33 Cdo 527/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 527/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 6. 2022 Spisová značka:33 Cdo 527/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.527.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 9. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 527/2022-1086 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Modré pyramidy stavební spořitelny, a. s. se sídlem v Praze 2, Bělehradská 222/128, identifikační číslo 60192852, zastoupené JUDr. Ing. Samuelem Schreiberem, advokátem se sídlem v Praze, Čechova 285/21, za účasti K. H., bytem XY, zastoupeného Mgr. Ladislavem Muroněm, advokátem se sídlem v Brně, Berkova 2486/113, o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 26/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2021, č. j. 29 Co 91/2021-907, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Ladislava Muroně, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se domáhala nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra ze dne 27. 10. 2017, ev. č. FA 31374/2017, ve znění jeho rozhodnutí o námitkách ze dne 13. 12. 2017, ev. č. FA 33654/2017, kterým vyhověl návrhu K. H., a uložil jí povinnost vést účet stavebního spoření, který pro něj zřídila na základě smlouvy o stavebním spoření č. 1243891702 ze dne 31. 12. 1999, do stavu, ve kterém by byl, kdyby na základě oznámení ze dne 15. 5. 2015 neukončila právní vztah z důvodů přespoření cílové částky. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 18. 10. 2018, č. j. 15 C 26/2018-221, nahradil rozhodnutí Finančního arbitra ze dne 27. 10. 2017, ev. č. FA 31374/2017, ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 13. 12. 2017, ev. č. FA 33654/2017, tak, že návrh K. H. zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2019, č. j. 29 Co 130/2019-387, zamítl návrh K. H. na přerušení odvolacího řízení, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. K dovolání K. H. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1038/2020, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č. j. 29 Co 130/2019-387, ve výroku o věci samé, jakož i ve výrocích o nákladech řízení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 10. 2018, č. j. 15 C 26/2018-221, a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Při řešení dovoláním předestřené otázky hmotného práva, zda posuzovaná smlouva o stavebním spoření byla uzavřena na dobu určitou, pročež dosažením cílové částky byl smluvní vztah ukončen, Nejvyšší soud na základě svých předchozích rozsudků ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2367/2018, a ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2986/2018, a ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2013/2018, od jejichž závěrů neshledal důvod se odchýlit, přijal a odůvodnil závěr, že ujednání článku 9 odst. 7 Všeobecných smluvních podmínek stavebního spoření (dále jen „VSP“) podle něhož „ujednání o „automatickém“ navyšování cílové částky pokračujícím spořením účastníka stavebního spoření a přijímáním jeho plateb stavební spořitelnou na účet stavebního spoření, jež nepopírá účel smlouvy o stavebním spoření, vylučuje úvahu o omezení trvání právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření ve smyslu § 578 obč. zák.“. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 16. 10. 2020, č. j. 15 C 26/2018-729, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra ze dne 27. 10. 2017, evidenční číslo FA 31374/2017, ve znění jeho rozhodnutí o námitkách ze dne 13. 12. 2017, evidenční číslo FA 33654/2017, tak, že se návrh K. H. zamítá. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 29 Co 91/2021-907, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala tentokrát dovolání žalobkyně, jímž se domáhá změny dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se posouzení otázky, „zda smlouva o stavebním spoření zaniká při naspoření či přespoření cílové částky, resp. zda je smlouva o stavebním spoření smlouvou na dobu určitou vymezenou okamžikem dosažení cílové částky či nikoliv.“, jejíž řešení spojuje s přesvědčením, že podle čl. 9 odst. 7 VSP nemůže ke zvýšení cílové částky dojít bez souhlasu stavební spořitelny. Dále namítá, že se odvolací soud nezabýval korektivem testování souladu případného dalšího zvyšování cílové částky s účelem smlouvy o stavebním spoření, čímž se měl odchýlit od ustálené rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Odvolací soud otázku trvání právního vztahu ze smlouvy o stavebním spoření obsahující automatické zvyšování cílové částky vyřešil v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit. Je nezbytné zdůraznit, že Nejvyšší soud se předestřenou otázkou v totožných skutkových souvislostech (a ve sporech s toutéž žalobkyní) zabýval již v rozhodnutích ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2367/2018, a ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2986/2018, a též v rozsudcích ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2013/2018, a ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1038/2020, kde přijal a odůvodnil následující závěry. Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění platném k datu uzavření smlouvy (dále jen „zákon č. 96/1993 Sb.“), charakterizuje institut stavebního spoření cílem (účelem); účastníci po určitou dobu spoří, aby poté obdrželi - při splnění dohodnutých podmínek - úvěr nebo výplatu naspořené peněžní částky s příslušenstvím a státní podporou. Na dočasnost smluvního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření však nelze usuzovat z vymezení cíle spoření; to plyne z § 5 odst. 14 zákona č. 96/1993 Sb., který - není-li v individuálním případě sjednáno jinak - konec doby spoření, tj. zánik právního vztahu smlouvou založeného, spojuje nikoliv s naspořením sjednané cílové částky, ale s poskytnutím úvěru nebo vyplacením uspořené částky, státní podpory a úroků z nich, nebo zánikem právnické osoby jako účastníka. Podle čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 1, 2 VSP je cílová částka, kterou bude mít účastník po určité době k dispozici, podstatnou složkou právního úkonu; tvoří ji vklady účastníka, připsaná státní podpora a připsané úroky z vkladů a ze státní podpory (tzv. zůstatek na účtu), a úvěr ze stavebního spoření ve výši rozdílu mezi cílovou částkou a zůstatkem na účtu. Způsoby, jimiž zaniknou subjektivní práva a povinnosti tvořící obsah právního vztahu ze smlouvy o stavebním spoření, vyplývají ze smluvních ujednání a ze všeobecných obchodních podmínek. Pro odpověď na otázku, zda zánik nastává okamžikem, kdy účastník spořením dosáhl cílovou částku, tj. uplynutím doby ve smyslu § 578 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – dále jen „obč. zák.“, je rozhodující výklad oddílu IV čl. 9 odst. 7 ve spojení s dalšími ustanoveními všeobecných smluvních podmínek (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Ujednání o „automatickém“ navyšování cílové částky pokračujícím spořením účastníka stavebního spoření a přijímáním jeho plateb stavební spořitelnou na účet stavebního spoření, jež nepopírá účel smlouvy o stavebním spoření, vylučuje úvahu o omezení trvání právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření ve smyslu § 578 obč. zák. Začátek a konec doby spoření stanovily všeobecné obchodní podmínky ve shodě s tím, co vyplývá z § 5 odst. 14 zákona č. 96/1993 Sb. [„…začíná dnem uzavření smlouvy a končí vyplacením vkladů účastníka, státní podpory a úroků z nich nebo poskytnutím úvěru (tj. dnem uzavření úvěr