33 Cdo 2225/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2225/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2025 Spisová značka:33 Cdo 2225/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.2225.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Spotřebitel Dotčené předpisy:§ 2169 odst. 1 o. z. ve znění od 01.01.2014 do 05.01.2023 § 2169 odst. 2 o. z. ve znění od 01.01.2014 do 05.01.2023 § 510 odst. 1 o. z. ve znění od 08.10.2025 § 489 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:14. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2225/2023-124 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně E. M., zastoupené Mgr. Janem Varhaníkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 9, Škrábkových 896/1, proti žalované T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, identifikační číslo 64949681, zastoupené Mgr. Ing. Karlem Anderle, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, o 12.999 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 200/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, č. j. 18 Co 26/2023-97, t a k t o: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.323,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Karla Anderleho, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 10. 2022, č. j. 28 C 200/2022-68, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 12.999 Kč s úrokem z prodlení z titulu vrácení kupní ceny mobilního telefonu Apple iPhone SE 64 GB poté, co od kupní smlouvy pro její podstatné porušení žalovanou odstoupila; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 3. 2023, č. j. 18 Co 26/2023-97, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaná dne 3. 8. 2020 uzavřely kupní smlouvu, jejímž předmětem byl mobilní telefon Apple iPhone SE 64 GB za kupní cenu 12.999 Kč, jež byla rozložena do splátek. V souvislosti se zakoupeným zbožím došlo opakovaně k reklamaci, a to: - dne 3. 10. 2020, přičemž vada byla popsána jako vada reproduktoru a chrčení obou sluchátek; reklamace byla vyřízena pouze výměnou sluchátek, - dne 5. 6. 2021, s tím, že vada byla popsána jako špatná funkce reproduktoru, který i po zesílení nehrál dostatečně nahlas a chrčení sluchátek na basech; reklamace byla vyřízena výměnou sluchátka samotného telefonu, výměnou sluchátek a „vyčistěním zvukovodů“, - dne 27. 9. 2021 pro chrčení sluchátek při hlubokých tónech; reklamace vyřízena výměnou sluchátek, - dne 9. 3. 2022 pro vadu nabíjecího adaptéru (nabíječky); reklamace byla odmítnuta pro nedodání IMEI mobilního přístroje (mezinárodního identifikačního čísla mobilního zařízení), k němuž měl adaptér patřit, - dne 4. 4. 2022 pro nefunkční nabíjecí adaptér, reklamující současně uvedla, že se jedná o čtvrtou vadu, a proto od kupní smlouvy odstupuje. Reklamace byla vyřešena výměnou nabíjecího adaptéru, žalovaná současně uvedla, že odstoupení od smlouvy z důvodu vad příslušenství není možné. Dne 27. 4. 2022 bylo žalované odesláno odstoupení od kupní smlouvy spojené s předžalobní upomínkou, kterou zaslal právní zástupce žalobkyně jménem jejího syna A. T. M. s odkazem na plnou moc ze dne 20. 4. 2022 udělenou žalobkyní synovi za účelem odstoupení od kupní smlouvy. Odvolací soud po skutkové stránce souhlasil se zjištěním soudu prvního stupně, že tři ze čtyř uplatněných reklamací (nepočítaje v to zamítnutou reklamaci ze dne 9. 3. 2022) se netýkaly samotného mobilního telefonu, nýbrž jeho příslušenství, konkrétně sluchátek dodaných společně s telefonem a v jednom případě nabíjecího adaptéru. Reklamované vady (kromě té z 5. 6. 2021 – vnitřního reproduktoru) neznemožňovaly řádné užívání věci hlavní – tj. mobilního telefonu. V případě ostatních reklamací nebylo zjištěno, že by se popisované vady týkaly samotného mobilního telefonu (věci hlavní) a že by musely být řešeny jeho opravou; vždy došlo k výměně reklamovaných sluchátek, resp. nabíjecího adaptéru. Proti způsobu vyřízení reklamací žalobkyně nic nenamítala. Nedošlo k tomu, že by se na telefonu projevil současně větší počet vad (tři vady současně), ani nenastala situace, kdy by se stejná vada po provedené opravě věci hlavní objevila opakovaně; vadu odnímatelných sluchátek nelze považovat za vadu znemožňující řádné užívání samotného mobilního telefonu. Odvolací soud akcentoval, že příslušenství mobilního telefonu mohou tvořit různé doplňky, které lze k zařízení dokoupit samostatně, jež zvyšují uživatelský komfort. Mobilní telefon lze bezesporu užívat bez sluchátek, aniž by byla narušena jeho primární funkce, kterou je uskutečňování telefonních hovorů. Mimo to odvolací soud zdůraznil, že podle textu kupní smlouvy byl jejím předmětem pouze samotný mobilní telefon, a obdržela-li žalobkyně s telefonem i sluchátka, došlo k tomu nad rámec smlouvy. S odkazem na § 489, § 510 odst. 2 a § 2169 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neměl odvolací soud pochybnosti o tom, že odnímatelná sluchátka, jakož i adaptér, představují příslušenství, a nikoliv součást věci hlavní (mobilního telefonu). Vyskytla-li se na mobilním telefonu pouze v jednom případě vada (která byla odstraněna), nelze souhlasit s názorem žalobkyně, že opakované závady příslušenství mobilního telefonu ji opravňovaly k odstoupení od kupní smlouvy; neplatí totiž, že věc hlavní sdílí osud svého příslušenství. „Nefunkční“ odnímatelná sluchátka nelze postavit naroveň nefunkčnímu (vnitřnímu) reproduktoru mobilního telefonu, jelikož ten je zabudovanou součástí, a v případě jeho poruchy nelze telefon – na rozdíl od vadných sluchátek – řádně užívat. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) dovolání. Jeho přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), spojuje s řešením otázky dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešené a to, zda pro opakovaný výskyt vad příslušenství věci hlavní má spotřebitel právo podle § 2169 o. z. odstoupit od kupní smlouvy ve vztahu k věci hlavní (mobilnímu telefonu). Není srozuměna se závěry, že sluchátka dodaná s mobilním telefonem představují jeho příslušenství a že závada na nich nezpůsobuje nemožnost řádného užívání věci hlavní a při opakovaném výskytu vady na nich nevzniká kupující právo podle § 2169 odst. 2 o. z. odstoupit od kupní smlouvy ve vztahu k věci hlavní; nefunkčnost sluchátek lze stavět na roveň nefunkčnosti reproduktoru mobilního telefonu. Prosazuje názor, že veškerá práva a povinnosti týkající se věci hlavní se týkají i jejího příslušenství, což znamená, že kupující má práva z vadného plnění bez ohledu na to, zda se vada týká pouze příslušenství či věci hlavní. Předmětem plnění podle žalobkyně bylo dodání napájecího kabelu, adaptéru a sluchátek spolu s mobilním zařízením, tzn. včetně příslušenství. Na podporu své argumentace se žalobkyně dovolává směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. 5. 1999, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk za toto zboží, která pod pojmem „spotřebního zboží“ zahrnuje „de facto vše, co bylo v souladu se smlouvou spotřebiteli dodáno“ a tedy nerozlišuje příslušenství a věc hlavní. „Pokud odvolací soud, byť pro účely reklamace vad rozlišuje dodané zboží na hlavní zboží, vedlejší, příslušenství, event. součást, apod., dopouští se (ne)eurokomfortního výkladu definice zboží podle směrnice.“ Podle jejího přesvědčení vada příslušenství mohla mít (měla) svůj původ v závadě na věci hlavní, avšak tuto okolnost soudy nezjišťovaly (nebyla předmětem dokazování). S tímto odůvodněním dodolatelka navrhla, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobě zcela vyhoví. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále opět jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li