33 Cdo 445/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 445/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 12. 2025 Spisová značka:33 Cdo 445/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.445.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 445/2025-826 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce Mgr. Petera Podolského, se sídlem v Bratislavě, Stachanovská 52, Slovenská republika, správce konkursní podstaty úpadkyně STEEL-MAX, s.r.o., se sídlem v Bratislavě, Račianska 155, Slovenská republika, identifikační číslo 36 714 739, zastoupeného Mgr. Ondřejem Slezákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, proti žalované Chemoprojekt, a.s., se sídlem v Praze 10, Třebohostická 3069/14, identifikační číslo 452 73 383, zastoupené Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, o 1.770.774,26 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 264/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, č. j. 39 Co 125/2024-802, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 75.733,90 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Marka Plajnera, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou dne 15. 10. 2014 se společnost STEEL-MAX, s. r. o., domáhala po žalované zaplacení částky 1.770.774,26 EUR, sestávající ze třinácti dílčích pohledávek, se sjednaným úrokem z prodlení ve výši 0,01 % z dlužné částky za každý den prodlení. Usnesením Okresního soudu Bratislava I ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 6 K 26/2016, byl na společnost STEEL-MAX, s. r. o., prohlášen konkurz a správcem konkurzní podstaty byl ustanoven žalobce. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 10. 2016, č. j. 6 C 264/2014-261, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 2. 2017, č. j. 39 Co 414/2016-322, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 1. 2018, č. j. 39 Cdo 414/2016-363, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 32 Cdo 646/2018, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2017, č. j. 39 Co 414/2016-322, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 1. 2018, č. j. 39 Cdo 414/2016-363, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 10. 2016, č. j. 6 C 264/2014-261, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 12. 2017, č. j. 6 C 264/2014-353, a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení. Při řešení dovoláním předestřené právní otázky podmínek aplikace § 405 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., slovenského obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák. SR“), přijal a odůvodnil závěr, podle něhož důsledky § 405 odst. 2 obch. zák. SR nemusí nastat, je-li postup věřitele rozporný se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák. SR. Posouzení, že postup věřitele při uplatnění práv vůči dlužníku byl zneužívající, tj. že žaloby či návrhy na zahájení rozhodčího řízení byly podávány účelově jen proto, aby nastoupila výhoda prodloužení promlčecí doby, nikoliv s úmyslem dosáhnout v takto zahájených řízeních vymožení uplatňovaných nároků, však musí být spolehlivě opřeno o odpovídající skutkové závěry. Rozsudkem ze dne 24. 1. 2024, č. j. 6 C 264/2014-761, Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Oba soudy vyšly z toho, že společnost IDS SLOVMONT LEVICE, a. s. (dále jen „zhotovitel“), uzavřela s žalovanou jako objednatelkou dne 4. 4. 2008 smlouvu o dílo na montáž strojní a potrubní části pro vymezený projekt ve Francii a dne 25. 6. 2008 smlouvu o dílo na dodávku a montáž aparátů izolací pro tento projekt. Dílo nebylo předáno v souladu se smlouvou, nebyl vyhotoven předávací protokol. Zhotovitel dílo vyúčtoval fakturami se splatností v rozmezí od 30. 5. 2009 do 28. 9. 2009. Žalovaná faktury nezaplatila. Dne 18. 1. 2011 (podle obsahu spisu zřejmě 18. 2. 2011) podal zhotovitel na žalovanou insolvenční návrh a zároveň přihlásil všechny předmětné pohledávky; insolvenční návrh byl zamítnut rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 8. 1. 2013. Dne 5. 6. 2013 byl na zhotovitele prohlášen konkurs. Do konkursní podstaty byly sepsány i pohledávky za žalovanou. Správce konkursní podstaty dne 6. 7. 2012 uzavřel se společností MH CIRUS SERVIS s.r.o. smlouvu o postoupení pohledávek, úplata za postoupení však nebyla uhrazena a nedošlo tak k přechodu práv. Správce konkursní podstaty podal dne 7. 1. 2014 návrh na zahájení rozhodčího řízení proti žalované, jehož předmětem byly mimo jiné i předmětné pohledávky; řízení vedené pod sp. zn. Rsp 14/14 bylo usnesením ze dne 9. 2. 2015 pravomocně skončeno pro nezaplacení poplatku za rozhodčí řízení. V průběhu řízení byly pohledávky správcem postoupeny MVCH GROUP, s.r.o. smlouvou ze dne 27. 1. 2014, tato společnost však pro pochybnosti o nepromlčení pohledávek a taktéž proto, že nedisponovala finančními prostředky na zaplacení rozhodčího poplatku uzavřela se správcem dohodu dne 2. 4. 2014 o zrušení smlouvy o postoupení pohledávek. Následně dne 2. 4. 2014 došlo k postoupení pohledávek správcem na společnost Bratislava-In, a.s. Dne 8. 4. 2014 byly pohledávky postoupeny na společnost STEEL-MAX, s. r. o. Na tuto společnost byl usnesením Okresního soudu v Bratislavě ze dne 15. 6. 2016 prohlášen konkurz a správcem konkurzní podstaty byl ustanoven žalobce. Soudy dospěly k závěru, že správce konkursní podstaty podal žalobu k rozhodčímu soudu před promlčením nejstarší pohledávky, avšak jeho postup shledaly jako zneužívající, odporující § 265 obch. zák. SR. Jediným účelem bylo prodloužení promlčecí doby ve smyslu § 404 odst. 1 obch. zák SR. Rozhodčí řízení bylo pravomocně ukončeno 9. 2. 2015 pro nezaplacení rozhodčího poplatku. Ačkoli úkolem správce konkursní podstaty je „udržet pohledávky nepromlčené“ a zároveň být vázán pokyny věřitelského výboru, nelze tímto postupem prodlužovat promlčecí dobu téměř do nekonečna, a v situaci, kdy správce ví, že nabyvatelé pohledávek nedisponují finančními prostředky k úhradě poplatku za rozhodčí řízení, dospěl soud k závěru, že ze strany zhotovitele a jeho nástupců šlo o postup vedoucí ke zjevnému poškození žalované, v důsledku čehož by prodloužení promlčecí doby podle § 405 obch. zák. SR bylo v rozporu s pravidly poctivého obchodního styku podle § 265 obch. zák. SR. Nelze-li přihlížet k přerušení běhu promlčecí doby v souvislosti s podáním rozhodčího návrhu, pak promlčecí doba po skončení insolvenčního řízení počala běžet ve smyslu § 405 odst. 2 obch. zák. SR v roční délce u každé pohledávky, tj. nejstarší pohledávka se stala promlčenou dne 8. 1. 2014 a nejmladší dne 28. 9. 2014. Byla-li žaloba podána až dne 15. 10. 2014, stalo se tak v době, kdy pohledávky již byly promlčené. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť podle jeho přesvědčení se napadené rozhodnutí odvolacího soudu odchyluje od závěrů předchozího kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 646/2018; odvolací soud nezohlednil § 23 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v důsledku čehož nezjišťoval obsah slovenského práva. Má za to, že výkon jeho práva nedosahoval takové intenzity, který by naplňoval rozpor se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák. SR. S tímto odůvodněním navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím so