33 Cdo 3294/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3294/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2023 Spisová značka:33 Cdo 3294/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3294.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Dotčené předpisy:§ 107 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3294/2022-278 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. F., bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Dáňou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 837/11, za účasti Generali České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16 (identifikační číslo 452 72 956), zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 137/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2022, č. j. 29 Co 399/2021-193, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, č. j. 29 Co 399/2021-193, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2021, č. j. 31 C 137/2019-113, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 6. 2021, č. j. 31 C 137/2019-126, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení nálezu finančního arbitra ze dne 2. 8. 2019, č. j. FA/SR/ZP/2011/2018-25, potvrzeného rozhodnutím finančního arbitra o námitkách ze dne 12. 9. 2019, č. j. FA/SR/ZP/2011/2018-29, tak, že Generali Česká pojišťovna a. s. (dále též „účastnice“ nebo „pojišťovna“) je povinna mu zaplatit 46.503,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 18. 8. 2010 účastníci řízení uzavřeli smlouvu o „životním pojištění PROFI Invest“ č. 7180904116 pro případ smrti nebo dožití s počátkem pojištění od 15. 9. 2010 a pojistnou dobou 36 let. V ní se žalobce zavázal platit měsíční pojistné v původní výši 1.500,- Kč. Finanční arbitr nálezem ze dne 2. 8. 2019, č. j. FA/SR/ZP/2011/2018-25, (řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dne 17. 7. 2018), rozhodl výrokem I. tak, že se v části pojištění zproštění od placení pojistného, pojištění pro případ nemoci sjednaného Českou pojišťovnou ZDRAVÍ pro 1. pojištěného, pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici T440 a úrazového pojištění dospělých sjednané Českou pojišťovnou pro 1. pojištěného podle § 14 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, řízení zastavuje, protože návrh na zahájení navrhovatele J. F. je v této části nepřípustný podle § 9 písm. a) zákona o finančním arbitrovi, a výrokem II. tak, že se návrh ve zbývající části zamítá. Soud prvního stupně považoval pojistnou smlouvu pro absenci konkrétního ujednání o výši rizikového pojistného za neplatnou podle § 37 odst. 1 a § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku [dále jen „obč. zák.“, s přihlédnutím k § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)]. Žalobce zaplatil pojišťovně na pojistném podle (neplatné) smlouvy částku 65.000,- Kč, přičemž dne 2. 12. 2015 byl na základě jeho pokynu ze dne 25. 11. 2015 proveden mimořádný výběr ve výši 18.497,- Kč. Soud prvního stupně uvedl, že se účastnice na úkor žalobce obohatila, a měla by bezdůvodné obohacení, které vzniklo přijímáním plateb pojistného, vydat. V případě tohoto plnění ovšem běží promlčecí doba pro jednotlivé platby pojistného samostatně. Vzhledem k tomu, že žalobce požádal o ukončení pojistného vztahu dne 10. 12. 2015, musel nejpozději v lednu 2016 zjistit v souvislosti s neplatnou pojistnou smlouvou finanční ztrátu, jelikož účastnice jej informovala o nulovém odkupném z pojistné smlouvy. Žalobce tedy již v lednu 2016 měl k dispozici veškeré skutkové okolnosti, z nichž vyplynul závěr o vzniku bezdůvodného obohacení na straně účastnice. Podal-li návrh k finančnímu arbitrovi až 17. 7. 2018, došlo k marnému uplynutí subjektivní promlčecí doby. Právo žalobce na zaplacení částky 46.503,- Kč je tak promlčeno. Rozsudkem ze dne 3. 2. 2022, č. j. 29 Co 399/2021-193, Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé; dílem jej změnil a dílem potvrdil ve výroku o náhradě nákladů řízení. Předem uvedl, že soudní praxe je ustálená v závěru, že dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že v takové situaci nelze nárok žalobci přiznat, i kdyby bylo prokázáno, že existoval. Proto, je-li v řízení vznesena námitka promlčení, je na soudu, aby v se souladu se zásadou hospodárnosti soudního řízení podle § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení, povede-li to rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoli nárokem samotným. Jinak řečeno, je-li vynutitelnost určitého práva odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno. Odvolací soud své rozhodnutí založil na úsudku, že účastnice neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Z tohoto důvodu se zabýval tím, zda je právo žalobce na zaplacení sporné částky promlčeno či nikoli. Dovodil, že již ke dni podpisu sporné smlouvy (tj. dne 18. 8. 2010) žalobce znal její obsah, a tedy mu byly známy rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohl dovodit neplatnost pojistné smlouvy. Platil-li žalobce pojistné podle neplatné pojistné smlouvy, nelze přehlédnout, že dvouletá subjektivní promlčecí lhůta pro jednotlivé platby pojistného běžela podle § 107 odst. 1 obč. zák. samostatně od jejich zaplacení zvlášť; pojistné zaplacené přede dnem 17. 7. 2016, byl-li návrh u finančního arbitra podán dne 17. 7. 2018, je tak promlčeno. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. dovozuje z toho, že odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu představovanou jeho usnesením ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, rozsudkem ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 33 Odo 766/2002, usnesení ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012, rozsudkem ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, rozsudkem ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, a nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS 2460/17, vyřešil právní otázku počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty. Není srozuměn se závěrem, že již uzavřením pojistné smlouvy získal vědomost o skutkových okolnostech vzniku bezdůvodného obohacení, která měla být určující pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty ve spojení s okamžikem jednotlivé platby pojistného. Judikatura dovolacího soudu z hlediska počátku běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy spočívá na závěru, že pro její počátek je určující okamžik, kdy se oprávněný (vedle vědomosti o osobě povinné) dozví o skutkových okolnostech zakládajících důvod neplatnosti smlouvy. Odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru o momentu skutečné vědomosti dovolatele o neplatnosti pojistné smlouvy, resp. o okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení účastnice. Žalobce se dovolává judikatury Soudního dvora Evropské unie představované jeho rozsudkem ze dne 22. 4. 2021, ve věci C-485/19, LH proti Profi Credit Slovakia s. r. o., který zdůrazňuje zásadu efektivity, přičemž odvolací soud se touto jeho odvolací argumentací odmítl zabývat. S tímto odůvodněním navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Pojišťovna se s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl nebo jako nedůvodné zamítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání je přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. pro řešení otázky počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení (§ 100 odst. 1, § 107 odst. 1 obč. zák.), kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s aktuální judikaturou dovolacího soudu (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 670/2022, a ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 207/2022, reflektující nález ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21, jímž Ústavní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2020, č. j. 29 Co 158/2020-178, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2021, č. j. 28 Cdo 3708/2020-235). V dané věci šlo – stej