33 Cdo 289/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 289/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:33 Cdo 289/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.289.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 289/2024-277 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně EOP Distribuce, a. s. se sídlem v Opatovicích nad Labem 478, identifikační číslo 28800621, proti žalovanému Společenství vlastníků Lexova 2259, Pardubice, se sídlem v Pardubicích, Lexova 2259, identifikační číslo 25991167, zastoupenému Mgr. Václavem Hatákem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Jožky Jabůrkové 275, o 199 448 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 330/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne ze dne 11. 5. 2023, č. j. 29 Co 93/2023-232, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Václava Hatáka, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 12. 2022, č. j. 26 C 330/2019-201, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 57 253 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 199 448 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se společností ELZET Bohemia, spol. s r. o. uzavřela dne 1. 8. 2005 smlouvu o dodávce a odběru tepla, kterou se zavázala dodávat teplo do bytového domu na adrese Lexova 2259, Pardubice. Společnost ELZET Bohemia, spol. s r. o. tuto smlouvu v souladu s bodem 6.1 smlouvy vypověděla, přičemž na základě podané výpovědi smlouva skončila posledním dnem měsíce února 2019. Důvodem výpovědi bylo to, že v předmětném domě byla postavena plynová kotelna, která nyní zajišťuje vytápění domu. Společenství vlastníků jednotek, které v předmětném domě vzniklo, nechalo na své náklady plynovou kotelnu vybudovat již v roce 2018, stavebníkem byl žalovaný. Žalobkyně za práce na odstranění tepelného zařízení uhradila 256 701 Kč společnosti DELF CZ Lžičař s. r. o. Dne 3. 5. 2019 vystavila žalobkyně společnosti ELZET Bohemia, spol. s r. o. fakturu na tuto částku, přičemž proplacení nyní fakturované částky uplatňuje po žalovaném s ohledem na znění § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, neboť veškeré náklady na provedení změny způsobu dodávky nebo změny způsobu vytápění a rovněž náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice nese ten, kdo tuto změnu požaduje. Žaloba je částečně důvodná, neboť žalobkyni vzniklo v souladu s § 77 odst. 5 energetického zákona právo na úhradu jednorázových nákladů na provedení změny způsobu vytápění spojených s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky v částce 199 448 Kč, přičemž žalobkyní původně uplatněný nárok ve výši 256 701 Kč byl částečně zamítnut co do částky 57 253 Kč. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 5. 2023, č. j. 29 Co 93/2023-232, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. o věci samé změnil tak, že se žaloba i v tomto rozsahu zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po částečném zopakování dokazování odvolací soud dospěl k odlišným skutkovým zjištěním než soud prvního stupně a neztotožnil se ani s jeho právním posouzením věci, zejména s otázkou pasivní věcné legitimace žalovaného. Žalobkyně jako dodavatelka byla ve smluvním vztahu při dodávce tepla a teplé užitkové vody se společností ELZET Bohemia, spol. s r. o. jako odběratelem. Tento odběratel požadoval po žalobkyni v souvislosti s výpovědí smlouvy odpojení od tepelné sítě. S uplynutím výpovědní lhůty na konci února 2019 mají také časovou souvislost stavební a zemní práce, které si žalobkyně nechala provést dodavatelem DELF CZ Lžičař s. r. o. (v březnu a dubnu 2019). Žalovaný byl ve smluvním vztahu se společností ELZET Bohemia, spol. s r. o., postupoval v součinnosti s touto společností v průběhu roku 2018, kdy budoval plynovou přípojku a plynovou kotelnu. Žalobkyně byla nejpozději výpovědí smlouvy společností ELZET Bohemia, spol. s r. o. z října 2018 informována o zamýšlené změně způsobu vytápění předmětného bytového domu, nic jí nebránilo vstoupit do jednání se žalovaným, pokud měla za to, že jí vznikne vůči němu nárok na náhradu určitých nákladů. Žalovaný fakticky dosáhl odpojení na konci roku 2018, neboť bylo prokázáno, že od ledna 2019 vytápěl dům plynem dodávaným společností innogy Energie, s. r. o. Od dodávky tepla prostřednictvím ELZET Bohemia, spol. s r. o. byl v té době odpojen. Ohledně rozsahu prací provedených v březnu, resp. dubnu 2019, na které žalobkyně vynaložila částku 256 701 Kč, tudíž není splněno časové ani věcné hledisko, že by se jednalo o „samotné odpojení“ a takové jednorázové náklady, které vznikly v bezprostřední příčinné souvislosti s odpojením od tepelné soustavy. Ustanovení § 76 a 77 energetického zákona řeší vztahy mezi dodavatelem a odběratelem tepla. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4273/2013, náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení jsou náklady, pro něž je charakteristická jejich jednorázovost a přímá souvislost se změnou nebo odpojením odběratele od rozvodného tepelného zařízení (to znamená, že představují především výdaje vynaložené na samotné odpojení od zdroje tepla a vyregulování tepelné soustavy po odpojení odběratele). Jedná se o náklady, které vznikly v okamžiku změny nebo odpojení odběratele, případně v rámci jim předcházející přípravy této změny nebo odpojení (časové hledisko). Lze přitom připustit, že by mohlo jít i o náklady vzniklé dodatečně, pokud se ovšem projeví jejich přímá souvislost s předcházejícím odpojením nebo změnou (např. situace, kdy v přiměřeně dlouhé době po odpojení odběratele od rozvodného tepelného zařízení nastane potřeba vyregulovat systém a bude zřejmé, že tato potřeba nastala v důsledku odpojení jednoho účastníka ze systému). Odvolací soud má za to, že žalobkyně neprokázala nezbytný rozsah a výši účelně vynaložených nákladů na odstranění tepelné přípojky, ani skutečnost, že tato přípojka sloužila výlučně pro dodávku tepla a teplé užitkové vody do bytů žalovaného, ani příčinnou souvislost všech provedených prací spojených s odpojením žalovaného. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, kdo je osobou pasivně věcně legitimovanou podle § 77 odst. 5 enegretického zákona k úhradě nákladů spojených s odpojením, včetně nákladů na odstranění tepelné přípojky a předávací stanice. Žalovaný navrhl dovolání odmítnout, případně zamítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při je