33 Cdo 3923/2008 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3923/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2011 Spisová značka:33 Cdo 3923/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3923.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ručení Splnění dluhu Dotčené předpisy:§ 303 obch. zák. § 308 obch. zák. § 309 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.        33 Cdo 3923/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré v právní věci žalobkyně Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s. se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou branou 6/256, PSČ 18600, identifikační číslo osoby 49241494, zastoupené JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Praze 8, IBC, Pobřežní 8, proti  žalovanému Ing. V. K., zastoupenému  JUDr. Pravoslavem Svobodou, advokátem  se sídlem v Ústí nad Labem, Palachova 39, o zaplacení 24,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené  u  Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 1407/1998,  o  dovolání  žalobkyně  proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2008, č. j. 9 Cmo 178/2007-128, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2008, č. j. 9 Cmo 178/2007-128,  ve výroku III., jímž byl změněn rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. února 2007, č. j. 19 Cm 1407/1998-110, ve vyhovujícím výroku tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 24,500.000,- Kč  s 15% úrokem z prodlení od 21. 11. 2004 do zaplacení, a ve výroku IV., se ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.          O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí třetím ve věci vydaným rozsudkem ze dne 14. února 2007, č. j. 19 Cm 1407/1998-110, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25,445.000,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 11. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Jeho předchozí rozsudky ze dne 8. prosince 2003, č. j. 19 Cm 1407/98-36, a ze dne 23. února 2005, č. j. 19 Cm 1407/98-83, byly usneseními Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2004, č. j. 9 Cmo 106/2003-68, a ze dne 31. října 2006, č. j. 9 Cmo 127/2005-100, zrušeny a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně listinou ze dne 22. 4. 1997 prohlásila, že ručením zajišťuje závazek žalovaného vůči Investiční a Poštovní bance, a. s. z titulu úvěru poskytnutého věřitelem na základě úvěrové smlouvy, která bude uzavřena mezi dlužníkem a věřitelem za předpokladu, že celková výše jistiny poskytnutého úvěru bude činit nejvýše 30.000 tisíc Kč. Ručitelský závazek se vztahoval jen na 85% jistiny, tj. 25.000 tisíc Kč a nevztahoval se na nesplacené úroky z úvěru. Žalovaná jako ručitelka se zavázala uspokojit věřitele v případě, že mu dlužník nesplatí poskytnutý úvěr nebo jeho část v termínech podle smlouvy o úvěru ani ve stanovené lhůtě poté, co byl k plnění věřitelem vyzván. Ručitel měl plnit věřiteli nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne doručení písemné výzvy k plnění. Žalobkyně byla vyzvána bankou k plnění dopisem ze dne 1. 12. 1997 s odůvodněním, že žalovaný neuhradil žádnou splátku v požadovaném termínu a je v prodlení i s úhradou řádných úroků, přičemž řádné splácení úvěru je nepravděpodobné. Přesvědčení o neschopnosti žalovaného splácet úvěr nabyla banka na základě jeho dopisu ze dne 9. 10. 1997. Ke dni 20. 11. 1997 dlužil žalovaný 2,700.000,- Kč na mimořádné splátce, 1,000.000,- Kč na řádné splátce a na úrocích cca 3,407.250,- Kč. Mimo to byl žalovaný povinen podle smlouvy o dotaci úroků z 2. 6. 1997 zaplatit 13% tj. 442.942,50 Kč. Odkazuje na § 308 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), uzavřel, že se ručitel (žalobkyně) stal věřitelem dlužníka v rozsahu, v jakém uhradil jeho závazek; právo vymáhat celou zaplacenou pohledávku je dána neschopností dlužníka splnit závazek z úvěrové smlouvy. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. února 2008, č. j. 9 Cmo 178/2007-128, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 47.000,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 8. 