33 Cdo 1551/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1551/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 11. 2022 Spisová značka:33 Cdo 1551/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1551.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:1. 2. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 425/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1551/2022-161 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému P. B., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem Příbram, náměstí T. G. Masaryka 142, o zaplacení 279 947 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 17 C 105/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 21 Co 243/2021-136, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 761,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky JUDr. Kateřiny Perthenové. Odůvodnění: Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2021, č. j. 17 C 105/2020-105, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 239 723 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 244 853 Kč ve výši 10 % ročně od 17. 2. 2020 do 25. 2. 2020, kapitalizovaným částkou 544,12 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 239 723 Kč ve výši 10 % ročně od 26. 2. 2020 do zaplacení, a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 40 224,33 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 12. 2021, č. j. 21 Co 243/2021-136, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 17. 12. 2017 smlouvu o revolvingové zápůjčce, na jejímž základě žalovaný obdržel od žalobkyně 110 000 Kč a zavázal se tuto částku spolu s úrokem vrátit v 60 měsíčních splátkách ve výši každé splátky 5 130 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil 123 120 Kč, nicméně z důvodu jeho prodlení s úhradou měsíčních splátek žalobkyně ke dni 6. 1. 2020 zesplatnila celou zápůjčku. Po právní stránce odvolací soud dovodil, že žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tudíž se na smluvní vztah účastníků neuplatní zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Vzhledem k tomu, že k uzavření smlouvy o zápůjčce a prodlení žalovaného s plněním této smlouvy došlo před 24. 4. 2020, neuplatní se na vztah účastníků ani tzv. covidová ochrana podle § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19. Neshledal relevantní námitku žalovaného, že nastala rozvazovací podmínka účinnosti smlouvy o zápůjčce a uzavřel, že k jejímu naplnění podle bodu 1.5 smlouvy o zápůjčce nedošlo. Přisvědčil soudu prvního stupně, který výši sjednaných úroků a smluvních pokut neshledal v rozporu s dobrými mravy. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně pokládá rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a navrhla zamítnutí dovolání. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na přípustnost dovolání žalovaný usuzuje z toho, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení jednotlivých otázek hmotného a procesního práva, které specifikuje společně s konkrétními dovolacími důvody, přičemž má za to, že odvolací soud tyto otázky vyřešil nesprávně. Prosazuje, že napadeným rozhodnutím a postupem soudů obou stupňů byla porušena jeho základní práva, zejména právo na spravedlivý proces, s tím, že podle judikatury Ústavního soudu jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a o. s. ř., v důsledku čehož je splněna podmínka přípustnosti dovolání (v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 1113/16). Důvodnost dovolání dovolatel spatřuje v tom, že (i) smlouva o zápůjčce zanikla z důvodu rozvazovací podmínky účinnosti stanovené v bodu 1.5 smlouvy o zápůjčce, neboť žalobkyně nezaslala žalovanému oznámení o schválení zápůjčky do 60 dnů ode dne uzavření smlouvy, (ii) smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť žalovaný ji uzavřel v postavení spotřebitele a jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr, při jehož poskytnutí žalobkyně nedodržela požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, tj. řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a smlouva o zápůjčce nesplňuje zákonné náležitosti, (iii) smlouva o zápůjčce je tzv. formulářovou smlouvou uzavřenou adhezním způsobem dle § 1798 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a žalovaný byl při jejím uzavírání v postavení slabší strany, (iv) úrok ze zápůjčky je sjednán neplatně a (v) smluvní pokuta je sjednána neplatně, resp. měla být moderována dle § 2051 o. z. Dovolání není přípustné. Odvolací soud po právní stránce učinil následující závěry: (i) žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy o zápůjčce jednoznačně jako podnikatel a není žádných pochyb o tom, že šlo o podnikatelskou zápůjčku (zápůjčka byla poskytnuta pro účely podnikání žalovaného), proto neaplikoval ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, (ii) k naplnění rozvazovací podmínky podle bodu 1.5 smlouvy o zápůjčce nedošlo a (iii) smluvní úrok i smluvní pokuta nebyly ujednány v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný sice zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce ze dne 17. 12. 2017 je platným právním jednáním, činí tak ale za užití argumentace založené výlučně na nesouhlasu se zjištěným skutkovým stavem. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že jeho vůle nesměřovala k uzavření podnikatelské zápůjčky, nýbrž – i když je podnikatel – chtěl uzavřít úvěr spotřebitelský, což nesprávným postupem soudu nemohl v řízení dále prokazovat. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Předloženou argumentací se žalovaný domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a bez významu jsou tak jeho početné odkazy na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu vztahující se k rozlišení, zda fyzická osoba uzavírá smlouvu jako podnikatel nebo jako spotřebitel a k požadavkům na rozložení důkazního břemene ohledně prokazování tvrzených skutečností. Dovolací soud nesdílí přesvědčení žalovaného, že nalézací soudy dostatečně neobjasnily, proč na žalovaného nahlížely v daném smluvním vztahu jako na podnikatele. Argumentace žalovaného, že zapůjčené finanční prostředky následně využil v rozporu s tím, jak byl účel zápůjčky sjednán ve smlouvě, je irelevantní. Obdobně námitka, jíž prosazuje, že došlo k uplatnění rozvazovací podmínky účinnosti smlouvy o zápůjčc