33 Cdo 2528/2023 – Nejvyšší soud

33 Cdo 2528/2023-155 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. L., zastoupeného JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15, proti žalovaným 1/ EPL Solar s. r. o., se sídlem ve Vestci, Vídeňská 172 (identifikační číslo 289 57 229), zastoupené Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Ruská 614/42, a 2/ PRAGOMETAL, spol. s r. o., se sídlem v Praze 10, U trati 402/12 (identifikační číslo 148 92 600), o 1.492.900 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 41 C 69/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2023, č. j. 21 Co 45/2023-131, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud Praha - západ (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. 12. 2022, č. j. 41 C 69/2022-113, zastavil řízení (výrok I), žalobci uložil nahradit žalované 1/ na nákladech řízení 48.480 Kč, ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2/ rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výroky II, III), a žalobci vrátil soudní poplatek ve výši 195.046 Kč (výrok IV). Pokud žalobce po zahájení řízení změní žalobu tak, že požaduje více, než čeho se původně domáhal, vyzve ho soud k doplacení soudního poplatku. Není-li poplatek – argumentuje soud prvního stupně – ve stanovené výši a lhůtě zaplacen, soud řízení v celém rozsahu zastaví, jestliže dosud nezačal jednat o věci samé. Usnesením ze dne 20. 3. 2023, č. j. 21 Co 45/2023-131, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I „v napadeném rozsahu, ve kterém bylo řízení zastaveno do částky 1.492.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně ode dne 12. března 2022 do zaplacení, představující smluvní pokuty podle čl. VI. odst. 2 Smlouvy o technickém poradenství a optimalizaci SW ze dne 3. května 2010 za porušení povinnosti 1/ žalované předat žalobci faktury na výrobu fotovoltaické energie za období leden 2018 až prosinec 2018 a k těmto pokutám připadající příslušenství“, a ve výrocích II až IV potvrdil; o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že řízení nelze podle § 9 odst. 4 písm. d/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), zastavit, pokud po zahájení projednání věci samé došlo k rozšíření žaloby. Jedná se o specifickou variantu k výjimce uvedené v § 9 odst. 4 písm. a/ zákona o soudních poplatcích. Dojde-li k rozšíření žaloby před tím, než soud začal jednat o věci samé, výjimka se neaplikuje a soud postupuje standardní výzvou podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Při nedoplacení poplatku soud „zastaví řízení o návrhu jako takovém, tedy nikoli jen co do rozšířené části“. Jednání o věci samé je spojeno s označením projednávané věci, sdělením předsedy senátu, že v této věci jednání zahajuje a s výzvou adresovanou přítomnému žalobci, aby přednesl žalobu nebo sdělil její obsah (§ 118 odst. 1 občanského soudního řádu). V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce vymezil otázky procesního práva, které podle jeho názoru nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a to 1) vymezení okamžiku, kdy soud začne jednat o věci samé, a 2) důsledek nedoplacení soudního poplatku za rozšíření žaloby. Podle dovolatele „jakýkoliv procesní úkon soudu, který procesní právo předvídá a upravuje, a který má vliv na zahájení, průběh nebo skončení řízení“, znamená zahájení jednání o věci samé. V případě nedoplacení soudního poplatku za rozšíření žaloby soud nezastaví řízení „jako celek“, ale jen v rozsahu, v níž byl žalobní petit rozšířen, protože zákonem stanovený následek se vztahuje ke konkrétnímu procesnímu úkonu účastníka (změně žaloby). Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalované se k dovolání nevyjádřily. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Z obsahu spisu se podává následující: Žalobou z 11. 3. 2022 se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované 1/ zaplatit mu 3.900.918,60 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení 0,05 % denně z 554.207,36 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení a z 249.511,27 Kč do zaplacení). Soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 3. 2022, č. j. 41 C 69/2022-89, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku ve výši 195.046 Kč do patnácti dnů od doručení usnesení. Žalobce poplatek ve lhůtě soudem stanovené zaplatil na označený účet soudu. Soud prvního stupně doručil žalobu žalované 1/ (§ 79 odst. 3 o. s. ř.), která se k ní 28. 4. 2022 vyjádřila. Podáním z 12. 5. 2022 žalobce rozšířil žalobní petit o úroky z prodlení ve výši 11,75 % denně z částky 3.097.100 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení. Podáním z 9. 8. 2022 žalobce navrhl, aby do řízení přistoupila žalovaná 2/ a současně změnil žalobu tak, že požaduje po žalované 1/ částku 4.517.018,63 Kč s příslušenstvím (0,05 % úroky z prodlení denně z 554.207,36 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, z 249.511,27 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení a 11,75 % úroky z prodlení denně z 3.713.300 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení), po žalované 2/ částku 4.517.018,63 Kč s příslušenstvím (0,05 % úroky z prodlení denně z 554.207,36 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, z 249.511,27 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení a 11,75 % úroky z prodlení denně z 3.713.300 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení), to vše do celkové maximální výše 10.000.000 Kč s tím, že plněním kterékoliv z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované. Usnesením ze dne 19. 8. 2022, č. j. 41 C 69/2022-108, soud prvního stupně připustil vstup žalované 2/ do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) a zamítl návrh, kterým se žalovaná 1/ domáhala přerušení řízení (§ 109 odst. 1 písm. b/, § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Usnesením ze dne 16. 11. 2022, č. j. 41 C 69/2022-110, soud prvního stupně připustil v intencích podání ze dnů 12. 5. a 9. 8. 2022 změnu žaloby (§ 95 odst. 1 o. s. ř.) a současně vyzval žalobce k doplacení soudního poplatku za rozšíření žaloby ve výši 30.805 Kč do patnácti dnů od doručení usnesení na označený účet soudu. Žalobce poučil, že řízení zastaví, nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen. Usnesení bylo zástupci žalobce do datové schránky doručeno 22. 11. 2022. Žalobce doplatek soudního poplatku neuhradil. Soud k projednání věci samé nenařídil jednání (§ 115 o. s. ř.). Otázka vymezená pod bodem 1) přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, kterou dovolací soud nehodlá posuzovat jinak. Za jednání o věci samé je třeba považovat – v poměrech občanského soudního řízení – jednání nařízené k projednání věci samé ve smyslu § 115 o. s. ř. Názor žalobce, že uvedené slovní spojení míří na procesní úkony soudu před výzvou k doplacení soudního poplatku (výzva, aby se žalovaná 1/ vyjádřila k žalobě, rozhodnutí o přístupu žalované 2/ do řízení, rozhodnutí, jímž zamítl návrh žalované 1/ na přerušení řízení), neobstojí. V usneseních ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3113/2020, a ze dne 22. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3969/2023, Nejvyšší soud vysvětlil, že „občanský soudní řád výslovně odlišuje jednání soudu od jeho rozhodovací činnosti (srov. např. § 36 odst. 1 o. s. ř.). O jednání soudu proto může jít jen v případě těch procesních úkonů, které nemají podobu soudního rozhodnutí. Současně je evidentní, že jednáním soudu není veškerá jeho mimorozhodovací činnost (např. doručování písemností, vyznačování doložek právní moci apod.), nýbrž je třeba jím rozumět soudní rok, tj. procesní úkon, v jehož rámci soud vstupuje do přímého styku s účastníky řízení, příp. dalšími osobami. Z hlediska ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. přitom není relevantní každý soudní rok (např. přípravné jednání podle § 114c o. s. ř.). Právně významný je právě jen soudní rok určený k projednání věci samé, tedy – řečeno jinak – jednání ve smyslu § 115 a násl. o. s. ř. Odtud se zároveň podává, že soud již začal jednat ve věci samé a nemůže tedy rozhodnout o