2. 2008 do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.), potvrdil jej, pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni 898.000,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 11. 2004 do zaplacení (výrok II.), a změnil jej tak, že žalobu o zaplacení částky 24,500.000,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 11. 2004 do zaplacení zamítl (výrok III.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Vzal za prokázané, že k datu 7. 1. 1998 byl žalovaný v prodlení pouze s první splátkou úvěru ve výši 1,000.000,- Kč, jež byla splatná dne 20. 11. 1997. Plnila-li žalobkyně jako ručitelka na výzvu banky částku 25,000.000,- Kč poté, co žalovaný dal najevo, že z ekonomických důvodů se zaplacení úvěru jeví jako nereálné, pak podle § 306 odst. 1 obch. zák. plnila za žalovaného po právu jen do výše 1,000.000,- Kč. Na základě § 309 obch. zák. nabyla jen v tomto rozsahu, včetně požadavku na zaplacení úroků z prodlení, postavení věřitele. V rozsahu částky 24,500.000,- Kč dospěl odvolací soud k závěru, že jde o plnění, které bylo žalobkyní poskytnuto bez právního důvodu; bezdůvodně se obohatil příjemce této částky, neboť přijal plnění na dosud nesplatný dluhu. Odvolací soud uzavřel, že „typickým rysem takto poskytnutého plnění je, že nemůže nikdy v budoucnu dojít ke změně kvalifikace plnění na plnění důvodné“. V daném případě se tedy nemohl celý dluh z úvěru stát splatným ani v důsledku marného uplynutí splatnosti poslední splátky. V dovolání, směřujícímu obsahově (§ 41 odst. 2 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“) výlučně proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) opírá o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybňuje závěr, že plnění ručitele před splatností závazku dlužníka je plněním bez právního důvodu. Má zato, že existoval-li závazek ručitele k plnění, které nebylo dosud splatné, plnil ručitel za dlužníka, neboť právním důvodem bylo ručitelské prohlášení žalobkyně. Prosazuje názor, že plnění ručitele v takové situaci lze srovnat s plněním dosud nesplatného dluhu samotným dlužníkem, které z pohledu § 343 obch. zák. není považováno za plnění bez právního důvodu. Výkladem ustanovení § 308 obch. zák. dospívá k závěru, že ani regresní postih ručitele vůči dlužníkovi není podmíněn splněním splatného závazku a že nastupuje vždy, jestliže ručitel „splní závazek, za který ručí“. Při právním posouzení věci odvolací soud pominul, že ve smyslu § 332 obch. zák. není-li plnění závazku vázáno na osobní vlastnosti dlužníka, je věřitel povinen přijmout plnění jeho závazku nabídnuté třetí osobou, jestliže s tím dlužník souhlasí. Souhlasu není zapotřebí, jestliže třetí osoba za závazek ručí nebo jeho splnění jiným způsobem zajišťuje a dlužník svůj závazek porušil. V souladu s § 309 obch. zák. dlužník může vůči ručiteli namítat skutečnosti, které mohl namítat vůči věřiteli, tj. i nesplatnost ručením zajištěného závazku, ovšem jen do okamžiku, než se závazek stane splatným. V okamžiku, kdy odvolací soud naposledy ve věci rozhodoval, byly již všechny dohodnuté splátky úvěru splatné. Oproti odvolacímu soudu má dovolatelka zato, že nedostatek splatnosti lze uplynutím času zhojit. Z pohledu důsledků, které dovoláním napadený rozsudek navodil, byla v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku poskytnuta soudní ochrana žalovanému, který byl takto oddlužen a již nikdy nebude muset vrátit poskytnutý úvěr. Odkazujíc na § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovotelka namítá, že jí nebylo poskytnuto poučení podle §118a odst. 2 o. s. ř., ačkoli v důsledku změny právního náhledu odvolacího soudu se jí mělo poučení dostat. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla, aby byl rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl dovolání zamítnout. Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Podle § 242 odst. 3  o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přih