33 Cdo 350/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 350/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2025 Spisová značka:33 Cdo 350/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.350.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 350/2024-174 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce P. J., zastoupeného Mgr. Martinem Holubem, advokátem se sídlem v Praze, Kaprova 40/12, proti žalované MAJK-VM s.r.o., se sídlem v Chropyni, K. H. Máchy 751, identifikační číslo osoby 07736223, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3, o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 17 C 245/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 5. 9. 2023, č. j. 60 Co 122/2023-139, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 6 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Martina Holuba. Odůvodnění: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.) Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 1. 2022 byla mezi účastníky řízení a A. P. jako vlastníkem nemovité věci (dále jen „vlastník“) uzavřena dohoda o koupi nemovitostí (rodinného domu se zahradou) [dále též jen „Dohoda“] s tím, že následně žalobce uhradil žalované tzv. blokační úhradu ve výši 100 000 Kč. Žalobce nebyl řádně informován o všech závadách předmětného domu, čímž žalovaná porušila ustanovení zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování, a proto má žalobce nárok na vrácení blokační úhrady. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. 17 C 245/2022-91, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 100 000 Kč s příslušenstvím (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti všem jeho výrokům, podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, jež nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, případně by měly být dovolacím soudem vyřešeny jinak. Konkrétně dovolatelka předkládá dovolacímu soudu tyto otázky: a) Lze ve smlouvě mezi realitním zprostředkovatelem, prodávajícím a zájemcem o koupi zajistit smluvní pokutou vážnost zájmu potenciálního kupujícího o koupi nemovitosti? b) Je smlouvou o realitním zprostředkování smlouva pojmenovaná jako „dohoda o koupi nemovitosti“, která je uzavřena mezi prodávajícím, zájemcem (budoucím kupujícím) a realitní kanceláří, pokud tato smlouva nezakládá právo realitní kanceláře na provizi (právo na provizi bylo sjednáno v samostatné smlouvě) a pokud výhradním závazkem realitní kanceláře dle této smlouvy je převzetí blokační úhrady a současná povinnost neuzavřít v době jejího trvání obdobnou dohodu týkající se nemovitosti se třetí osobou? c) Lze vykládat jako smluvní pokutu ustanovení ve smlouvě, ve kterém je uvedeno, že v případě, že k uzavření smlouvy nedojde z důvodu na straně zájemce jako budoucího kupujícího, „zavazuje se zájemce místo prodávajícího uhradit realitní kanceláři provizi za obstarání příležitosti k uzavření smlouvy s prodávajícím ve výši blokační úhrady“? d) Kdy a jakým způsobem může být námitka relativní neplatnosti vznesena v průběhu soudního řízení? e) Je v případě vznesení námitky relativní neplatnosti v průběhu odvolacího řízení možné přiznat straně, jež uplatnila tuto námitku, náhradu nákladů řízení, ačkoli to byla ona, kdo zavinil nutnost odvolacího řízení? f) Od kdy lze v případě bezdůvodného obohacení „z důvodu relativní neplatnosti smluvního ujednání požadovat úroky z prodlení“? Může nárok na úroky z prodlení vzniknout před vznesením námitky relativní neplatnosti? g) Jedná se vždy o oprávněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. v případě, že dojde ke zrušení smlouvy vznesením námitky relativní neplatnosti, nebo soud musí také zkoumat, zda se ten, vůči nemůže byla námitka vznesena, obohatil bez spravedlivého důvodu? h) Může být námitka relativní neplatnosti v rozporu s dobrými mravy? Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání žalované se žalobce vyjádřil tak, že je navrhuje jako nepřípustné odmítnout, případně zamítnout pro správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V projednávané věci odvolací soud konstatoval, že v důsledku důvodného uplatnění námitky relativní neplatnosti žalovaná v současnosti nedisponuje smluvním titulem k ponechání si částky 100 000 Kč, kterou obdržela od žalobce z titulu plnění na blokační úhradu, která měla pokrýt provizi žalované coby realitního zprostředkovatele. Z právního pohledu tak právě žalované, která je pasivně věcně legitimovaná, vznikla povinnost vrátit žalobci tuto částku coby bezdůvodné obohacení, neboť se na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Nadto odvolací soud uvedl, že i kdyby právní jednání nebylo neplatné pro rozpor s § 15 zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování, žalobce by platně odstoupil od dohody pro porušení informační povinnosti dle § 12 zákona o realitním zprostředkování, neboť žalovaná neposkytla žalobci veškeré informace o faktických závadách a omezeních váznoucích na předmětu převodu, o nichž realitní zprostředkovatel věděl nebo vzhledem ke své odborné způsobilosti měl vědět. Žalovaná své povinnosti řádně a transparentně informovat zájemce o všech podstatných závadách předmětného domu před uzavřením smlouvy o zprostředkování nedostála, a proto žalobci vzniklo právo na odstoupení od smlouvy. Žalobce tohoto oprávnění využil, když jednak telefonicky zpravil jednatele žalované, že z důvodu faktických závad nemá o koupi předmětných nemovitostí zájem, jednak prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou dopisem ze dne 19. 8. 2022 k vyplacení bezdůvodného obohacení. V důsledku odstoupení od smlouvy by přitom Dohoda coby smlouva o zprostředkování zanikla s účinky ex tunc a žalobci by vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu plnění z právního důvodu, který odpadl. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětluje, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek (více závěrech), z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby či naopak k vyhovění žalobě pro nedůvodnost obrany žalovaného, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sb. rozh. obč., a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016, a ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 325/2022). Odvolací soud shledal žalobu důvodnou (též) na základě závěru, podle něhož i kdyby právní