33 Cdo 1636/2008 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1636/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2010 Spisová značka:33 Cdo 1636/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1636.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Splatnost pohledávky Dotčené předpisy:§ 517 odst. 1 obč. zák. § 563 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 1. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 04.11.2011II.ÚS 1049/11JUDr. Jiří Nykodýmodmítnuto12.15.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1636/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré věci žalobkyně M. R. (dříve H.), zastoupené JUDr. Vladimírem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, proti žalovaným 1) S. Š., zastoupené JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 1, a 2) K. B. (dříve Š.), o zaplacení úroků z prodlení, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 C 1916/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2007, č.j. 24 Co 23/2007-192, takto: I. Dovolání proti části výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2007, č.j. 24 Co 23/2007-192, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. února 2004, č. j. 9 C 1916/2001-61, ve vztahu k prvé žalované tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 10% úroku z prodlení z částky 710.000,- Kč od 30. 11. 2000 do 27. 8. 2002, 6% úroku z prodlení z částky 573.333,- Kč od 28. 8. 2002 do 4. 3. 2005 a 6% úroku z prodlení z částky 136.667,- Kč od 28. 8. 2002 do zaplacení, a proti části výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2007, č.j. 24 Co 23/2007-192, jíž byl ve vztahu k druhé žalované změněn rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. února 2004, č. j. 9 C 1916/2001-61, tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 10% úroku z prodlení z částky 150.000,- Kč od 30. 11. 2000 do 29. 5. 2002, a 4,5% úroku z prodlení z téže částky od 9. 5. 2003 do 10. 10. 2004, se zamítá. II. Dovolání proti výrokům rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2007, č.j. 24 Co 23/2007-192, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení se odmítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. února 2004, č. j. 9 C 1916/2001-61, uložil prvé žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 710.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 30. 11. 2000 do zaplacení do 6 měsíců od právní moci rozsudku; žalobu na zaplacení dalšího 5% úroku z prodlení z této částky zamítl (výrok I.). Dále uložil druhé žalované, aby zaplatila žalobkyni ve stejné lhůtě částku 150.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 30. 11. 2000 do zaplacení, a žalobu, jíž se žalobkyně domáhala proti této žalované dalšího 5% úroku z prodlení z uvedené částky, zamítl (výrok II.). Výroky III. a IV. pak rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. července 2004, č. j. 24 Co 251/2004-115, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že ve vztahu k prvé žalované „se žaloba zamítá co do částky 136.667,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 30. 11. 2000 do zaplacení a dále co do úroků z prodlení ve výši 10% z částky 573.333,- Kč od 30. 11. 2000 do 27. 8. 2002 a dále co do úroků z prodlení ve výši 6% z částky 573.333,- Kč od 28. 8. 2002 do zaplacení“ (výrok I.). Ve vztahu ke druhé žalované změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu „co do úroků z prodlení ve výši 10% z částky 150.000,- Kč od 30. 11. 2000 do 29. 5. 2002 a dále co do úroků z prodlení ve výši 4,5% z částky 150.000,- Kč od 30. 5. 2002 do zaplacení“ (výrok II.). Výrokem III. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně „ve vyhovující části výroku I. a ve vyhovující části o úrocích z prodlení ve výroku II.