33 Cdo 444/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 444/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:33 Cdo 444/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.444.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1,2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 444/2025-341 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) V. I. a b) M. I., proti žalované STASYPRO CZ s.r.o., se sídlem Kosmonosy, U masokombinátu 1242, identifikační číslo osoby 02712628, zastoupené JUDr. Terezou Folprechtovou, advokátkou se sídlem Mladá Boleslav, 17. listopadu 1477, o zaplacení 502 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 15 C 286/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, č. j. 23 Co 259/2023-288, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: (podle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. 8. 2023, č. j. 15 C 286/2021-235, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 12. 12. 2023, č. j. 15 C 286/2021-261, zamítl žalobu, kterou se žalobci po žalované domáhali zaplacení 502 000 Kč, a rozhodl o nákladech řízení. 2. Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 1. 2024, č. j. 23 Co 259/2023-288, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům 304 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu zamítavý výrok o věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. 3. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobci jako objednatelé a žalovaná jako zhotovitelka uzavřeli dne 10. 5. 2017 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo dokončení stavby rodinného domu žalobců ve specifikovaném rozsahu. 4. Po právní stránce odvolací soud dovodil, že žalovanou provedené dílo vykazovalo vadu spočívající v „nekvalitní pokládce PVC“, kterou žalobci řádně a včas uplatnili, a protože žalovaná byla s odstraněním této vady v prodlení, vzniklo žalobcům právo na smluvní pokutu. Právo na smluvní pokutu však žalobcům nevzniklo ve vztahu k prodlení žalované s provedením fasády. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. 6. Žalobci podali vyjádření k dovolání. 7. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 8. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). 9. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 10. Žalovaná výslovně uvedla, že její dovolání směřuje proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy i proti části výroku o věci samé, jíž byl zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrzen. 11. K podání dovolání je oprávněn (subjektivně legitimován) podle § 240 odst. 1 o. s. ř. toliko ten účastník řízení, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala určitá újma odstranitelná rozhodnutím dovolacího soudu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 28, svazek 3, ročník 1998, v němž (jakož i v dalších svých rozhodnutích, např. usnesení ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014) Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší]. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované proti výroku o věci samé v části, jíž byl zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrzen, je subjektivně nepřípustné. 12. Dovolání proti nákladovým výrokům není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 13. Dále se dovolací soud zabýval tím, zda je dovolání v části směřující vůči vyhovujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu přípustné podle § 237 o. s. ř. 14. Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). 15. Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (předpokladů přípustnosti dovolání) vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16). 16. Uvádí-li dovolatelka s poukazem na § 237 o. s. ř., že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které mají být dovolacím soudem vyřešeny jinak, a protože se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, uplatnila současně vícero předpokladů přípustnosti dovolání, které se vzájemně vylučují. 17. V dovolání použitá formulace otázky, zda je „zjevně nepřiměřená smluvní pokuta v soudem přiznané výši 304 000 Kč“ nepředstavuje řádné vymezení přípustnosti dovolání v intencích § 237 o. s. ř., protože žalovaná neuvedla, od jakého rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud odchýlil a v čem. Navíc nejde o otázku, na jejímž řešení je napadené rozhodnutí založeno, jestliže žalovaná v průběhu odvolacího řízení návrh na snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. (tzv. moderační námitku) neuplatnila a odvolací soud neměl důvod se touto otázkou zabývat. Platí, že prosté popření existence (právního základu) nároku na smluvní pokutu samo o sobě nepostačuje k tomu, aby takový úkon dlužníka mohl být považován za návrh na snížení smluvní pokuty. Pokud z projevu vůle dlužníka (jeho smyslu) nelze současně dovodit výhrady dlužníka k přiměřenosti požadované smluvní pokuty, není soud oprávněn si za účastníka takový obsah úkonu domýšlet, tedy činit z něj závěry, které z jeho obsahu ve skutečnosti nevyplývají (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1398/2022, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 29/2024). 18. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů za