značka:33 Cdo 1367/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.1367.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Advokacie Smlouva o úschově Smlouva mandátní Dotčené předpisy:§ 10 odst. 2 obch. zák. § 14 odst. 5 předpisu č. 85/1996Sb. § 35 odst. 2 obč. zák. § 266 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 7. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.7.2017III.ÚS 2110/17prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.odmítnuto14.7.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1367/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně CHAZEP, a. s. se sídlem v Českých Budějovicích, Okružní 712, identifikační číslo 260 70 260, zastoupené Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, proti žalované Mgr. J. B., advokátce se sídlem v Českých Budějovicích, U Malše 1805/20, identifikační číslo 662 49 431, o zaplacení 150.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 130/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. října 2015, č. j. 22 Co 1028/2015-216, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. října 2015, č. j. 22 Co 1028/2015-216, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. února 2015, č. j. 30 C 130/2014-173, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 150.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 150.000 Kč od 18. 9. 2013 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. října 2015, č. j. 22 Co 1028/2015-216, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že žalobkyně uzavřela s „Advokátní kanceláří“ dne 29. 12. 2003 „Smlouvu o poskytování právní pomoci a služeb“, jejímž předmětem byl závazek advokátní kanceláře poskytovat žalobkyni komplexní právní pomoc za paušální smluvenou odměnu ve výši 20.000 Kč měsíčně. V dodatku č. 2 k této smlouvě uzavřeném dne 31. 3. 2011 smluvní strany uvedly, že „s ohledem na to, že jsou právní služby podle této smlouvy poskytovány klientovi oběma advokáty shora uvedené advokátní kanceláře, tak s účinností od 1. 4. 2011 se do záhlaví smlouvy doplňuje IČ, DIČ a bankovní spojení advokátky Mgr. J. F.“ (nyní B.) s tím, že „ostatní ujednání původní smlouvy zůstávají beze změn“; dodatek je podepsán JUDr. K. a žalovanou. Žalovaná a JUDr. K. (otec žalované) vykonávali advokacii ve sdružení založeném smlouvou o sdružení ze dne 1. 7. 2001; sdružení bylo rozpuštěno k 31. 3. 2010, což jeho účastníci konstatovali v dodatku č. 3 ke smlouvě o sdružení ze dne 15. 3. 2010. Žalobkyně nebyla o ukončení činnosti sdružení účastníky sdružení informována a nevěděla o něm. Advokátní kancelář zajišťovala pro žalobkyni i právní služby spojené s převodem souboru nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 31. 12. 2011, v níž bylo dohodnuto, že žalobkyně v postavení kupujícího složí druhou část kupní ceny ve výši 16.138.000 Kč do depozita advokáta JUDr. K., který se zavázal převést tuto část kupní ceny poníženou o daň z převodu nemovitostí prodávajícímu po splnění podmínek uvedených v kupní smlouvě, avšak neučinil tak. Částku 11.544.140,- Kč nepřevedl na účet prodávajícího, nýbrž ji použil ke svým soukromým účelům. Tuto skutečnost potvrdil v notářském zápisu ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. NZ 224/2012, N 252/2012, v němž uznal svůj dluh vůči žalobkyni v uvedené výši, vyjádřil souhlas s tím, že uvedený zápis je exekučním titulem s přímou vykonatelností dle § 274 písm. e/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (notářský zápis ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. NZ 224/2012, N 253/2012), a zřídil ve prospěch žalobkyně zástavní právo k souboru movitých věcí - sbírkám poštovních známek (notářský zápis ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. NZ 225/2012, N 254/2012). V řízení bylo dále zjištěno, že úkony související s převodem souboru nemovitostí činil za žalobkyni na katastrálním úřadu JUDr. K. podle generální plné moci ze dne 9. 2. 2012. Advokátní kancelář se žalobkyní komunikovala z e-mailových adres obou advokátů; některé e-maily odeslané z adresy žalované byly podepsány žalovanou, některé JUDr. K.. Z kopie internetových stránek z 30. 1. 2013 se podává, že žalovaná a JUDr. K. se stále prezentují jako společná advokátní kancelář pracující na principu sdružení. Z faktur, které žalobkyni za poskytování právních služeb vystavovala „Advokátní kancelář“, bylo zjištěno, že fakturované částky jsou účtovány ve prospěch účtu JUDr. K., který je uveden ve Smlouvě o poskytování právní pomoci a služeb; od dubna 2011 byl na základě dodatku č. 2 k uvedené smlouvě místem určení účet žalované. V řízení nebylo mezi účastníky sporné, že žalobkyni vznikla škoda, a nebyla zpochybněna její výše ani příčinná souvislost. Soudy se proto zabývaly pouze otázkou odpovědnosti za vzniklou škodu. Na podkladě shora uvedených zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná a JUDr. K. byli vůči žalobkyni ze všech úkonů právních služeb poskytovaných podle Smlouvy o poskytování právní pomoci a služeb uzavřené dne 29. 12. 2003, ve znění dodatků č. 2 a 3, zavázáni a odpovědni společně a nerozdílně. Protože smlouva o advokátní úschově peněz byla uzavřena (byť pouze ústně) v rámci právního vztahu ze Smlouvy o poskytování právní pomoci a služeb, je při posouzení odpovědnosti za škodu způsobenou zpronevěřením uschovaných peněz na místě přihlédnout k obsahu hlavního smluvního závazku, na jehož základě byly žalobkyni poskytovány právní služby. Smlouva o poskytování právní pomoci a služeb byla s žalobkyní uzavřena v době, kdy žalovaná a JUDr. K. vykonávali advokacii v rámci sdružení a smluvní odměna byla sjednána paušálně pro advokátní kancelář bez ohledu na to, který advokát poskytne konkrétní úkon právní služby. Skutečnost, že sdružení zaniklo, se v právním vztahu založeném Smlouvou o poskytování právní pomoci a služeb neprojevila, neboť žalovaná, ani JUDr. K., žalobkyni o zániku sdružení neinformovali, ani v tomto směru neiniciovali změnu smlouvy. To, že žalobkyni právní služby poskytovali oba advokáti, pak vyplývá přímo textu dodatku č. 2 ke Smlouvě o poskytování právní pomoci a služeb („právní služby podle této smlouvy jsou poskytovány oběma advokáty shora uvedené advokátní kanceláře“). V dodatku č. 2 žalovaná a JUDr. K. zcela jasně a určitě projevili vůli zachovat dosavadní režim poskytování právních služeb žalobkyni jako před zánikem sdružení, tedy včetně paušální odměny pro oba advokáty a za společné a nerozdílné odpovědnosti („ostatní ujednání původní smlouvy zůstávají beze změn“). V době, kdy došlo ke zpronevěře uschovaných peněz, vykonávali žalovaná a JUDr. K. advokacii jako dva samostatní advokáti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a/ zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jako „zákon o advokacii“), avšak vůči žalobkyni vystupovali na základě Smlouvy o poskytování právní pomoci a služeb podle § 14 odst. 5 zákona o advokacii. Významným z hlediska právního posouzení věci soud prvního stupně shledal, že žalovaná a JUDr. K. jsou osoby blízké, že ke komunikaci s žalobkyní používali obě své e-mailové adresy, což potvrzuje úzkou vzájemnou spolupráci žalované s JUDr. K., že i po zániku sdružení ponechali na svých internetových stránkách označení společné advokátní kanceláře a společné označení z dob činnosti sdružení používali na razítkách i hlavičkovém papíře, že žalobkyně zasílala odměnu za právní služby na účet žalované a že žalovaná se, byť s žalobkyní v souvislosti s koupí nemovitostí nejednala osobně, podílela přinejmenším na přípravě listin a podkladů. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem byla žalobkyně po celou dobu v dobré víře, že může právní služby požadovat po obou advokátech a že se případného nároku z titulu odpovědnosti za škodu domůže po kterémkoliv z nich. Odvolací soud právním závěrům soudu prvního stupně nepřisvědčil. Uzavřel, že společná a nerozdílná odpovědnost žalované za škodu způsobenou JUDr. K. nevyplývá ani z ustanovení § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“), ani z § 14 odst. 5 či § 24 odst. 1 zákona o advokacii, popř. z § 10 odst.