“ potvrdil a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. listopadu 2006, č. j. 33 Odo 1384/2004-142, odmítl dovolání žalobkyně proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. července 2004, č. j. 24 Co 251/2004-115, a zrušil jej v měnících výrocích I. a II. a ve výroku IV. o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Na základě 143 odst. 1 písm. b), § 145 odst. 3, § 149 odst. 2 věty třetí a § 511 odst. 1 obč. zák. vyložil, že žalobkyně byla oprávněna požadovat splnění celého společného závazku po kterémkoli z dlužníků, t. j. jak vůči prvé žalované, tak vůči dědicům zůstavitele. Poměr, v jakém dědici nabyli dědictví, může mít význam jedině pro způsob, jakým se vzájemně vypořádají poté, co bude část závazku připadající na zůstavitele splněna (např. pokud by prvá žalovaná splnila celý dluh, měla by podle poměru dědických podílů nárok na úhradu třetiny z toho, co připadalo na podíl zůstavitele, proti druhé žalované a na úhradu třetiny proti nezletilé M. Š.). Na místě bylo aplikovat § 145 odst. 3 a nikoliv § 149 odst. 2 obč. zák. V otázce počátku prodlení žalovaných shodně s odvolacím soudem souhlasil s názorem, že žalované byly povinny plnit prvního dne poté, kdy je o to žalobkyně požádala, neboť doba splnění nebyla dohodnuta ani stanovena, a že k tomuto okamžiku, kdy byly o plnění požádány, se váže počátek jejich prodlení. V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. mu ovšem dovolací soud vytkl, že nepřihlédl k tomu, že z přednesů stran při jednání soudu prvního stupně dne 13. listopadu 2003 se podává, že žalobkyně a prvá žalovaná spolu jednaly bezvýsledně o smírném řešení již v průběhu dědického řízení, přičemž ve spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. D 1567/99, týkajícího se vypořádání dědictví po zemřelém H. Š., je založen (na č. l. 32) dopis tehdejšího právního zástupce žalobkyně Mgr. Jana Hynšta. z 1. 11. 1999, který se jménem žalobkyně „připojil k projednání dědictví“ s pohledávkou za zůstavitelem ve výši 660.000,- Kč za prodej rodinného domu ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Dědičky zůstavitele (žalované) tuto pohledávku neuznaly (viz protokol o jednání u notářky JUDr. Zdeňky Vyhnalové dne 8. února 2000, č. l. 104) a přesto, že není k dispozici jednoznačný důkaz o tom, kdy byly vyzvány k zaplacení dluhu a v jaké lhůtě tak měly učinit, je zřejmé, že svůj požadavek na plnění uplatnila žalobkyně dříve, než podala žalobu, a že tento požadavek došel (ve smyslu § 45 odst. 1 obč. zák.) do sféry žalovaných, neboť o něm následně bylo mezi účastnicemi (byť bezvýsledně) jednáno. Jelikož tyto zjištěné skutečnosti odvolací soud při hodnocení důkazů pominul - ač byly pro určení okamžiku prodlení žalovaných podstatné - není závěr odvolacího soudu, že žalobkyně vyzvala žalované k plnění až doručením žaloby, založen na hodnocení důkazů odpovídajícím § 132 o. s. ř.; dovolací soud dospěl k závěru, že mimo naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je dán i dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Krajský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 1. listopadu 2007, č. j. 24 Co 23/2007-192, zrušil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo ve výroku I. rozhodnuto o povinnosti první žalované zaplatit částku 573.333,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4% z částky 573.333,- Kč od 28. 8. 2002 do 4. 3. 2005 a s úrokem z prodlení ve výši 10% z částky 573.333,- Kč od 5. 3. 2005 do zaplacení, a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.), zrušil jej ve výroku II. o povinnosti druhé žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 5,5% z částky 150.000,- Kč od 30. 5. 2002 do 8. 5. 2003 a úrok z prodlení ve výši 10% z částky 150.000,- Kč od 11. 10. 2004 do zaplacení, a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok II.), v části výroku I., jíž bylo rozhodnuto o povinnosti první žalované zaplatit částku 136.667,- Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 710.000,- Kč od 30. 11. 2000 do 27. 8. 2002, s 6% úrokem z prodlení z částky 573.333,- Kč od 28. 8. 2002 do 4. 3. 2005 a s 10% úrokem z prodlení z částky136.667,- Kč od 28. 8. 2002 do zaplacení, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení 10% úroku z prodlení z částky 710.000,- Kč od 30. 11. 2000 do 27. 8. 2002, 6% úroku z prodlení z částky 573.333,- Kč od 28. 8. 2002 do 4. 3. 2005 a 6% úroku z prodlení z částky 136.667,- Kč od 28. 8. 2002 do zaplacení, přičemž povinnost k plnění první žalované stanovil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok IV.). Dále rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II., jíž byla druhé žalované uložena povinnost zaplatit 10% úrok z prodlení z částky 150.000,- Kč od 30. 11. 20