33 Cdo 3945/2017 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3945/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2019 Spisová značka:33 Cdo 3945/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3945.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva příkazní Dotčené předpisy:§ 732 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 3. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3945/2017-121 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně N. P. A. s.r.o., se sídlem v XY, identifikační číslo XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Večeřou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, proti žalované K. A., bytem v XY, zastoupené JUDr. Liborem Čihákem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, o 9.699,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 12 C 214/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2017, č. j. 64 Co 153/2017-91, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2017, č. j. 64 Co 153/2017-91, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č. j. 12 C 214/2016-67, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 9.699,20 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 4.675 Kč s úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vyhodnotil, že smlouva o poskytování právních služeb, kterou uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (Z. M. N.) v prosinci 2010, je smlouvou příkazní podle § 724 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) modifikovanou zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii. Zástupčí oprávnění se týkalo sporu žalované s P. S. ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 99 C 25/2011, přičemž plná moc byla právní předchůdkyni žalobkyně udělena dne 4. 1. 2010. Odměna za zastupování byla sjednána ve výši přiznaných nákladů v tomto řízení a její splatnost byla vázána na dobrovolné plnění dlužníkem, resp. její vymožení ve vykonávacím řízení. Mezi účastnicemi smlouvy nebyly dohodnuty podmínky splatnosti odměny pro případ ukončení zastoupení žalované z důvodu odvolání plné moci. Poté, co bylo žalobě proti P. S. vyhověno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 4. 2013, č. j. 99 C 25/2011-58, a byla mu uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 9.699,20 Kč k rukám její advokátky Z. M. N., podala právní předchůdkyně žalobkyně návrh na vymožení (mimo jiné) přiznaných nákladů řízení soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou (sp. zn. 203 Ex 30084/13). Dne 3. 8. 2016 žalovaná odvolala Z. M. N., plnou moc, a tím považoval soud prvního stupně smluvní vztah z příkazní smlouvy za ukončený. Smlouvou ze dne 10. 10. 2016 postoupila Z. M. N., svou pohledávku za žalovanou žalobkyni. S odkazem na § 724 a násl. obč. zák. soud prvního stupně zdůraznil, že způsob vypořádání práva na odměnu advokátky při zániku smlouvy o poskytování právních služeb nutno poměřovat ustanovením § 732 obč. zák. a § 457 obč. zák. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu představovanou jeho rozsudky ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3069/2014, a ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4121/2007, uzavřel, že dnem odvolání plné moci a zániku právního vztahu z dotčené smlouvy vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na odměnu odpovídající provedenému příkazu, kterou soud prvního stupně vyčíslil. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. 64 Co 153/2017-91, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 9.699,20 Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o veškerých nákladech řízení. Při nezměněném skutkovém stavu akcentoval, že mezi stranami smlouvy byla sjednána odměna za provedení příkazu ve formě tzv. přísudku, tj. ve výši přiznané náhrady nákladů řízení právního zastoupení, promítnuto do poměrů dané věci ve výši 9.699,20 Kč podle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 4. 2013, č. j. 99 C 25/2011-58. Právo na odměnu podle odvolacího soudu nemůže zvrátit následné odvolání plné moci. Účinností odvolání plné moci zanikl závazek advokátky obstarat záležitost zmocnitele, k čemuž došlo v průběhu exekučního řízení. Nelze - podle odvolacího soudu - připustit, aby v takovém případě došlo ve smyslu § 732 obč. zák. k vyúčtování všech odměn za splnění předchozích příkazů (…) „hluboko do minulosti.“ Jestliže v době do ukončení nalézacího řízení nedošlo k vypovězení plné moci a advokát provedl příkaz klienta, náleží mu odměna ve sjednané výši, aniž by docházelo k vypořádání vztahu ve smyslu § 732 obč. zák. Dohodli-li si účastníci smlouvy, že advokát má právo na odměnu ve výši přísudku a zmocnitel nemá povinnost mu ji uhradit, pak by žalovaná byla povinna odměnu, a popř. náklady spojené s právním zastoupením, zaplatit jen v situaci, kdyby bylo zjištěno, že odměna (náklady nalézacího řízení) v době vypovězení plné moci byla již na protistraně vymožena a zaslána k rukám žalované, což neplatí v nyní souzené věci. Ačkoliv byla proti P. S. nařízena pro náklady nalézacího řízení exekuce, nebyla dosud provedena (exekuční řízení není dosud ukončeno). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Citujíc nosné důvody, na nichž jsou založeny rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4121/2007, ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3069/2014, má zato, že v rozporu s nimi odvolací soud dovodil, že při zániku příkazní smlouvy odvoláním plné moci příkazníkem (zmocnitelem) nemůže dojít k vypořádání podle § 732 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (díle jen „obč. zák.“). Odvolací soud pominul, že zánikem příkazní smlouvy se vzájemná práva a povinnosti již neřídí původní dohodou (smlouvou), nýbrž musí dojít k vypořádání podle § 732 obč. zák. Dovolatelka připouští, že splatnost odměny její právní předchůdkyně za zastupování žalované byla vázána na okamžik úhrady této pohledávky P. S., popř. na okamžik jejího vymožení v exekučním řízení. Uvedené smluvní ujednání o splatnosti ovšem zaniklo současně s odvoláním plné moci a zánikem příkazní smlouvy, a tak splatnost odměny vzniká prvního dne poté, kdy byla žalovaná o zaplacení požádána (dnem 6. 6. 2016) v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 485/2004, a jeho rozsudku ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Odo 336/2005. Žalobkyni náleží v souvislosti se zánikem příkazní smlouvy právo na peněžité plnění, odpovídající ekvivalentu poskytnutých právních služeb určenému podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaná navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout, popř. jako nedůvodné zamítnout. Z věcného hlediska namítá, že s přihlédnutím k dohodě účastnic příkazní smlouvy, podle níž měla právní předchůdkyně žalobkyně právo na odměnu ve výši přísudku, podmíněnou dobrovolným plněním dlužníka nebo vymožením pohledávky ve vykonávacím řízení, nemůže dohodnutý způsob splatnosti zvrátit odvolání plné moci; odvoláním plné moci totiž zaniká jen povinnost příkazníka obstarat záležitost příkazce do budoucna a neruší závazek s účinky ex tunc. Má zato, že na vztah účastnic nedopadá ustanovení § 732 obč. zák., neboť smluvně si dohodly, že odměna za zastupování odpovídá přiznaným nákladům řízení proti P. S. a její splatnost byla vázána na dobrovolné plnění dlužníka, resp. na vymožení pohledávky ve vykonávacím řízení. Žalovaná by byla povinna uhradit žalobkyni požadovanou odměnu jen tehdy, pokud by byla odměna v okamžiku odvolání plné moci již ve prospěch žalované vymožena nebo zaslána k jejím rukám. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II. bod. 2. zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním napadené rozhodnutí, jímž se řízení končí, závisí na vyřešení otázky, zda při zániku příkazní smlouvy odvoláním plné moci příkazníkem se vzájemná práva a povinnosti již neřídí původní dohodou (smlouvou), nýbrž dochází k vypořádání podle § 732 a § 457 obč. zák.; při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoud