33 Cdo 2926/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2926/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2024 Spisová značka:33 Cdo 2926/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2926.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 7. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.09.2024III.ÚS 2513/24 Josef Baxa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost31. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2926/2023-274 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce statutárního města Děčín, se sídlem magistrátu města v Děčíně, Mírové náměstí 1175/5 (identifikační číslo osoby 002 61 238), zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Starého Mostu 111/4, proti žalované Gardenline s. r. o., se sídlem v Litoměřicích, Na Vinici 948/13 (identifikační číslo osoby 272 63 827), zastoupené Mgr. Martinem Horákem, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 208/8, o zaplacení 530 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 24/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 95 Co 21/2023-248, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 11. 2022, č. j. 7 C 24/2022-214, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 530 500 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 530 500 Kč za dobu od 19. 1. 2022 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 95 Co 21/2023-248, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 12. 1. 2015 smlouvu o dílo, v níž se žalovaná jako zhotovitelka zavázala žalobci coby objednateli provést dílo s názvem „Zámek Děčín – revitalizace zázemí zámeckého areálu“, jehož součástí byla mimo jiné i rekonstrukce opěrné zdi pod zámeckou sýpkou. Dílo žalovaná prováděla podle projektové dokumentace vypracované Ing. arch. Jaroslavem Svěrkem, kterou dodala žalobkyně. Provedené dílo bylo žalobci předáno 30. 10. 2015. V noci z 18. na 19. 1. 2019 došlo ke zborcení této opěrné zdi. Dne 21. 1. 2019 žalobce u žalované reklamoval vadu opěrné zdi, která zapříčinila její zborcení. Na tuto reklamaci reagovala žalovaná dopisem z 22. 1. 2019 tak, že se jí intenzivně zabývá a nejpozději do 25. 1. 2019 sdělí své stanovisko, současně provedla nezbytné úkony (odklizení suti, zabezpečení prostoru) a navrhla posoudit současný stav statikem s tím, že se na základě tohoto posouzení vyjádří k příčině kolapsu zdi. Dopisem ze 14. 2. 2019 žalovaná žalobci sdělila, že reklamaci neuznává. Žalobce na to reagoval dopisem z 25. 3. 2019, v němž uvedl, že trvá na reklamaci a vyzval žalovanou k započetí prací na odstranění vady. Žalovaná dopisem z 29. 3. 2019 žalobci vytkla, že nespecifikoval, jaké konkrétní stavební práce mají být zahájeny a současně uvedla, že je nutné nechat vyhotovit novou projektovou dokumentaci, neboť původní dokumentace je vadná. Dne 15. 4. 2019 se konalo setkání, při kterém bylo dohodnuto, že projektant na své náklady připraví projektovou dokumentaci pro znovuprovedení stavby, město (žalobce) zajistí smlouvu s architektem podílejícím se na vypracování nové projektové dokumentace, žalovaná započne s přípravou staveniště a deponií materiálu v místě staveniště a po odevzdání nové projektové dokumentace budou zúčastnění opětovně svoláni k jednání. Nato žalovaná začala ihned s přípravou staveniště a deponií materiálu. Další jednání bylo svoláno na 6. 11. 2019, avšak žalobcem bylo zrušeno. Žalobce sice nechal vypracovat novou projektovou dokumentaci společností DZ INTACT, s. r. o., avšak žalované ji nepředal a nevedl s ní žádné další jednání. Ze znaleckých posudků vypracovaných ke zjištění příčin zborcení zdi se podává, že hlavní příčinou byla vadná projektová dokumentace. resp. neurčité zadání projekčních prací a následné zpracování projektu; to, že poměry na místě neodpovídají předpokladům v ní obsaženým, měl poznat jak technický dozor objednatele, tak stavbyvedoucí zhotovitele. Za další příčinu pádu zdi znalci označili vlastní provedení zdi, spočívající v nulové pevnosti spojovací malty a jejího drolení. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dovodil, že podle § 2630 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), za destrukci předmětné zdi jsou spoluodpovědní vedle projektanta (a dalších) i sám žalobce a žalovaná. Žalovaná za zborcení zdi spoluodpovídá. Nesplnila svou informační povinnost; při realizaci stavby měla jako odborník ve stavebnictví zjistit, že poměry na místě neodpovídají předpokladům obsaženým v projektové dokumentaci, a měla proto objednatele upozornit na nevhodnost jeho pokynů i vady projektové dokumentace. Navíc použila nevhodný stavební materiál. Odvolací soud zohlednil, že žalovaná i přes počáteční nesouhlas s reklamací byla připravena se aktivně podílet na odstranění vady díla, ihned po obdržení reklamačního dopisu začala s odklízením sutě, nechala vypracovat statické posouzení a vyčkávala dalších pokynů žalobce; tím současně splnila svůj závazek plynoucí z čl. VIII bodu 7 smlouvy o dílo, v němž se zavázala zahájit bezplatné odstranění vad díla, které svým projevem ohrožují nebo ovlivňují jeho užívání nejpozději do 24 hodin od obdržení reklamačního dopisu. Z projevu vůle zachyceného v zápise z jednání konaného 15. 4. 2019 jednoznačně vyplynulo, že účastníci se shodli v otázce existence spoluodpovědnosti za vadu díla a dohodli se na dalším postupu. Uzavřel tedy, že dohodou ze dne 15. 4. 2019 bylo de facto rozhodnuto o nároku žalobce z vadného plnění. Bylo na žalobci, aby zajistil vypracování nové projektové dokumentace a předal ji žalované. Poté bylo na žalované, aby započala práce vedoucí k úplnému odstranění vady díla. Jelikož žalobce svou povinnost nesplnil, tedy nepředal žalované nově vyhotovenou projektovou dokumentaci, nemohly žalovanou stíhat následky prodlení, od kterých žalobce odvíjí uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že napadené rozhodnutí závisí na otázkách hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Ty formuluje následovně: 1) zda a v jakém rozsahu je potřebné při uplatnění práva z vad a záruky za jakost poskytnout ze strany objednatele vůči zhotoviteli součinnost, 2) zda může vedle (ne)probíhajícího reklamačního řízení současně paralelně probíhat jednání objednatele a zhotovitele směřující k zavření dohody o narovnání, jejímž předmětem by bylo vypořádání práva z vad a záruky za jakost, a 3) zda za situace, kdy zhotovitel odmítne uplatněné vady vypořádat a opravit v rámci práva z vad a záruky za jakost, lze přičítat k tíži objednatele, že vede jednání směřující k uzavření dohody o narovnání, jejímž předmětem by bylo vypořádání práva z vad a záruky za jakost, a od jeho pokračování ustoupí. Dovolatel má na rozdíl od odvolacího soudu za to, že žalovaná nikdy nebyla připravena k nápravě vad, jelikož reklamaci písemně neuznala a sama aktivně problém neřešila; bez jeho iniciativy by dobrovolně neprojevila zájem o napravení vad. Dále je přesvědčen, že jednání stran po pádu zdi nelze hodnotit jako reklamační řízení, jestliže žalovaná reklamaci neuznala. Namítá, že není vyloučeno, aby paralelně vedle sebe probíhalo jednání směřující k faktickému vypořádání podle zamýšlené dohody o narovnání a reklamační řízení pro případ, že tato dohoda nebude uzavřena. Nadto odvolacímu soudu vytýká, že ignoroval skutečnost, že rozhodnutí soudu prvního stupně vykazuje prvky libovůle v podobě svévolného hodnocení důkazů. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit mu 530 500 Kč se specifikovaným příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž ře