33 Cdo 183/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 183/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2022 Spisová značka:33 Cdo 183/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.183.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Sleva z ceny Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 648 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 9. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2589/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 183/2022-452 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce M. Š., bytem XY, zastoupeného Mgr. Radkou Prokopcovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, proti žalované EKOSTAV Novotný s.r.o., zastoupené Mgr. Davidem Pohořalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 44/10, o zaplacení 269.857,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 310/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2021, č. j. 30 Co 41/2021-419, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se po žalované nejprve domáhal, aby coby zhotovitelka opravila vady díla (fasády na rodinném domě čp. XY v XY), in eventum mu zaplatila částku 168.000,- Kč (na kterou vyčíslil cenu opravy K. H.). Po vyčíslení ceny opravy soudním znalcem změnil žalobu tak, že požaduje již pouze zaplacení 269.857,- Kč. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud právního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 9. 2020, č. j. 16 C 310/2016-327, uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 269.857,- Kč, zaplatit mu na náhradě nákladů řízení 256.578,- Kč a nahradit státu náklady ve výši 26.686,- Kč. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. 30 Co 41/2021-419, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba o zaplacení 177.857,- Kč zamítá, ve zbývající části 92.000,- Kč ho potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce jako objednatel a žalovaná jako zhotovitel uzavřeli v září 2013 ústní smlouvu o dílo, na základě které se žalovaná zavázala provést pro žalobce dílo spočívající v zateplení fasády rozestavěného rodinného domu č. p. XY ve XY ulici ve XY, a žalobce se zavázal zaplatit žalované cenu díla ve výši 230.000,- Kč včetně DPH. Dílo bylo prováděno v říjnu a listopadu 2013, kdy bylo i předáno. Bezprostředně po předání díla se začaly objevovat vady fasády (praskliny způsobené nedodržením montážního návodu pro systémy ETIC PROFI), které žalobce u žalované reklamoval 20. 9. 2015; existence vad byla prokázána znaleckým posudkem Ing. Luboše Betáka, znalce z oboru stavebnictví – stavby obytné. Žalovaná vady (povahou odstranitelné) bez zbytečného odkladu neodstranila, vada díla se stala tzv. subjektivně neodstranitelnou a žalobci vzniklo právo na slevu z ceny díla (§ 644 a 646 odst. 2 a § 648 obč. zák. a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“ a § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele). Nesprávným shledal odvolací soud postup soudu prvního stupně při určení přiměřené slevy z ceny díla. Konstatoval, že slevu nelze ztotožnit s částkou, která by byla (podle znaleckého posudku) potřebná na odstranění vad díla a čítá 269.857 Kč včetně DPH, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně. Takový postup „neodpovídá smyslu a účelu slevy, ani ustálené judikatuře, která se ke slevě vztahuje, a svědčí o nedostatečném odlišení slevy z ceny díla od náhrady škody“ (sleva z ceny díla by byla vyšší než sama cena díla). Odpovědnost za vady díla je nutné odlišit od odpovědnosti za škodu. Poté, kdy odvolací soud doplnil skutková zjištění nezbytná z hlediska přiměřenosti slevy, uzavřel, že na 24,2 m2 (tj. na 7 procentech) z celkových 327,57 m2 zhotovené fasády (konkrétně na západní fasádě garáže) jsou vady (praskliny fasády) takového charakteru, že fasáda je zde nefunkční z hlediska ochrany před povětrnostními vlivy a termoizolačních vlastností; k jejich odstranění a pro dosažení plné přilnavosti zateplovacího systému k cihlovému podkladu a správné kotvení minerální tepelné izolace je třeba stržení zhotovené fasády včetně tepelné izolace. Vady (praskliny) se vyskytují i na zbylé ploše fasády, zde pouze kolem oken a dveří; u nich k případnému odstranění