33 Cdo 3562/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3562/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2025 Spisová značka:33 Cdo 3562/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.3562.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Přípustnost dovolání Lhůta promlčecí [ Lhůty ] Nepřípustnost dovolání subjektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 648 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3562/2024-173 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem v Praze 1, Thunovská 192/27 (identifikační číslo 618 60 069), zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované L. H., zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, o 19 440 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 9 C 149/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 7. 2024, č. j. 64 Co 71/2024-140, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 6. 12. 2023, č. j. 9 C 149/2023-84, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 24 407,44 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 16. 11. 2017 a s 12,38 % úroky ročně od 16. 11. 2017 do zaplacení a částky 610 Kč; žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 15 771 Kč. I když rozhodčí nález v projednávané věci vydal rozhodce, jehož výběr se uskutečnil transparentně, je s ohledem na „nerozlučnou propojenost“ s neplatnou smlouvou o úvěru i rozhodčí smlouva absolutně neplatná. Rozhodce podle soudu prvního stupně neměl pravomoc rozhodnout a učinil-li tak, nemá jeho nález žádné právní účinky. Z toho plyne absence překážky věci pravomocně rozhodnuté, přestože rozhodčí nález nebyl zrušen, a žalobkyně se tak může domáhat práva v řízení před soudem. V rozhodčím řízení uplatnila žalobkyně (korporace zabývající se poskytováním nebankovních úvěrů, jíž měla být známa konstantní judikatura týkající se přiměřenosti úrokových sazeb a dalších ujednání znamenajících výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch slabší z nich /spotřebitele/) právo záměrně s vědomím, že by její nároky v soudním řízení nemohly být přiznány. Žalobu podala poté, co se žalovaná v exekuci vedené na podkladě nezpůsobilého exekučního titulu bránila návrhem na zastavení exekuce, jemuž soud vyhověl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu v podobě stavení promlčecí lhůty, neboť naplňuje znaky zneužívání práva (§ 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Žalobkyně předžalobní upomínku odeslala žalované 1. 9. 2015 a nejpozději do patnácti dnů od data odeslání měla žalovaná plnit (16. 9. 2015); právo mohla žalobkyně u orgánu veřejné moci uplatnit 17. 9. 2015. Promlčecí lhůta uplynula 17. 9. 2018 (§ 609 věta první, § 629 odst. 1, § 619 odst. 1, 2, § 648 o. z.). Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 7. 2024, č. j. 64 Co 71/2024-140, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 19 440 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 16. 11. 2017 do zaplacení, a to „formou splátek ve výši 5 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne měsíce následujícího po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení třeba i jedné z nich“, ve zbývající části (4 967,44 Kč s příslušenstvím) je potvrdil; o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádná z účastnic na jejich náhradu nemá právo. Se soudem prvního stupně se odvolací soud shodl v tom, že smlouva o úvěru je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná (§ 580 odst. 1, § 588 o. z.). Vydal-li v souladu s rozhodčí smlouvou nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle konkrétně vymezených transparentních pravidel, je rozhodčí smlouva platným právním jednáním. Postup žalobkyně, která se svých nároků domáhala žalobou v rozhodčím řízení a následně zahájila na základě rozhodčího nálezu exekuční řízení, v takovém případě nepředstavuje zneužití práva. Námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná. Promlčecí lhůta začala běžet den po zesplatnění pohledávky (18. 8. 2015) a po dobu rozhodčího řízení (21. 9. 2015 - 8. 12. 2015) i exekučního řízení (8. 3. 2016 - 20. 6. 2023) neběžela; soudní řízení ve věci bylo zahájeno 16. 6. 2023 (§ 629 odst. 1, § 648 o. z.). Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky 19 440 Kč s příslušenstvím (§ 2991 a násl. o. z.). Dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná, není přípustné. Žalobkyně s k dovolání žalované nevyjádřila. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Odvolací soud – po doplnění dokazování výslechem žalované – zjistil, že účastnice uzavřely 4. 5. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru. Základní výše spotřebitelského bezúčelového úvěru s automatickým revolvingem činila 25 000 Kč a žalovaná (úvěrovaná) se zavázala vrátit žalobkyni (úvěrující) za poskytnutý úvěr do tří let 75 780 Kč včetně úroků ve výši 148,18 % ročně pod sankcí smluvních pokut. Podle rozhodčí smlouvy, kterou účastnice uzavřely 4. 5. 2015, spory o nároky z úvěrové smlouvy rozhodne jeden z rozhodců vyjmenovaných ve smlouvě s tím, že ho určí žalovaná. Takovou volbou je žalobkyně vázána a není oprávněna žalobu podat jinému v seznamu uvedenému rozhodci. Nevyužije-li žalovaná svého práva vybrat rozhodce, je oprávněna tak učinit žalobkyně tím způsobem, že rozhodci doručí žalobu. Podle článku 3.3 rozhodčí smlouvy strany sjednaly, že rozhodcem je – mimo jiné – JUDr. Martin Týle. Pohledávka ze smlouvy o úvěru se stala 17. 8. 2015 splatnou a žalobkyně podala rozhodčí žalobu (návrh na zahájení rozhodčího řízení) 21. 9. 2015. Rozhodčím nálezem z 19. 11. 2015, č. j. 101 Rozh 7315/2015-7, JUDr. Martin Týle uložil žalované zaplatit žalobkyni 95 335 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 21. 9. 2015 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,25 % za každý den prodlení s úhradou částky 75 780 Kč od 19. 8. 2015 do zaplacení a náklady řízení právnímu zástupci žalobkyně (13 780,80 Kč). Rozhodčí nález nabyl 8. 12. 2015 právní moci a vykonatelným se stal 12. 12. 2015. Na základě exekučního návrhu žalobkyně z 24. 2. 2016 bylo 8. 3. 2016 zahájeno exekuční řízení; provedením exekuce soud pověřil JUDr. Zdeňka Zítka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň - město. Usnesením z 2. 6. 2023, č. j. 11 EXE 730/2016-72, které nabylo 20. 6. 2023 právní moci, Okresní soud v Domažlicích exekuci zastavil, neboť smlouvu o úvěru ze 4. 5. 2015 shledal absolutně neplatnou (§ 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). Žalovaná předložila k dovolacímu přezkumu otázky, zda smlouva o revolvingovém úvěru ze 4. 5. 2015, jíž byl JUDr. Martin Týle určen rozhodcem, je platná, jestliže a/ „třetí subjekt (Rozhodčí společnost Pardubice), rozhodce a žalobkyně uzavřeli tajnou dohodu (Smlouvu o zajištění služeb rozhodců), se kterou nebyla druhá strana rozhodčí smlouvy seznámena a která v podstatných rysech změnila průběh rozhodčího řízení a odměňování rozhodce, a to bez vědomí druhého účastníka rozhodčí smlouvy - spotřebitele“, b/ „rozhodčí řízení probíhalo nikoliv před rozhodcem určeným v rozhodčí smlouvě, ale před třetím subjektem v rozhodčí smlouvě neuvedeným (Rozhodčí společností Pardubice), a to na základě tajné dohody (Smlouvy o zajištění služeb rozhodců), kterou žalobkyně uzavřela s rozhodcem a tímto třetím subjektem, a to bez vědomí druhého účastníka rozhodčí smlouvy - spotřebitele“. Jejich řešení však založila na vlastní skutkové verzi odlišné od toho, z čeho při svém právním posouzení vycházel odvolací soud. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkový