33 Cdo 206/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 206/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2025 Spisová značka:33 Cdo 206/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.206.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Výklad projevu vůle Spotřebitel Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 37 odst. 1 obč. zák. § 39 obč. zák. § 56 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.12.2025I.ÚS 3681/25 Dita Řepková Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 206/2025-421 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. F., zastoupeného Mgr. Miroslavem Němcem, advokátem, se sídlem v Plzni, Borská 588/13, proti žalované ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458 (identifikační číslo osoby 455 34 306), zastoupené Mgr. Evou Novákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/13, o zaplacení 70 985 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 156/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 8. 2024, č. j. 23 Co 185/2024-360, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 130,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Evy Novákové, advokátce. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou dne 1. 6. 2023 domáhal po žalované zaplacení 72 615 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které na jeho úkor získala plněním z neplatné pojistné smlouvy. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 3. 2024, č. j. 18 C 156/2023-278, výrokem I zastavil řízení co do 1630 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z této částky od 27. 5. 2023 do 15. 6. 2023, výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 6 520 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, výrokem III zamítl žalobu co do 64 465 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 72 615 Kč od 27. 5. 2023 do 15. 6. 2023 a z částky 70 985 Kč od 16. 6. 2023 do zaplacení a výrokem IV přiznal žalované na náhradě nákladů řízení 41 399,55 Kč k rukám její zástupkyně Mgr. Evy Novákové. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 8. 2024, č. j. 23 Co 185/2024-360, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II tak, že žalobu o 6 520 Kč zamítl, a odvoláním napadeném výroku III ho potvrdil; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce (jako pojistník a hlavní pojištěný) a žalovaná (jako pojistitel) uzavřeli dne 1. 7. 2010 pojistnou smlouvu o životním pojištění FORTE č. 1302460676 (dále jen „Smlouva“), kterou byl pojištěn nejenom žalobce, ale i jeho tři děti a manželka. Přílohou k pojistné smlouvě byly všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění, zvláštní pojistné podmínky pro životní pojištění FORTE a doplňkové pojistné podmínky. Pojistné bylo stanoveno částkou 815 Kč měsíčně. Pro hlavního pojištěného bylo sjednáno životní pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistnou částkou 500 000 Kč, pro případ trvalých následků s pojistnou částkou 700 000 Kč a denní odškodné pro případ léčení úrazu; pro další pojištěné osoby pak pojištění pro případ smrti s pojistnou částkou 500 000 Kč, pro případ trvalých následků úrazu s pojistnou částkou 500 000 Kč a denní odškodné pro případ léčení úrazu. Smlouvu sjednával zprostředkovatel M. F. (otec žalobce). Žalobce byl k uzavření Smlouvy motivován obavou, že v případě pojistných událostí nebude mít rodina dostatek finančních prostředků na splacení hypotéky. Počátek pojištění byl stanoven na 1. 7. 2010 a konec na 1. 7. 2052. Zprostředkovatel M. F. ve formuláři k uzavírané smlouvě uvedl, že zákazník (žalobce) nepožaduje uzavřít smlouvu o investičním zprostředkování. V průběhu pojištění žalovaná žalobce informovala o stavu Smlouvy a sdělila mu, že parametry Smlouvy má nastaveny tak, že veškeré jím zaplacené pojistné se spotřebuje na krytí sjednaných rizik a nákladů spojených s existencí pojištění. Dále žalovaná žalobci sdělila (prokazatelně nejdříve dopisem z 18. 2. 