33 Cdo 2630/2020 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2630/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2022 Spisová značka:33 Cdo 2630/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.2630.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 8. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2630/2020-337 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce V. S., bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Bártou, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, proti žalované městské části Praha 4 se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, o nahrazení prohlášení vůle uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví jednotky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 51/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2020, č. j. 14 Co 403/2019-290, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 4. 1. 2016 se žalobce s tvrzením, že ve lhůtě šesti měsíců od doručení účinně přijal nabídku žalované k úplatnému převodu vlastnictví k bytové jednotce č. XY nacházející se v bytovém domě č. p. XY, na pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 6780/59950, v k. ú. XY, obec XY, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště XY (dále též „předmětná bytová jednotka“ nebo „sporná bytová jednotka“), domáhá, aby soud svým rozhodnutím nahradil prohlášení vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví jednotky, spoluvlastnického podílu na společných částech domu a spoluvlastnického podílu na pozemku. Listinu ze dne 24. 10. 2014 označenou za „závaznou nabídku“ žalobce považuje za návrh na uzavření smlouvy podle § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen o. z. Rozsudkem ze dne 29. 6. 2016, č. j. 38 C 51/2016-76, ve spojení s opravným usnesením ze dne 21. 2. 2017, č. j. 38 C 51/2016-192, Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl tak, že „rozhodnutím soudu se uzavírá následující smlouva o převodu vlastnictví jednotky“, jejíž kompletní text byl pojat do výroku rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že dopis žalované ze dne 24. 10. 2014 včetně jeho dvou příloh, představuje návrh na uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní ve smyslu § 1785 o. z., kterýžto návrh žalobce ve lhůtě přijal. Pokud nabídka ve svém textu odkazuje na § 1187 odst. 1 o. z., které upravuje předkupní právo nájemce bytu při prvním převodu bytové jednotky, nevylučuje tento odkaz možnost převedení bytové jednotky do vlastnictví jiné (třetí) osoby např. bývalého nájemce po skončení nájemního vztahu. Žalobce učiněnou nabídku přijal včas, ve lhůtě uvedené v nabídce (§ 1735 o. z.) a okamžikem doručení přijetí nabídky žalobcem žalované (dne 13. 3. 2015) byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí (§ 1745 o. z.). Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba na nahrazení prohlášení vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu vlastnictví ke sporné bytové jednotce, k čemuž se žalovaná zavázala smlouvou o smlouvě budoucí, je důvodná, neboť žalovaná přes výzvu žalobce svůj závazek ze smlouvy nesplnila. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2016, č. j. 14 Co 409/2016-131, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem, že právní jednání žalované učiněné prostřednictvím dopisu ze dne 24. 10. 2014 bylo návrhem na uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní podle § 1785 o. z., neboť obsahovalo podstatné náležitosti takové smlouvy. K uzavření realizační kupní smlouvy již nedošlo, a to přes výzvy žalobce. K dovolání žalované Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1850/2017, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 6. 2016, č. j. 38 C 51/2016-76, ve spojení s opravným usnesením ze dne 21. 2. 2017, č. j. 38 C 51/2016-192, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, č. j. 14 Co 409/2016-131, a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Nejvyšší soud považoval dovolání podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za přípustné pro řešení otázky, zda je dovolatelka povinna uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu bytové jednotky v situaci, kdy před uplynutím lhůty k přijetí nabídky přestal být nájemcem bytu, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena a současně pro rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v otázce výkladu právního jednání. Dovolací soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, podle něhož žalovaná žalobci nabídla spornou bytovou jednotku ke koupi, avšak nikoli s tím, že by účastníci řízení uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí kupní. Cituje znění § 555 odst. 1 a § 556 odst. 1 o. z., jakož i závěry dřívější judikatury vztahující se k zákonu č. 40/1964 Sb., občanskému zákoníku (dále jen „obč. zák.“), zdůraznil, že projev vůle musí být vykládán podle interpretačních pravidel, a to i tehdy, obsahuje-li zákonný termín nebo odkaz na ustanovení zákona. Odvolacímu soudu vytkl, že při výkladu dopisu žalované ze dne 24. 10. 2014 nezkoumal skutečnou vůli žalované a to z pohledu žalobce jako adresáta tohoto projevu vůle. Nejvyšší soud uzavřel, že žalobce pozbyl postavení nájemce zánikem nájemního poměru ke sporné bytové jednotce (bytu) uplynutím doby nájmu, tj. dnem 11. 2. 2015. V okamžiku, kdy dal najevo, že hodlá nabídku koupě žalované využít, již nesplňoval požadovanou podmínku existence nájemního vztahu. Odvolací soud projev vůle žalované vyložil chybně jako návrh na uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, k čemuž její vůle nesměřovala, a skutkový stav věci nepoměřoval ustanovením § 1187 odst. 1 o. z. Následně Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 9. 2019, č. j. 38 C 51/2016-253, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu vlastnictví jednotky – bytu č. XY v budově č. p. XY na pozemku XY se spoluvlastnickým podílem o velikosti 6780/59950 na společných částech domu č. p. XY a se spoluvlastnickým podílem o velikosti 6480/59950 na pozemku parcelního čísla XY, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště XY, v katastrálním území XY, obec XY (dále jen „bytová jednotka“ nebo „sporná jednotka“), a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel z toho, že hlavní město Praha je vlastníkem sporné bytové jednotky vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), jejíž správu svěřilo žalované. Ta zaslala žalobci dopis ze dne 24. 10. 2014 (dále též „nabídka“ nebo „dopis“), v němž ho informovala, že usnesením svého zastupitelstva z 27. 8. 2014 byl schválen prodej bytových jednotek v domě č. p. XY na pozemku parc. č. XY podle „pravidel postupu při prodeji bytových jednotek, spoluvlastnických podílů na společných částech domu a podílů na zastavěných a funkčně souvisejících pozemcích ve vlastnictví MČ Praha 4“ schválených dne 19. 6. 2013 Zastupitelstvem městské části Praha 4 usnesením č. 15Z-19/2013 (dále jen „pravidla prodeje“). S odkazem na § 1187 odst. 1 o. z. nabídla žalobci úplatný převod vlastnictví sporné jednotky s tím, že přesné vymezení předmětu převodu a další podmínky převodu jsou v přiložené smlouvě o převodu bytové jednotky, která byla nedílnou součástí tohoto dopisu. Žalobce byl informován o možnosti nabídku přijmout nejpozději do 6 měsíců od jejího doručení s tím, že přijetím nabídky se rozumí prokazatelné doručení žalované žalobcem vyplněného dokumentu nazvaného „přijetí závazné nabídky na prodej bytové jednotky“, opatřeného jeho úředně ověřeným podpisem. Dopis byl podepsán starostou městské části Praha 4. Přílohou byl text navrhované smlouvy, který ovšem nebyl podepsán a datován, přičemž nebyly vyplněny některé údaje v označení účastníků smlouvy (konkrétně – variabilní symbol u žalované, rodinný stav a rodné číslo žalobce). Další přílohou byl formulář označený jako „přijetí závazné nabídky na prodej bytové jednotky“, který žalobce vyplnil, podepsal, podpis nechal ověřit a dne 13. 3. 2015 jej doručil žalované; formulář nebyl žalovanou podepsán. Dopisem doručeným žalované dne 10. 6. 2015 ji žalobce vyzval k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví jednotky. Soud prvního stupně zdůraznil, že zastupitelstvo žalované schválilo výběr 11 b