33 Cdo 3050/2024 – Nejvyšší soud

33 Cdo 3050/2024-192 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně J. O., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Křížákem, MBA, LL. M., advokátem se sídlem v Ostravě, Purkyňova 787/6, proti žalovanému D. P., zastoupenému JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, o zaplacení 160 435 Kč s příslušenstvím oproti vydání vozidla, vedené u Obvodní soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 224/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 11 Co 53/2024-162, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2022, č. j. 27 C 224/2022-131, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 160 435 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení oproti vrácení osobního motorového vozidla zn. Mercedes Benz E320 CDI, rok výroby 2005, výbava Avantgarde, VIN XY, XY, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. 11 Co 53/2024-162, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že se žaloba co do 8,25% úroku z prodlení z částky 10 435 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení zamítá; jinak jej potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu účastníci uzavřeli dne 24. 1. 2020 kupní smlouvu podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou žalovaný prodal žalobkyni předmětné vozidlo za 150 000 Kč. Ještě téhož dne se na vozidle projevily závady, na které žalobkyně v kupní smlouvě nebyla upozorněna. Potvrzením autoservisu Mercedes Benz AUTO JIHLAVA plyne, že vozidlo bylo přistaveno k neplánované opravě dne 24. 1. 2020, byl zjištěn vysoký tlak turbodmychadla, únik oleje z turbodmychadla, netěsný výfukový svod za turbodmychadlem, prasklý šroub turbodmychadla a nefunkční regulace turbodmychadla, závada regulace způsobuje chybové hlášení v řídící jednotce motoru a jeho přepnutí do nouzového provozu s omezeným výkonem. Znaleckým posudkem Ing. Antonína Váchala ze dne 20. 6. 2020, č. 999/2020/S, bylo prokázáno, že tyto závady na vozidle byly již při uzavření kupní smlouvy, nemohly vzniknout v následném období, přičemž je žalobkyně nemohla při uzavření smlouvy zjistit a neprojevily se ani při zkušební jízdě. Vozidlo s těmito vadami nelze bezpečně provozovat, což lze považovat za porušení smlouvy podstatným způsobem ve smyslu § 2106 o. z. Žalobkyně uplatnila vady bez zbytečného odkladu u žalovaného textovou zprávou z 26. 1. 2020, kde uvedla, že je rozbité turbo, ze kterého teče olej, což je dostatečnou specifikací dané vady. Předestřela dvě možnosti nápravy, buď opravit vozidlo na náklady žalovaného, anebo je vrátit oproti vrácení peněz, přičemž se přiklonila k opravě vozidla. Žalovaný však svou odpovědnost odmítl s tím, že vozidlo prodal bez vad a nyní je již ve vlastnictví žalobkyně a že vady neodstraní. Proto žalobkyni vzniklo právo odstoupit od smlouvy podle § 2106 odst. 2 o. z. Toto právo žalobkyně realizovala dopisem ze dne 21. 7. 2020 poté, co k jejímu zadání byl vypracován znalecký posudek znalcem Ing. Váchalem, který vady zjištěné v servisu Mercedes Benz AUTO JIHLAVA potvrdil. Odstoupení od smlouvy žalobkyní bylo důvodné, v jeho důsledku došlo ke zrušení závazku od počátku ve smyslu § 2004 odst. 1 o. z., a nastupuje tak povinnost k vrácení vzájemných plnění podle § 2993 o. z. Poté, co za účelem zjištění vad při znaleckém zkoumání byl z vozidla demontován motor, vozidlo již není v původním stavu, a žalobkyni tak stíhá povinnost při vrácení vozidla žalovanému tento stav obnovit, tedy namontovat motor zpět do vozidla a opatřit vozidlo registračními značkami. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jeho přesvědčení závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny, případně se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za takové považuje otázky: 1) zda je textová zpráva ve znění „je rozbité turbo, ze kterého teče olej“ dostatečně určitým právním jednáním způsobilým vytknout vadu věci (§ 547 o. z.), 2) zda žalobkyně „bez zbytečného odkladu“ (§ 2106 odst. 2 o. z.) odstoupila od smlouvy, když vadu vytkla už půl roku před odstoupením od smlouvy, 3) zda je platné odstoupení od smlouvy, způsobí-li kupující svým následným jednáním nemožnost vrácení v nezměněném stavu nad rámec oprávnění za účelem zjištění vady věci [§ 2110 písm. c) o. z.], 4) zda může kupující odstoupit od smlouvy, jestliže věc dále užíval, ač po zjištění vady věc podle znalce neměla být dále užívána (§ 2110 věta první o. z.), 5) a zda má předžalobní výzva žalobce podle § 142a odst. 1 o. s. ř. použitá v jiné věci tytéž účinky jako v další věci mezi týmiž účastníky? Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Dovolání není přípustné pro řešení dovolací otázky č. 1. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu právních jednání a k posuzování jejich platnosti se podává, že a) Každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné), zásadně podléhá výkladu. Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu. b) Pro výklad jakéhokoliv právního jednání je podstatný jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování (§ 555 odst. 1 o. z.). Skutečnost, že osoba činící právní jednání jej nesprávně (např. v důsledku svého mylného právního názoru) označí, nemá při výkladu právního jednání zásadně žádný význam. c) Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. d) Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). e) Ochrana dobré víry adresáta právního jednání vyžaduje (§ 556 odst. 1 věta první o. z.), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). f) Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. g) Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. K tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017 (jenž byl uveřejněn pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2070/2018, či ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020. Závěr odvolacího soudu, že zprávou SMS ze dne 26. 1. 2020 žalobkyně určitě vytkla (popsala) vadu vozidla způsobem, jakým se projevuje v jeho provozu, odpovídá pravidlům pro výklad právních jednání vyloženým výše a je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Přípustnost dovolání nezakládá ani řešení otázek č. 3 a 4, neboť dovolatel jejich zodpovězení staví na vlastní skutkové verzi, kdy podle je