2017), že mu z pojištění nevzniká nárok na odkupné. Soud neuvěřil žalobci, že neměl o Smlouvě bližší vědomost, že neví, proč ji uzavřel právě s žalovanou, ani které dokumenty podepisoval. Vzal za prokázané, že žalobce měl při uzavření Smlouvy vědomost o tom, co je a co naopak není jejím předmětem, tedy byl seznámen s rozsahem pojištění, pojistnými podmínkami a veškerými informacemi pro zájemce o pojištění; o investování neprojevil zájem (jeho zájem o investice nebyl prokázán ani výpovědí svědka M. F., který jako zprostředkovatel pojištění při sjednávání Smlouvy podal žalobci standardní informace, investice s ním neřešil a Smlouvu nerevidoval). Žalobce hradil pojistné od 8. 6. 2010 do 20. 9. 2021, na pojistném zaplatil celkem 110 840 Kč a žalovaná mu poskytla na pojistných plněních celkem 42 300 Kč. Žalobce od Smlouvy odstoupil podáním, které bylo žalované doručeno 9. 12. 2021; Smlouva zanikla k 1. 2. 2022. Na podkladě uvedených zjištění odvolací soud nepřisvědčil soudu prvního stupně, že Smlouva je (absolutně) neplatná pro neurčitost (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013; dále jen „obč. zák.“), když z ní nebylo zřejmé, jak budou platby pojistného rozděleny na rizikové pojištění a na investiční strategii (tj. jak byla stanovena struktura pojištění) a jaké jsou správní a inkasní náklady a alokační poplatky. Na rozdíl od soudu prvního stupně se odvolací soud – s odkazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1783/11, a ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2124/14, – zabýval výkladem projevu vůle smluvních stran při uzavírání Smlouvy a dospěl k závěru, že byť žalovaná použila formulář pojistných smluv investičního životního pojištění FORTE, nelze dovodit, že účastníci sjednali investiční životní pojištění, jelikož vůle žalobce, kterou žalovaná akceptovala, směřovala pouze k pojištění konkrétně vymezených rizik bez aktivace spořící složky; Smlouva kryla rizika celé rodiny v rozsahu souhrnu pojistných částek 6 210 000 Kč za celkem 14 pojištění. Řečeno jinak, cílem (úmyslem) obou smluvních stran bylo sjednání pouze pojistné ochrany, neboť žalobce neměl (a neprojevil) zájem o spoření ani v podobě kapitálového životního pojištění s garantovaným výnosem, ani investiční životní pojištění s potencionálně vyšším výnosem. Uvedl, že takový výklad Smlouvy je podpořen i tím, že samy smluvní strany považovaly Smlouvu za platnou, chovaly se podle ní a své smluvní závazky po dobu jejího trvání (11 let) řádně plnily. Odvolací soud uzavřel, že usuzuje-li žalobce na neplatnost Smlouvy z toho, že neznal podstatné údaje, konkrétně výši částek (poplatků), které měla žalovaná strhávat z pojistného za účelem investování, pomíjí, že bylo-li sjednáno pouze rizikové pojištění, vyčerpalo se hrazené pojistné na krytí pojistných rizik a nedocházelo k realizaci investic; je tudíž bez právního významu, jakým způsobem žalovaná se zaplaceným pojistným nakládala, tj. jaká je výše jejích poplatků. Vůle žalobce zajistit platbu hypotéky pro případ pojistné události byla respektována. Odvolací soud akcentoval, že upřednostnil výklad právního jednání, který nezakládá jeho neplatnost, a že smluvní strana si musí být vědoma své odpovědnosti ve smluvních vztazích a nemůže smlouvy uzavírat a později namítat jejich neplatnost dle vlastní vůle. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že „byť podle ustálené judikatury dovolacího soudu je pro posouzení neplatnosti právního jednání pro rozpor se zákonem rozhodný okamžik uskutečnění právního jednání, odvolací soud posuzoval neplatnost pojistné smlouvy s ohledem na později vzniklé okolnosti“. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pojistná smlouva je platná, a namítá, že odvolací soud k němu dospěl na základě nesprávného dílčího předpokladu, že vůle smluvních stran nesměřovala ke sjednání investičního životního pojištění, nýbrž čistě rizikového pojištění, jehož smyslem bylo zajistit platbu hypotéky pro případ pojistných událostí. Prosazuje, že s žalovanou uzavřel investiční životní pojištění, což se podle něho podává jak formuláře návrhu na uzavření pojistné smlouvy, tak z jejího textu, resp. textu ZPP. Nesouhlasí ani se zjištěním, že ho žalovaná pravidelně informovala o tom, že vešker