stačí „přestěrkování“, tedy nové nanesení stěrkové hmoty na původní finální omítku, vpravení výztužné tkaniny do stěrkové hmoty, penetrace a provedení finální omítky. Vady západní stěny garáže odůvodňují slevu ve výši 7 procent z ceny díla. Vady zbývající plochy zhotovené fasády jsou méně závažné, avšak snižují funkční vlastnosti zateplení a představují podstatnou estetickou vadu. Odůvodňují slevu ve výši další cca jedné třetiny (resp. 33 procent) z původně sjednané ceny. Odvolací soud považoval za přiměřenou slevu ve výši 40 procent sjednané ceny díla (230.000 Kč) a vyčíslil ji částkou 92.000 Kč. Přihlédl přitom k povaze a rozsahu vady vzhledem ke sjednané ceně díla, k dalšímu možnému způsobu a rozsahu užívání věci a ke snížení funkčních vlastností díla a jeho estetické hodnoty. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Odvolacímu soudu v první řadě vytýká, že provedl tak rozsáhlé dokazování, že v podstatě nahradil činnost soudu prvního stupně, a že důsledně nereflektoval vliv koncentrace řízení. Oproti názoru, že podle § 213 odst. 4 o. s. ř. je na zvážení odvolacího soudu, zda provede dokazování i tehdy, pokud jsou splněny podmínky podle věty za středníkem citovaného ustanovení, který konstantně (a podle dovolatele nesprávně) zastává Nejvyšší soud (viz např. usnesení ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4093/2013, nebo rozsudky ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3323/2008, ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011, ze dne 30. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3894/2010, ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1453/2010, ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 130/2013), dovolatel prosazuje, že z ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že odvolací soud dokazování doplní, jen pokud nenastala situace vymezená větou za středníkem, kdy předchozí „neplatí“. Dovolatel je přesvědčen, že v posuzované věci odvolací soud dokazování doplňovat neměl, měl respektovat úlohu soudu prvního stupně a uložit doplnění dokazování jemu. Požaduje, aby dovolací soud svou dosavadní judikaturu v tomto ohledu revidoval a otázku možnosti doplnit dokazování odvolacím soudem posoudil nyní jinak. Další s tím spojenou otázku, na kterou má dovolací soud nyní nahlížet jinak, je vnímání „zásady dvojinstančnosti civilního soudního procesu“. Dovolatel nesouhlasí s tím, jak tuto zásadu reflektuje především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, a na něj navazující aktuální judikatura dovolacího soudu reprezentovaná např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2832/2011, která dovozuje, že právní úpravou a judikaturou byl význam zásady dvojinstančnosti řízení do určité míry překonán. Je přesvědčen, že jde o jednu ze základních zásad soudní ochrany a její význam nelze - jak učinil odvolací soud - podcenit. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2957/2020, pak dovolatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí; odvolací soud znalecký posudek, resp. jeho doplnění, vyhodnotil způsobem, který není přezkoumatelný a není v napadeném rozsudku náležitě zdůvodněn. Stejně tak nepřezkoumatelná je podle dovolatele úvaha odvolacího soudu o výši přiznané slevy. V tomto směru dovolatel předkládá vlastní úvahy o přiměřenosti slevy z ceny díla a prosazuje, že jedná-li se o dílo bezcenné, tak jak tomu bylo v posuzovaném případě, má mít objednatel možnost dosáhnout plné náhrady nákladů účelně a předvídatelně vynaložených na odstranění vady, i když převyšují samotnou cenu díla. Dovolávaje se rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1591/2011, dovolatel namítá nepředvídatelnost a překvapivost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu; je přesvědčen, že tím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, jak se podává z judikatury Ústavního soudu (usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, nebo ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1600/2015). Připomíná, že předvídatelným může být pouze takové rozhodnutí, kterému předchází předvídatelný postup v řízení; účastník musí mít možnost uvést významné skutečnosti a navrhnout k jejich prokázání důkazy. Úvahy sou