33 Cdo 4367/2013 — Nejvyšší soud

33 Cdo 4367/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2014 Spisová značka:33 Cdo 4367/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.4367.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za vady Prekluze Dotčené předpisy:§ 583 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 599 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 9. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 4367/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. R., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Rudoleckým, advokátem se sídlem Hradec Králové, Tylovo nábřeží 367, proti žalovaným 1) F. K. a 2) J. K., zastoupeným JUDr. Jaroslavem Dulíčkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Brožíkova 1567, o zaplacení 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 55 C 94/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. září 2013, č. j. 17 Co 245/2013-236, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. září 2013, č. j. 17 Co 245/2013-236, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 7. března 2013, č. j. 55 C 94/2011-194, zamítl žalobu o zaplacení 500.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení 7,75 % od 18. 4. 2011 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. září 2013, č. j. 17 Co 245/2013-236, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že kupní smlouvou ze dne 26. 8. 2010 žalovaní převedli na žalobce vlastnické právo k domu určenému k rekreaci čp. na st. p. č. (dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“), st. p. č. - zastavěné ploše a nádvoří, pozemku p. č. - zahradě a pozemku p. č. 617/4 - ostatní ploše, zapsaným na LV č. 536 v katastrálním území V. B., obec C. za kupní cenu 1,799.000,- Kč. Vlastnické právo žalobce bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 27. 8. 2010. Žalobce dopisem ze dne 27. 10. 2010 vytkl žalovaným vady domu (vadná - provozu neschopná elektroinstalace, podlaha v kuchyni potažená plísní, netěsnící okna, netěsný plynový kotel a rozvod plynu, nevyhovující stav odpadů, vážné podezření, že krov je napaden dřevomorkou). V dopise ze dne 17. 12. 2010 žalobce s odkazem na přiloženou revizní zprávu a vyjádření statika navrhl žalovaným věc projednat za účelem dosažení dohody o přiměřeném vyrovnání. V dopise ze dne 24. 2. 2011 vytkl další vadu domu, a to svislou trhlinu obvodové stěny, a znovu jim navrhl schůzku za účelem přiměřeného majetkového vyrovnání. Dopisem ze dne 5. 4. 2011 vůči žalovaným uplatnil slevu z kupní ceny ve výši 500.000,- Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 33 Odo 1300/2006) dospěl k závěru, že žalobcovo právo na slevu z kupní ceny z titulu odpovědnosti za vady (§ 597 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ – viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.) zaniklo, neboť kupující musí prodávajícímu v šestiměsíční prekluzivní lhůtě podle § 599 obč. zák. nejen vytknout vady koupené věci, ale též prodávajícímu sdělit, jaké právo z odpovědnosti za vady vůči němu uplatňuje. Jelikož žalobce v prekluzivní lhůtě pouze vytkl vady domu a právo na slevu z kupní ceny dostatečně konkrétně uplatnil až po marném uplynutí této lhůty, jeho právo z odpovědnosti za vady zaniklo. Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - považoval za nadbytečné zabývat se charakterem vytčených vad. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že právní posouzení otázky, zda jeho právo na slevu z kupní ceny zaniklo, je v rozporu (a nikoli v souladu) s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1300/2006, z něhož cituje pasáž týkající se výkladu § 599 odst. 1 obč. zák. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost právního názoru, podle něhož k zamezení prekluze práva z odpovědnosti za vady je třeba v šestiměsíční lhůtě od převzetí koupené věci nejen vytknout její vady, ale též zvolit konkrétní právo z odpovědnosti za vady. Má za to, že kumulace těchto podmínek byla upravena v § 254 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb., kdežto z § 599 odst. 1 obč. zák. nevyplývá. Kromě toho je přesvědčen, že v prekluzivní lhůtě volbu práva učinil, jestliže vyzval žalované k přiměřenému majetkovému vyrovnání; jeho projev vůle nemohl být vyložen jinak, než že uplatnil právo na slevu z kupní ceny. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, popř. i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“). Dovolání žalobce je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním napadené rozhodnutí, jímž se řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud založil své rozhodnutí na právním závěru, že právo z odpovědnosti za vady zanikne prekluzí, jestliže kupující v šestiměsíční prekluzivní lhůtě uvedené v § 599 odst. 1 obč. zák. sice vytkl vady věci, avšak neuplatnil u prodávajícího konkrétní právo z odpovědnosti za vady. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 583 obč. zák. dochází k zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, jen v případech v zákoně uvedených. K zániku soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne. Podle § 504 obč. zák. může nabyvatel uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady u soudu jen tehdy, vytkl-li vady bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout. Nabyvatel může vadu vytknout nejpozději do šesti měsíců, pokud zákon nestanoví jinak. Nevytkne-li v této lhůtě vadu, právo zanikne. Podle § 599 odst. 1 obč. zák. musí kupující uplatnit u prodávajícího vady bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv, do tří týdnů a jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů po převzetí věci. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1830/2014, formuloval a odůvodnil právní názor, podle něhož k zachování práva žalovat u soudu nároky z odpovědnosti za vady (§ 597 obč. zák.) stačí, vytkl-li kupující v prekluzivní lhůtě podle § 599 odst. 1 obč. zák. vady věci. Mimo jiné dovodil, že právní vztah založený kupní smlouvou, uzavřenou podle občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, jehož účastníkem na straně prodávajícího není podnikatel, nelze posuzovat podle zvláštních ustanovení o prodeji zboží v obchodě; ustanovení § 625 až § 627 obč. zák. týkající se uplatňování práv z odpovědnosti za vady zboží prodaného v obchodě nejsou na takový vztah aplikovatelná. Vysvětlil, že občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12 2013 upravoval v souvislosti s kupní smlouvou v části osmé („Závazkové právo“) institut odpovědnosti za vady jednak obecnými ustanoveními (§ 499 až § 510), jednak ustanoveními hlavy druhé („Kupní a směnná smlouva“). Jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, použijí se na právní vztahy založené kupními smlouvami - kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě – i ustanovení § 613 až § 627 (srov. § 612 odst. 1 obč. zák.). O poměru těchto úprav Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení týkající se prodeje zboží v obchodě jsou ve vztahu k obecným ustanovením o kupní smlouvě (§ 588 až § 600 obč. zák.) nejen doplňující, ale i speciální; upravují-li některé otázky proti obecným ustanovením o kupní smlouvě odlišně, má přednost tato zvláštní úprava (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 1314/2005, a ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008). Ustanovení § 599 odst. 1 obč. zák., které má vůči § 504 obč. zák. povahu speciálního předpisu, spojuje - na rozdíl od § 626 obč. zák. - zánik práva žalovat u soudu expresis verbis p