33 Cdo 2456/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2456/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:33 Cdo 2456/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.2456.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Ochrana spotřebitele Dotčené předpisy:§ 52 obč. zák. § 55 obč. zák. § 56 obč. zák. § 394 odst. 2 obch. zák. § 397 obch. zák. směrnice 93/13/EHS Kategorie rozhodnutí:B EU Zveřejněno na webu:24. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1512/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2456/2025-164 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Český spotřebitel s.r.o., se sídlem Praha 1, Haštalská 795/1, identifikační číslo osoby 01398491, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem Praha 2, Slezská 1297/3, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a.s., se  sídlem Praha 1, Malá Strana, Thunovská 192/27, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, o 118 622 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 76/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025, č. j. 29 Co 414/2024-125, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 635,10 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Petra Němce. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. 7. 2024, č. j. 14 C 76/2024-57, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 58 060,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 7. 2022 do zaplacení, co do částky 118 622 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení. 2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 13. 2. 2025, č. j. 29 Co 414/2024-125, změnil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 118 622 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 28. 7. 2022 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. 3. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2020, č. j. 33 EXE 1263/2021, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2021, č. j. 21 Co 313/2020-239, byla zastavena exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vedená pod sp. zn. 120 EX 1711/12 u soudního exekutora JUDr. Dalimila Miky, LL.M., na základě rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 16. 8. 2011, č. j. La 1548/11-18, coby exekučního titulu, a to z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně M. M. a žalovanou dne 28. 11. 2007 a na ní navazující rozhodčí smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, na základě které byl předchůdci žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Exekuce skončila vymožením pohledávky (žalované bylo vyplaceno 147 830,74 Kč) s tím, že předmětem odvolacího řízení zůstala částka, kterou úvěrový dlužník žalované uhradil před zahájením rozhodčího a exekučního řízení (118 622 Kč s příslušenstvím). 4. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že úvěrová smlouva obsahující řadu nepřiměřených ujednání, i rozhodčí smlouva jsou absolutně neplatné. K námitce promlčení uvedl, že je třeba vzít v úvahu, že šlo o dlouhodobý finanční vztah, přičemž dlužník jako slabší smluvní strana si nebyl dlouhou dobu vědom, že se žalovaná na jeho úkor obohacuje. S poukazem na judikatorní závěry Soudního dvora Evropské unie uvedené znamená, že nelze uplatnit takové promlčecí doby (v daném případě objektivní promlčecí dobu podle obchodního zákoníku), které by marně uplynuly dříve, než spotřebitel získá vědomost o svém ochuzení. Protože se o bezdůvodnosti jím poskytnutého plnění (s výjimkou částky 76 546 Kč s příslušenstvím) dozvěděl prokazatelně 27. 4. 2021, kdy došlo k zastavení exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu, pak od tohoto okamžiku začala plynout čtyřletá promlčecí doba. Žalovanou uplatněnou námitku promlčení proto neshledal opodstatněnou. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. 6. Odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od judikatury dovolacího soudu a Ústavního soudu a že zde jsou další dosud neřešené otázky, jež jasně plynou ze zákona, od něhož se odvolací soud odchýlil. Podané dovolání se týká posouzení otázky běhu promlčení podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Dovolatelka předkládá k posouzení následující otázky: 1) od kdy započne běžet lhůta k vydání bezdůvodného obohacení, jde−li o plnění na neplatnou smlouvu uzavřenou za účinnosti obchodního zákoníku; 2) je přípustné vztáhnout počátek běhu promlčecí doby až k okamžiku právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce, přestože ustanovení § 394 odst. 2 obch. zák. je lex specialis, užije se přednostně a přesně stanoví, že v případě plnění podle neplatné smlouvy počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy k plnění došlo; 3) zda - pokud bylo plnění na neplatnou smlouvu učiněno před zahájením exekučního řízení, jež se ho netýká - je dán nějaký procesní či jiný důvod, který by bránil podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení bez odkladu; lze se domáhat vrácení plnění uhrazeného dobrovolně před exekučním řízením a nikoliv čekat na jeho zastavení; kdy v takovém případě započne běh promlčecí doby; 4) zda - při užití zásady efektivity – může být vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení u plnění poskytnutého před zahájením exekučního řízení spojována až s právní mocí rozhodnutí o zastavení exekuce, přestože oprávněný z bezdůvodného obohacení znal všechny skutečnosti zakládající vznik bezdůvodného obohacení již dříve, nejpozději v okamžiku podání návrhu na zastavení exekuce, v němž všechny rozhodné skutečnosti tvrdil; od jakého okamžiku začne běžet promlčecí lhůta u takto uhrazeného dobrovolného plnění; 5) zda je závěr odvolacího soudu o neužití úpravy obecné promlčecí doby v § 397 obch. zák., kdy je třeba zkoumat subjektivní povědomí o objektivní okolnosti – vzniku bezdůvodného obohacení – ve vztahu k úpravě § 394 odst. 2 obch. zák. výkladem contra legem, který je při uplatňování zásady efektivity založené na výkladu Směrnic 2008/48/ES a 93/13/EHS výkladem nepřípustným, nemají-li směrnice přímé účinky, a zda je jejich uplatňování v přímém rozporu s textem a smyslem daného ustanovení nepřípustné; 6) zda se lze - v poměrech projednávané věci a při užití zásady efektivity − odklonit od úpravy § 408 odst. 1 obch. zák.; Odvolacímu soudu vytýká, že neaplikoval (speciální a komplexní) úpravu promlčení v obchodním zákoníku. Prosazuje, že u plnění hrazených úvěrovým dlužníkem dobrovolně před zahájením exekučního řízení nebyl žádný (ani procesní) důvod, který by bránil podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že teprve s právní mocí usnesení o zastavení exekuce mohla žalobkyně (popř. její právní předchůdce) důvodně podat žalobu, pokud se o tom, že došlo na úkor dlužníka k získání bezdůvodného obohacení a kdo je nabyl, dozvěděl nejpozději v době podání návrhu na zastavení exekuce. 7. Žalobkyně se k dovolání podrobně vyjádřila a navrhla, aby je Nejvyšší soud odmítl. III. Přípustnost dovolání 8. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 10. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Jde-li o otázku promlčení práva úvěrového dlužníka na vydání bezdůvodného obohacení uplatněného vůči poskytovateli úvěru, Nejvyšší soud se již vyjádřil