33 Cdo 3514/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3514/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 6. 2024 Spisová značka:33 Cdo 3514/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3514.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 242 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3514/2023-360 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17 (identifikační číslo 492 41 494), proti žalované ZS Vilémov, a. s., se sídlem ve Vilémově 227 (identifikační číslo 001 23 170), zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, o 113.864 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 15 C 24/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2023, č. j. 47 Co 21/2023-331, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, č. j. 15 C 24/2022-262, Okresní soud v Havlíčkově Brodu uložil žalované zaplatit žalobkyni 67.487 Kč (výrok I) a v rozsahu 46.377 Kč s příslušenstvím („se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 51.503 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 18.218 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 44.143 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení“), žalobu zamítl (výrok II); žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2.111 Kč. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 47 Co 21/2023-331, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I a změnil je ve výroku II tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 46.377 Kč s příslušenstvím („se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 51.503 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 18.218 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 44.143 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení“); žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 14.029 Kč. Podle odvolacího soudu účastnice uzavřely nepojmenované „Smlouvy o poskytnutí podpory části úroků z úvěru“, v nichž dostatečným způsobem určily předmět svých závazků (§ 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obch. zák.“). Ujednání vztahující se k podmínce, podle níž žadatelem či příjemcem podpory může být jen malý nebo střední podnik, vyložil tak, že ji žalovaná musela splňovat nejen ve dnech, kdy podala žádosti, ale i v okamžiku uzavření smluv a v průběhu čerpání podpor (§ 266 obch. zák.). Od 1. 5. 2010 nebyla malým nebo středním podnikem, ale tento status jí zůstal zachován do doby, než překročila stanovené prahy ve dvou po sobě jdoucích účetních obdobích, tedy do 31. 12. 2011. Běh dvouleté lhůty přechodného období odvolací soud spojil s datem 31. 12. 2009, tj. s roční účetní uzávěrkou (§ 1 odst. 2 obch. zák., § 122 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Nárok uplatněný žalobou je po právu, neboť v průběhu vyplácení podpory žalovaná porušila povinnosti, k nimž se ve smlouvách zavázala (ztratila postavení malého nebo středního podniku a tuto skutečnost žalobkyni nesdělila). Odvolací soud uzavřel, že právo žalobkyně z porušení povinností, k nimž se žalovaná ve smlouvách zavázala, není promlčeno, neboť strany prodloužily promlčecí dobu, jejíž běh započal 1. 1. 2013, a řízení bylo zahájeno 22. 2. 2022 (§ 391 odst. 1, § 401 obch. zák.). Okolnost, že od poskytnutí podpory uplynula poměrně značná doba, neznamená, že by měl být žalobkyni odepřen výkon práva (§ 265 obch. zák.). V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná předestřela následující právní otázky: 1) Odvolací soud – podle jejího názoru – vyloučil z ochranné doby stanovené ve „Smlouvách o poskytnutí podpory části úroků z úvěru“ první účetní období roku 2010 a dospěl k nesprávnému závěru, že status malého a středního podniku ztratila 31. 12. 2011. 2) Mohla se žalobkyně dovolat omylu ohledně skutečnosti, že žalovaná v rozhodné době „údajně“ nebyla malým a středním podnikem, „když se zjevně nejednalo o omluvitelný omyl“ (§ 1 odst. 2 obch. zák., § 49a obč. zák.). První otázka – argumentuje dovolatelka – dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, druhou vyřešil odvolací soud odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne, případně je zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se s napadeným rozhodnutím ztotožnila a navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalovaná 15. 8. 2007 a 12. 5. 2008 podala žalobkyni tři žádosti o podporu úroků z úvěru na nákup podporované investice v programu „ZEMĚDĚLEC“. Poskytování podpor se řídilo „Pokyny pro poskytování podpor Podpůrným a garančním rolnickým a lesnickým fondem, a. s.“ (dále jen „pokyny“) a „Výkladovým listem pro poskytování podpor v rámci investičních programů Podpůrným a garančním rolnickým a lesnickým fondem, a. s.“ (dále jen „výkladový list“). Součástmi žádostí byla čestná prohlášení, že údaje v žádosti jsou pravdivé a že všechny obecné podmínky pro poskytnutí podpory, tj. i zařazení mezi malé a střední podniky ve smyslu definice uvedené v doporučení Komise 2003/361/ES z 6. 5. 2003, jsou splněny. Účastnice uzavřely „Smlouvy o poskytnutí podpory části úroků z úvěru“, a to č. 1214/2007/1 a č. 1215/2007/1 dne 19. 10. 2007 a č. 810/2008/1 dne 21. 7. 2008; nedílnými součástmi smluv byly pokyny a výkladový list. Podle pokynů žadatelem nebo příjemcem podpory může být subjekt - podnikatel v zemědělské výrobě, který je malým nebo středním podnikem, tj. podnikem, který zaměstnává méně než 250 osob a ročním obratem méně, než je korunový ekvivalent částky 50 milionů EUR nebo jehož bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje korunový ekvivalent částky 43 milionů EUR. Výkladový list převzal z doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. 5. 2003 ustanovení: „Údaji použitými při výpočtu počtu zaměstnanců a finančních hodnot jsou údaje týkající se posledního schváleného účetního období vypočtené za období jednoho roku. Tyto údaje jsou brány v potaz od dne účetní uzávěrky. V případech, kdy podnik ke dni účetní uzávěrky zjistí, že počet jeho zaměstnanců za dané roční období překročil v jednom či druhém směru prahy pro počet pracovníků nebo finanční prahy …, nepovede tato skutečnost ke ztrátě či získání postavení středního nebo malého podniku …, jestliže tyto prahy nejsou překročeny po dobu dvou po sobě jdoucích účetních období“. Žalovaná prohlásila, že v okamžiku uzavření smluv splňuje všechny podmínky uvedené v pokynech. Podle článků 4.3 písm. h/ smluv byla žalovaná povinna nejpozději do patnácti kalendářních dnů doručit žalobkyni písemné oznámení nebo ověřenou kopii dokumentu dokládajícího nesplnění podmínek pro zařazení mezi malé a střední podniky ve smyslu pokynů, „přičemž tato lhůta počíná běžet první kalendářní den po dni, kdy podnikatel přestal uvedené podmínky splňovat“. Závazek žalobkyně poskytovat podporu zaniká dnem, kdy žalovaná přestane splňovat podmínky pro j